HROBAŘ: Zákonitost série tří

Věříte v sérii tří neštěstí za sebou? Jistě že neexistuje žádná taková zákonitost, ale přece někdy k takové sérii dojde. Proč? Protože elektrické zařízení je již neodbornou údržbou tak zchátralé, že začne ohrožovat uživatele přímo lavinovitě. A protože vedení podniku se obyčejně rozhoupá k radikální nápravě až po třetím výstražném neštěstí, pak zde máme jasnou odpověď na svou otázku.

Podobný případ se přihodil v jednom lignitovém dole. "20 let se tu nic nestalo, tak co by se najednou mohlo stát“ — tvrdil dozorčímu orgánu hlavní energetik dolu. A přece se stalo.

V červenci došlo k úrazu elektrickým proudem při přemisťování elektrického dopravníku, jehož horní konec přišel do styku s trolejí 500V. Dopravník nebyl uzemněn, a proto nebyl chráněn před nebezpečím dotykovým napětím. Obsluhovatel, který dopravník postrkoval, utrpěl úraz, z něhož se však na štěstí za chvíli vzpamatoval. Jistě ho zachránily ztvrdlé ruce plné mozolů a poměrně dobrá obuv.

Případ tedy dopadl pro odpovědné vedení šťastně, ale měl být výstrahou, že elektrické zařízení dolu není již v bezpečném stavu. Žádné opatření však nebylo učiněno.

V srpnu, téměř přesně za měsíc po prvním úrazu, došlo k úrazu druhému, a to smrtelnému. Zaměstnanec dolu, 35letý havíř Pavel Čejka, pomáhal vyprostit ze závalu elektrický vrátek. Zatáhl za tažné lano vrátku a utrpěl smrtelný úraz napětím 500V.

Vyšetřováním bylo zjištěno, že rabovací vrátek nebyl uzemněn a byl zapojen tak neodborně, že při celkem malém pohybu se fázový vodič uvolnil a přišel do styku s kostrou vrátku. Tím se dostalo plné napětí 288V (500:√3) proti zemi na ocelové lano bubnu. Vrátek zapojoval zaměstnanec, který nebyl elektrikářem. Vrátek se prý nedal vypnout, protože i jeho vypínač byl zavalen.

Teď již šlo o vážný případ ztráty lidského života, ale kromě různých příkazů k zvětšené opatrnosti při zacházení s elektrickým zařízením se opět nic k zlepšení celkového stavu nestalo.

Proto zase za měsíc, v polovině září došlo k dalšímu, rovněž smrtelnému úrazu.

U sběrného dopravníku byl kromě normálního vypínače motoru ještě nouzový vypínač na delší gumové šňůře, který byl havířům na dosah ruky, takže mohli v nutném případě okamžitě zastavit dopravník. Jednoho dne jim tento nouzový vypínač při posunování dopravníku zapadl mezi hráň a stěnu dopravníku. Havíř Václav Morávek chtěl vypínač vyprostit a vytahoval jej proto násilím za gumovou šňůru. Šňůra nebyla svým obalem přichycena k vypínači a tah se přenesl přímo na konce holých vodičů na svorkách vypínače. Jeden z nich se uvolnil a vyčníval z okraje bakelitového pouzdra vypínače ven. Morávek to ve tmě samozřejmě nezpozoroval, a když přehmátl rukou až těsně k pouzdru vypínače, přišel do styku s obnaženým koncem utrženého vodiče. Protože ležel zpocený a téměř nahý na železné konstrukci dopravníku, byl proudem napětí 500V okamžitě usmrcen. Teprve po této „osudové sérii tří“ bylo celé elektrické zařízení přísně zrevidováno a dáno do stavu odpovídajícímu předpisům a normám.

Rozbor v roce 1959
Ani tento případ není ojedinělý. Dozorčí orgánové všech stupňů se stále setkávají s výrokem: „Dvacet let to tak děláme a ještě se nikomu nic nestalo.“ Případ sám dokazuje, jak lehkomyslné je takové tvrzení, a jak je nebezpečné spoléhat se na dosavadní štěstí. Mnohem spíše jsou tu na místě lidová rčení: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, nebo: Co můžeš udělat ještě dnes, neodkládej na zítřek.