HROBAŘ: Pozor na spojování šňůr!

Bývalý objekt STS se přestavoval na stáje JZD. STS zapůjčila družstvu ochotně různé pracovní stroje a nářadí, mezi jiným i elektrickou svářečku Triodyn.
 
Bylo to svářecí soustrojí výkonu 14kW. Když pomocný dělník Oldřich Bublík chtěl soustrojí na dřevěných lištách posunout, klesl k překvapení všech spolupracovníků bez hlesu k zemi. Přivolaný lékař konstatoval smrt.

Všichni zúčastnění hned svářečku ohmatávali, ale žádný z nich necítil elektrický proud. Přesto družstvo zavolalo místního elektrikáře, aby svářečku odborně prohlédl. Elektrikář nenašel žádnou závadu, která by mohla ukazovat na nebezpečí úrazu elektrickým proudem.

Se zájmem se proto očekával výsledek pitvy, která se konala o dva dny později. Výsledkem pitvy se však zjistilo, že smrt mohla nastat jedině zastavením srdeční činnosti účinkem elektrického proudu, protože na organismu postiženého nebyly nalezeny chorobné změny. Předpokládalo se proto, že smrtící proud musel být velmi velký.

Družstvo povolalo tedy znalce ÚTD, aby celé elektrické zařízení znovu prohlédl a vydal odborný posudek.

Znalec prohlédl nejprve soustrojí a změřil isolační odpor vinutí svářečky. Naměřil 8MΩ, což plně vyhovuje. Ochranný zemnicí vodič byl připojen jako čtvrtý vodič nastavované přívodní šňůry z ochranné svírky motorové zásuvky 60A. Znalec naměřil zemní odpor této svírky 18Ω  a zjistil tak zesilované pojistky, že odpovídaly jmenovité hodnotě 35A. Teď už bylo jasno, že při tak neodborně provedené zemní ochraně mohlo dojít k úrazu, protože při zemním spojení některé živé části obvodu svářečky by při fázovém napětí 220V vznikl poruchový proud 12A, který by samozřejmě zdaleka nestačil na přetavení 35A pojistky. Na kostře svářečky by se tedy mohlo udržet dotykové napětí asi 200V a stál-li postižený v promáčené obuvi na železné konstrukci, která byla pod dřevěnými trámci svářečky, mohl snadno nastat smrtelný úraz.

Na svářečce však nebylo možno zjistit ani stopu nějakého napětí. Některá živá část se musela dotknout zemního spoje jen krátkodobě, a právě v tom okamžiku nastal úraz.

Co dělal postižený zrovna v tom okamžiku? Posunoval celou svářečku. Musela tedy být příčina úrazu v nějaké souvislosti s tímto pohybem. Znalec prohlédl přívodní šňůru, která byla nastavena šňůrovou spojkou složenou z 25A zásuvky a vidlice. Aby se spojka při tahu nerozpojila, byla svázána železným vázacím drátem. Kryt vidlice byl rozbit, takže kolíky byly částečně obnaženy. Přesto zde nemohlo dojít k jakémukoli dotyku. Když však znalec rozebral celou vidlici, viděl na jedné žíle fázového vodiče natavené kuličky mědi a na zemnicí svorce zřetelný opal elektrickým proudem. Obě místa spolu korespondovala a vzdálenost zde byla nejvýš 1mm. Zásuvka byla neodborně montována. Jedna žíla byla obnažena a gumový obal šňůry nebyl pevně přichycen. Proto při prudším trhnutí za šňůru při posunu svářečky došlo uvnitř vidlice k přechodnému doteku fázového vodiče se zemnicí svorkou.

Rozbor v roce 1959
Každá šňůra musí být ve vidlici zajištěna proti účinkům tahu. Lidé si totiž stále nemohou odvyknout vytahovat vidlici ze zásuvky tahem za šňůru a zavinili tím již mnoho úrazů nebo požárů.

Ochrana zemněním má význam jen tehdy, je-li její spojení se zemí tak dokonalé, že nepřipustí vyšší dotykové napětí na chráněném předmětu než 65V.

Pojistky jsou k tomu, aby se při jakékoli poruše ihned přetavily a vadné zařízení odpojily. Proto musíme dbát, aby jmenovitá hodnota pojistky byla vždy co nejmenší, a to tak malá, jak jen připustí normální spuštění a provoz elektrického spotřebiče. Každé zesílení pojistky se vždy vymstí!

Elektrikář, který není vybaven měřicími přístroji a neprovede aspoň základní měření izolace a uzemnění, nemůže dokázat žádnou závadu, i kdyby byl sebelepším praktikem.