V západním pohraničí Čech je malá vesnička. Je zde hostinec, který bývá oživen jen několika místními dělníky a jinak je odkázán na příležitostné turisty.

Vedoucím hostince je ještě stále jeho původní majitel Heřman Kriegel. Jednoho letního dne seděl Kriegel s několika náhodnými hosty a vykládal jim o zajímavostech a přírodních krásách okolí. Manželka ho upozornila, že dochází pivo, aby zanechal vykládání a šel raději narazit nový soudek.

Kriegel sestoupil do sklepa, ale v klenutém sklípku, kde měl sudy, byla tma. Zašel si proto nahoru pro novou žárovku a chtěl spálenou nahradit. Žárovka byla v kovové mosazné objímce, která visela na konci gumové šňůry, přichycené nade dveřmi hřebíkem. Šňůra byla zapojena do zásuvky ve vedlejším sklepě, kde byla elektrická instalace.

Do hostince mezitím přišel nový host, který netrpělivě čekal na občerstvení douškem piva.

„Starý je šel načínat — povídala hostinská musíte mít chvíli strpení!" Stále zkoušela u pípy, zda už pivo teče, a když viděla netrpělivost hostovu, nabídla mu, že přinese rychle aspoň lahvové pivo. Sešla do sklepa a viděla, že v sudovém sklípku je tma. Ani na volání se jí nikdo neozýval. Na zemi viděla nějaké jiskřičky. Vyšla proto do poloviny schodiště a volala na dcerku, aby přinesla ruční svítilnu. Když vešly se světlem do sudového sklepa, viděly starého Kriegla ležet zkrouceného na zemi. Manželka s ním zatřepala, a když neotevřel oči, myslela, že snad náhodou omdlel. Doběhla nahoru pro hosty a ti jí pomohli vynést manžela ven.

Zatímco se manželka snažila přivést Kriegla k životu, zajel jeden ochotný host na motocyklu do blízkého městečka pro lékařskou pomoc.

Do hostince přijela asi za 20 minut záchranka s lékařem a příslušníkem veřejné bezpečnosti. Lékař konstatoval smrt úrazem elektřinou. Příslušník veřejné bezpečnosti zjistil, že Kriegel utrpěl úraz při dotyku mosazné objímky, která se dostala pod napětí stykem s obnaženým koncem vodiče gumové šňůry. Izolace vodiče byla celá ztrouchnivělá a drolila se pod tlakem prstů. Postižený v křeči, nebo už jako mrtvý, strhl objímku z obou vodičů i s žárovkou, která se pádem na tvrdou podlahu rozbila. Odlehčená gumová šňůra pak sjela z hřebíku a padla také na podlahu, kde její obnažené konce jiskřily. Pojistka se nepřetavila, protože byla velmi neodborně zadrátovaná.

Provizorní osvětlení pivního sklepa naprosto odporovalo předpisům pro místnosti vlhké. Toto zjištění potvrdil pak plně dodatečně přivolaný úřední znalec pro elektrická zařízení.

Rozbor v roce 1959
Kovových objímek nesmí být podle předpisů použito ve vlhkých místnostech a svítidlo zde musí být z izolantu, je-li na dosah ruky. V pivním sklepě, jakožto místnosti vlhké s žíravými výpary, mělo být montováno těsně uzavřené (neprodyšné) svítidlo s ochranným sklem. Kdyby bylo kovové, muselo by být chráněno uzemněním nebo nulováním. Vedení světelného rozvodu musí být pevné a provedeno z plášťových vodičů v těsném příslušenství. Mohlo by být i z isolovaných vodičů na porcelánových izolátorech nebo kladkách, ale muselo by být nejméně 2,5m nad zemí. Stropy malých hostinců však nejsou obvykle tak vysoké.

Je vždy dobré klást v takovém vlhkém nebo mokrém prostředí na zem aspoň dřevěné laťkové rohože, které přece jenom účinek úrazu elektrickým proudem podstatně oslabí. Toto opatření nelze však považovat za dostatečnou ochranu izolací.

Je velmi pravděpodobné, že pojistka pro osvětlení sklepa se často přetavila a upozornila tak na špatný izolační stav. Kdyby ji vedoucí zbytečně a neodborně nezesiloval a raději a zavolal elektrikáře, mohla se závada ve sklepě včas zjistit a odstranit.

Podnik, jemuž hostinec patřil, neměl ve svých spisech žádnou žádost od vedoucího hostince na úpravu elektrické instalace.