K státnímu statku v pohraničí byla vedena přípojka venkovního vedení 6kV v průseku borového lesa. Energetik statku při pochůzce zjistil, že okolní stromy podél průseku vyrostly tak, že jejich větve dosahují až nad vedení. Vyslal proto dva pomocné dělníky, aby přerostlé větve odstranili. Oba zaměstnanci vylezli na stromy a větve odřezávali. Jeden z nich si počínal neopatrně, a jedna velká větev zachytila při pádu vodič 6kV a přetrhla jej.

Na neštěstí šel po pěšině podél vedení ošetřovatel telat František Zika a padající vodič jej zasáhl a popálil.

Celou událost pozoroval z dálky Antonín Hnilička, který trávil v místní myslivně v lese se svou manželkou dovolenou a byl právě na houbách. Přiběhl rychle na místo neštěstí a jeho prvý pohled patřil zraněnému. Když viděl, že již není ve styku s vodičem, pohlédl rychle na vodič, ležící v suché trávě a jehličí. Viděl, že vodič jiskří a že tráva již začíná hořet. Rozhlédl se kolem a uviděl pod stromem lopatu jednoho z dělníků, kteří právě slézali se stromu. Uchopil ji a běžel k jiskřícímu drátu. Oba dělníci na něj volali, aby se nepřibližoval, že bude také zasažen, ale Hnilička jim odsekl, že je v podniku členem požární čety a že ví, jak se má zakročit proti vznikajícímu požáru.

Došel až ke konci vodiče a začal tlouci lopatou do země, aby udusil hořící trávu. V rozčilení uhodil i do samého vodiče. Ten se vyšvihl a jeho konec dopadl na hřbet ruky dobrovolného požárníka, který padl na zem jen asi tři metry od ležícího Ziky.

Oba lesní dělníci se octli v zoufalé situaci. Mají shánět rychlou pomoc pro oba těžce zraněné a nechat vyhořet les, nebo mají lokalizovat požár a zraněné ponechat zatím osudu?

Celkem to vyřešili kupodivu dobře. Jeden se rozběhl do státního statku, aby sehnal co nejrychlejší pomoc a zařídil vypnutí celého vedení, a druhý zatím rychle vykopával stružku podél průseku, aby zabránil rozšíření požáru dále do lesa.

Přitom odtáhl obě těla do stínu a bezpečí lesa. Pomoc přišla včas a postarala se o odvoz zraněných do nemocnice i o konečnou likvidaci požáru.

Zika byl ještě zachráněn, ale Hnilička svému zranění podlehl.


Rozbor v roce 1959
Jako první měl na neštěstí vinu již energetik státního statku, protože jako odborník musel znát předpis, že nesmí nechat pracovat osoby neznalé v blízkosti vedení vysokého napětí, je-li možnost přiblížit se k vodičům tělem nebo jiným vodivým předmětem více než na tři metry. Dělníci na stromech podél průseku se sice svými těly nemohli přiblížit k vodičům na vzdálenost tří metrů, ale zato větve, které ořezávali, byly v těsné blízkosti vodičů. Protože i větve jsou vodivé, měli dělníci pracovat pod odborným dozorem, nebo měl dát energetik celé vedení vysokého napětí vypnout.

I dělníci měli vinu tím, že bezstarostně odřezávali větve, aniž se starali o to, zda nespadnou do vodičů vedení. Hnilička si zavinil smrtelný úraz sám, protože neposlechl varování obou dělníků, a dokonce uhodil do vodiče vysokého napětí. Je celkem přirozené, že se snažil rychle uhasit hrozící požár lesa. Kdyby však nebyl tak rozčilen a vzpomněl si na protipožární školení, mohl uhasit požár zcela bezpečně tím, že by vyrýpal hlínu a házel ji na hořící trávu z bezpečné vzdálenosti. Rozumný byl i zákrok lesního dělníka, který se k vodiči nepřiblížil, ale raději kopal rychle stružku podél průseku lesa, aby zabránil rozšíření požáru do vzrostlého a suchého lesa.

I za nejkritičtější situace se vždy vyplatí několik vteřin se zamyslet a rozvážit situaci a plán záchranně práce. Živelný a neuvážený zákrok situaci ještě více zhorší.