Malá Zorka se již velmi těšila na Prahu. Ještě jednou se vyspí a už pojede k babičce do Dejvic. Však jí i babičce dalo mnoho práce, než rodiče svolili, aby mohla u babičky zůstat celý měsíc. Když však babička ujišťovala, že bude hlídat Zorinku jako oko v hlavě a nepustí ji samotnou na ulici, dali se rodiče obměkčit.

Otec sám ji zavezl do Prahy a po dlouhém loučení a napomínání ji zanechal v péči své matky.

Po dvou psaníčkách od nadšené dcerušky dostali rodiče pojednou telegram — Přijeďte okamžitě. Zorka těžce zraněna — babička —.

Nekonečnou se zdála cesta do Prahy! Zoufalí rodiče konečně zazvonili u babiččina bytu. Nikdo se však neozýval a teprve ochotná sousedka jim vysvětlila, že babička jela do nemocnice, kde Zorka leží s těžkým elektrickým úrazem.

Teprve v nemocnici se rodiče dozvěděli od zdrcené babičky, co se vlastně přihodilo.

Zorka minulého dne kreslila vodovými barvičkami na stole v kuchyni nějaké obrázky. Babička zatím postavila na čaj na elektrickém vařiči stojícím na studené kuchyňské plotně. Najednou se Zorka zvedla a šla si natočit k vodovodu do mističky trochu vody. Jakmile sáhla na vodovodní kohoutek, vykřikla a omdlela.

Babička chudák nevěděla, co se vlastně stalo. Na čaj nebylo již ani pomyšlení, a proto vytáhla vidlici přívodní šňůry vařiče ze zásuvky a jala se Zorku křísit. Zorka však nejevila známky života. Babička se vyděsila, zavolala sousedku a ta zavolala záchranku, která odvezla Zorku i babičku do nemocnice.

Zde lékaři holčičku vzkřísili, ale utrpěla prý vážný úraz elektřinou a musí si proto nějaký čas poležet, než jí dají zase srdéčko do pořádku.

Lékař dovolil rodičům krátkou návštěvu u dcerušky, ale nesměli ji unavovat žádným vyptáváním ani rozrušovat pláčem.

Když se s ní trochu potěšili, vrátili se do bytu k babičce. Tam se za chvíli dostavila odborná komise, aby vyšetřila příčinu hlášeného úrazu.

Odborník zjistil toto:
Vařič měl kovový spodek, ale nechráněnou keramickou destičku s viditelnou topnou spirálou. Byl připojen jen dvoupramennou šňůrou, takže kovový spodek vařiče nebyl spojen se zemí.

Plná konvice vody při varu přetekla a voda se dostala na rozžhavenou spirálu. Odporový drátek prudkým ochlazením praskl a odpružený konec drátku se dotkl dna čajové konvice. Tím se napětí 220V dostalo do konvice a tím i do kovového spodku elektrického vařiče. Protože vařič stál na kuchyňském uhelném sporáku, přeneslo se napětí 220V do celého sporáku.

Sporák stál těsně u vodovodu a Zorka oblečená jen v tričko a kraťásky se dotkla patrně některou částí těla sporáku v okamžiku, kdy měla ruku na vodovodním kohoutku. Protože kohoutek má přirozené spojení vodovodním potrubím se zemí, spojila Zorka sporák (220V) se zemí (0V).

Jen díky tomu, že spojení trvalo zřejmě jen okamžik, mohl její mladý a zdravý organismus překonat účinky silného proudového nárazu.

 
Rozbor v roce 1959
Podobných případů vážných úrazů elektrickým proudem v sousedství sporáku a vodovodu bylo jen minulého roku několik. Rozdíl byl jen v tom, že někdy to byl vařič, jindy zase žehlička, ze které se přeneslo napětí na sporák. A většinou to neskončilo tak šťastně! Vždy bylo neštěstí zaviněno tím, že izolace elektrického spotřebiče byla poškozena a napětí se dostalo na jeho povrch.

Kdyby povrch spotřebiče byl třetím vodičem spojen s nulovacím kolíčkem zásuvky, pak by byl spojen se zemí a nevzniklo nebo nezůstalo by na něm nebezpečné napětí. Přitom by byl vadný proud tak velký, že by bezpečně přetavil pojistku zásuvkového obvodu na elektroměrové desce a porouchaný spotřebič by se tak automaticky odpojil od elektrické sítě. Samozřejmým předpokladem ovšem je, že příslušná pojistka by byla v pořádku a nebyla by amatérsky a neodborně spravována. Pak by ovšem ani tato zaručená ochrana nefungovala.

Proto dbejme především vždy na to, aby se u všech elektrických spotřebičů používalo výhradně trojpramenné připojovací šňůry a aby měly zásuvky ochranný kolíček spojený s nulovacím nebo zemnicím vodičem. Pojistky nikdy sami nespravujme a spálené ihned nahraďme novými, které máme vždy v zásobě.

Raději se však vůbec nepřibližujme s elektrickým spotřebičem k vodovodu nebo k radiátoru ústředního topení, k plynovým zařízením a ke všem dobře uzemněným konstrukcím. Tím vždy nebezpečí úrazu zbytečně zvětšujeme.

Žehličky a vařiče, které při dotyku ruky brní, dejme ihned opravit odbornému závodu.

Vařiče s nechráněnou topnou spirálou raději vyřaďme a kupme si moderní elektrický rychlovařič, jehož plotýnku tvoří spirála ploché trubky, v níž je topný drátek izolačně zalisován.

Nekupujme si nikdy spotřebič, který nemá značku ESČ. Nemá-li tuto značku, pak je to důkazem, že při přísných zkouškách v autorizované úřední zkušebně nevyhověl všem předpisům o bezpečném a hospodárném provozu.