HROBAŘ: Smrtelný úraz od telefonu

Mezi Děčínem a Českou Lípou probíhá venkovní vedení na ocelových stožárech. Na vrcholu stožárů je napnuto dvojité zemní lano, pod ním na izolátorech je trojfázové vedení 35kV, pod ním rovněž trojfázové vedení 10kV a o dva metry níž je dvoudrátové telefonní vedení.

Protože jde o průmyslovou oblast, je toto vedení pospojováno do uzavřených obvodů, takže tvoří uzavřenou rozvodnou síť, v níž je každý bod napájen nejméně ze dvou míst a směrů.

Mladý 19letý montér Balla dostal 14. června 1957 příkaz, aby na vedení 10kV mezi obcemi Heřmanov a Valkeřice vyměnil vadné izolátory.

Podle příkazu „B“ byla učiněna všechna předepsaná bezpečnostní opatření k zajištění vypnutého stavu. Vedení 35kV i 10kV byla odpojena úsekovými vypínači na obou stranách od pracoviště, takže obě vedení v délce několika kilometrů byla z rozvodné sítě vyřazena. Kromě toho byla obě vedení těsně na pracovišti po obou stranách řádně zkratována a uzemněna.

Pod oběma vedeními probíhal jen dvoudrátový telefon, který z důvodu veřejného zájmu nemohl být trvale odpojen. Proto bylo montérovi nařízeno, aby jen v té době, kdy na stožárech skutečně pracuje, i toto telefonní vedení po obou stranách svého pracoviště zkratoval a uzemnil. Montér uposlechl příkazu a před zahájením práce v 7 hodin ráno vzal dvě měděná lana 50mm² a omotal je okolo telefonních drátů na obou stranách pracoviště tak, že dráty se zkratovaly. Pak oba konce zemnícího lana omotal kolem kovového stožáru číslo 82 a 84. Sám začal pracovat uprostřed na stožáru číslo 83.

Nepracoval ani celou hodinu, když pojednou byl smrtelně zasažen elektrickým proudem vysokého napětí a zůstal na konsole stožáru bezvládně viset.

Jeho spolupracovník Březina vylezl okamžitě na stožár, aby kamarádovi pomohl. Při dotyku s jeho tělem dostal však silnou elektrickou ránu, takže málem ztratil rovnováhu. Šlápl při tom nevědomky na telefonní dráty, které se přetrhly a spadly na zem. Na zemi pak ještě asi 15 minut jiskřily.

Příčina smrtelného úrazu byla zjištěna teprve později. V nevypnuté části rozvodné sítě, ve vzdálenosti několika kilometrů, přetrhl se větrem vodič 10kV a jeho konec se dotýkal dvoudrátového telefonního vedení.

Avšak telefonní vedení bylo po obou stranách pracoviště zkratováno a uzemněno. Jak tedy telefonní dráty mohly zavléci vražedné napětí až na stožár číslo 83, na němž montér pracoval?

I tato otázka byla vyšetřující komisí brzo vysvětlena. Montér měl po skončení práce na stožáru zase uvolnit provoz telefonu. Aby se zrušením uzemnění příliš nezdržoval, spokojil se tím, že zemnicí lana telefonního vedení jen omotal okolo jinak velmi spolehlivě uzemněného stožáru.

Bylo uděláno několik podobných pokusů, při nichž byl naměřen zemní přechodový odpor mezi lanem takto omotaným a vlastním ocelovým stožárem jen kolem 70Ω, což je naprosto nedostatečné pro ochranu před nebezpečným dotykem.

Rozbor v roce 1959
Řádné uzemnění nesmí mít větší přechodový odpor do země než 5Ω. Chce-li montér zajistit svou bezpečnost, nesmí se spokojit jen vědomím, že zemnicí lano spojil nějak se zemí, nýbrž musí přechodový zemní odpor v každém případě změřit! Ocelový stožár bývá chráněn lakovým nátěrem, který má izolační vlastnosti. Není-li opatřen nátěrem, pak je určitě zrezavělý. A rez je také velmi špatným vodičem elektřiny.

K neštěstí došlo vzácnou souhrou různých náhod. Ale což tomu tak není ve většině případů? Proto při práci na elektrickém zařízení, zvláště jde-li o vysoké napětí, nesmíme nic podceňovat; je třeba přesvědčit se o správné funkci všech zabezpečovacích zařízení dříve, než se dáme do vlastní práce.