HROBAŘ: Svítidlo na pracovním stroji

Soustružník Macháček byl znamenitý řemeslník. Dovedl pracovat na svém soustruhu s přesností 1 tisíciny milimetru a zmetek byl u něho něco naprosto nevídaného. Však si také vydělával pěkné peníze, protože mu byly svěřovány nejodpovědnější a nejpřesnější práce.

Jednoho dne pracoval na zvlášť přesném obrábění součástky k novému prototypu stroje. V dílně se náhle zešeřilo, protože se přihnaly těžké mraky. Macháček si proto rozsvítil kloubové svítidlo, přimontované na soustruhovém loži, a pravou rukou jej uchopil za objímku, aby kuželem světla zamířil na obráběný kus. Levou ruku přitom nespustil z ruční kličky, jíž postupně přitahoval obráběcí nůž do záběru.

Jak objímku se žárovkou sklápěl a natáčel, projela jím najednou ostrá řezavá bolest a obě ruce se mu sevřely v nepřekonatelné křeči. V bolesti se opřel hrudníkem o soustruh a vykřikl: „Vypněte to honem!“ Pak se už jen svíjel a sténal.

V dílně nastalo zděšení. Jeden z dělníků přiběhl k Macháčkovi a vypnul tlačítkový vypínač motoru soustruhu. Křeč však nepovolila. „Musíme vypnout celý přívod k soustruhu," volal mistr soustružny a běžel k podružnému rozvaděči stojícímu v rohu dílny. Už z dálky však zaklel. Rozvaděč byl celý obložen polotovary a hotovými výrobky a mistr ztrácel drahocenné vteřiny zuřivým odhazováním jednotlivých kusů, aby se k rozvaděči vůbec dostal. Když stál konečně u něho, upadl znovu v rozpaky. Který vypínač patří k Macháčkovu soustruhu? Podružný rozvaděč neměl bohužel svůj hlavní vypínač a vyšroubovat rychle hlavní pojistky, to mistra nenapadlo. Tak začal rychle vypínat jeden vypínač za druhým. Bylo jich 12 a teprve ten desátý byl ten pravý.

Deset nekonečně dlouhých minut uplynulo, než přestal tělem Macháčka protékat zhoubný elektrický proud. Kolik úzkosti a hrozné bolesti musel Macháček zbytečně vytrpět, než upadl do hluboké mdloby. Na štěstí jeho zdravé srdce se zásluhou dokonalé lékařské péče brzo vzpamatovalo i z tak těžkého úrazu.


Rozbor v roce 1959
V tomto případě bylo překročeno tolik základních bezpečnostních předpisů, že je lze těžko všechny vyjmenovat.

• 1.    Kloubové elektrické svítidlo na pracovním stroji, který musí být uzemněn, nesmí být zapojeno na 220V, protože jeho dobré kovové spojení s pracovním strojem není zaručeno. V kloubech se usazuje různá nečistota a kromě toho se v nich izolace vodičů téměř pravidelně dříve nebo později prodře. Svítidlo tedy mělo být na malé napětí (do 50V).
• 2.    Pracovní stroj neměl vlastní hlavní vypínač přímo na pracovišti. Vypínat se mohl jen elektrický motor, ale rozvod světla nikoli.
• 3.    Tlačítkový vypínač přímo na svítidle byl proti předpisům v nulovém vodiči, takže nemohl přerušit proud tekoucí do fázového vodiče a do kostry stínidla.
• 4.    Přístup k rozvaděči nebyl udržován volný, ačkoli to je základní bezpečnostní předpis.
• 5.    Jednotlivé vypínače a pojistky na rozvaděči nebyly označeny předepsanými štítky, takže mistr nemohl okamžitě najít správný vypínač.
• 6.    Pojistka v přívodu pro svítidlo byla neodborně spravována, takže nevypnula zvětšený vadný proud.
• 7.    Žádný z pracovníků dílny nebyl zřejmě poučen o první pomoci při úrazu elektrickým proudem.
• 8.    Izolační stav elektrického zařízení v dílně nebyl již řadu let kontrolován, ačkoli podle předpisů se má kontrolovat nejméně jednou ročně.