Elektrika.cz - elektrotechnické zpravodajství
Tisknete článek: #EH: Rozdělení elektroměrů v roce 1946 (klik pro návrat)
Stránka byla vytvořena: 5.03.2021
Všechna práva vyhrazena (c)1998-2024 Elektrika.cz
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materálu není povoleno bez předchozího písemného (e-mailového) svolení redakce portálu Elektrika.cz.

#EH: Rozdělení elektroměrů v roce 1946

#EH: Rozdělení elektroměrů v roce 1946
Zda je elektroměr elektrický nebo dnes již elektronický přístroj původní označení neprozrazuje. Proč také, on se jiný než elektronický patrně již ani neuvažuje. Pokud se přesuneme do poválečného období a budeme uvažovat stejnou vážnost měření dodávané elektrické energie jako dnes, patrně málokoho napadne, kolik druhů elektroměrů se uvažovalo už tehdy! Když vidím cenu a snadnou dostupnost měřicích modulů dnes, napadá mne, kolik stála asi tehdy výroba takového elektroměru? A servis na cejchovnách! Nebo také jak by vypadal elektrický (mechanický) čtyřkvadrantní elektroměr tehdy?
František Tuček, ze dne: 5.03.2021


O elektroměrech se v součastnosti píše především jako o nových prvcích, respektive novinkách. Předmětem zájmu je počet modulů na DIN liště a cena. Z dnešních katalogů výrobců již nelze vyčíst principy prvních elektroměrů. A přes to se jejich znalost vyžaduje. Staré elektroměry můžeme spatřit v některých muzeích, však za komentáře osoby principů totálně neznalých.
Protože elektrotechnika považuji primárně za hloubavého člověka hledající skutečné příčiny, věřím, že si rád opráší svůj rozhled a ocení rozdělení elektroměrů Cyrila Macháčka z roku 1946.
Každý elektroměr lze posuzovati s různých hledisek, podle jejichž společných znaků možno elektroměry řadit do několika skupin.

Tak lze elektroměry posuzovat podle:
  • A. podstaty, na níž spočívá jejich činnost,
  • B. proudové soustavy sítě, v níž mají měřit odběr proudu,
  • C. druhu měřených hodnot, udávaných v různých praktických jednotkách,
  • D. počtu měřicích systémů, působících na společnou osu,
  • E. sazebních podmínek, které jsou podkladem pro účtování odběru proudu,
  • F. cejchovních předpisů, jež zařazují elektroměry do různých soustav z hlediska cejchování.



Každá z těchto hlavních skupin obsahuje rozličné druhy elektroměrů.

A. Podle podstaty se rozlišují:
  • 1. Mechanické elektroměry, které spočívají na principu přeměny nepatrné části měřené elektrické energie v mechanickou, jež pohání po­čítací zařízení. Do této skupiny se řadí:
    • a) Elektromotorické elektroměry, které pracují s elektrickým motorkem, poháněným měřeným proudem a jehož otáčky se převá­dějí na počítací zařízení. K nim patří:
      • 1. magnetoelektrické elektroměry, u nichž je v poli stálého magnetu uložena kotva, napájená měřeným proudem pomocí kolektorku nebo rtuti a otáčející se vlivem vzájemných magnetoelektrických účinků;
      • 2. elektrodynamické elektroměry, u nichž je otočné vinutí ulo­ženo v poli pevného vinutí a je vystaveno vzájemným dynamickým účinkům, způsobujícím jeho otáčení;
      • 3. indukční elektroměry, zvané Ferrarisovy, u nichž je otáčivý kotouč vystaven vzájemným indukčním účinkům dvou střídavých magnetických polí, časově a prostorově posunutých.
        Tyto elektroměry jsou v nynější době pro svoji nespornou kon­strukční jednoduchost a provozní spolehlivost nejvíce užívány.
    • b) Elektromechanické elektroměry, které mají zvlášť upravené mechanické zařízení (kyvadlo a pod.), jehož pohyby, vystavené účin­kům měřeného proudu, se přenášejí na počítací zařízení.
  • 2. Chemické elektroměry (elektrolytické), které spočívají na elektro­chemickém vylučování prvků měřeným proudem (nebo jeho částí); množství spotřebovaného proudu, jež je úměrné množství vyloučeného prvku, udává zpravidla stupnice.


B. Podle proudové soustavy se rozeznávají:
  • 1. Stejnosměrné elektroměry, které měří odběr proudu v elektrických zařízeních se stejnosměrným proudem. Tato skupina elektroměrů obsa­huje:
    • a) jednopólové elektroměry (dvojvodičové), měřící práci nebo množství proudu ve dvojvodičových stejnosměrných sítích;
    • b) dvojpólové elektroměry (trojvodičové), měřící odběr proudu v trojvodičových stejnosměrných sítích (t. j. síť s vyvedeným středním vodičem).

  • 2. Střídavé elektroměry, které jsou určeny pro měření odběru proudu v elektrických zařízeních se střídavým proudem. Tento druh elektroměrů je pro hojné užívání střídavého proudu velmi rozšířen; rozlišují se:


C. Podle druhu měřených hodnot se rozeznávají:

  • 1. Ampérhodinové elektroměry, které měří spotřebované množství elektřiny v ampérhodinách (Ah); užívají se jen u stejnosměrného proudu.
  • 2. Watthodinové neboli činné elektroměry, jimiž se měří činná práce elektrického proudu v kilowatthodinách (kWh): užívá se jich u stejnosměrného a střídavého proudu. U stejnosměrného proudu se vesměs užívá jen názvu watthodinový elektroměr, kdežto u střídavého proudu se na rozdíl od dalších skupin (3. a 4.) častěji užívá názvu činný elektroměr.
  • 3. Voltampérhodinové jalové elektroměry, které měří jalovou práci střídavého proudu v jalových kilovoltampérhodinách (kVAh).
  • 4. Voltampérhodinové zdánlivé elektroměry, měřící zdánlivou práci střídavého proudu v kilovoltampérhodinách (kVAh).



D. Podle počtu měřicích systémů se rozlišují:
  • 1. Jednosystémové elektroměry, které mají pouze jeden měřicí systém.
  • 2. Dvojsystémové elektroměry, které měří odběr elektrického proudu současně dvěma systémy, pracujícím i na společnou osu s jedním počí­tacím zařízením.
  • 3. Trojsystémové elektroměry, jež měří spotřebu současně třemi systémy, pracujícím i na společné počítací zařízení.



E. Podle sazebních podmínek se rozlišují:

  • 1. Sazbové elektroměry, které umožňují jedním nebo několika počíta­cím i zařízeními hodnotiti odběr proudu v souladu s příznivým využitím elektrárny. Tento druh elektroměrů obsahuje:
    • a) jednosazbové elektroměry, které mají jen jedno počítací zaří­zení;
    • b) dvojsazbové elektroměry, u nichž jsou dvě počítací zařízení, která nezávisle měří spotřebu elektřiny a to tak, že jedno měří například denní odběr a druhé noční odběr proudu;
    • c) trojsazbové elektroměry, mající tři počítací zařízení, z nichž každé měří nezávisle odběr proudu v různých dobách, stanovených předem elektrárnou.
  • 2. Elektroměry s měřiči maxima, které měří kromě spotřeby proudu též průměrné zatížení v určitém časovém údobí a ukazují jeho největší hodnotu od posledního nařízení na nulu.

    Tyto elektroměry mohou být:
    • a) elektroměry s jedním měřičem maxima, ukazující největší průměrné zatížení v odčítacím období nezávisle nebo závisle na mě­ření spotřeby proudu sazbovým počítacím zařízením; u dvojsazbového elektroměru se tedy může měřit maximum buď stále nebo jen při jedné sazbě;
    • b) elektroměry se dvěma měřiči maxima, u dávající největší průměrné zatížení za odčítací období závisle na měření spotřeby proudu dvojsazbovým počítacím zařízením; tedy u každé sazby se měří maximum zvlášť.
  • 3. Špičkové elektroměry jsou podružné elektroměry, které měří spo­třeb u elektřiny teprve při příkonu, přesahujícím předem nařízenou a s elektrárnou smluvenou hodnotu.
  • 4. Elektroměry na mince, které umožňují zvláštním mechanickým za­řízením odběr elektřiny teprve po vhození mincí.
  • 5. Elektroměry na slevy jsou dodatkové (podružné) elektroměry, které měří spotřebu elektřiny za nižší poplatek.



F. Podle úředních cejchovních předpisů se rozlišují čtyři soustavy elektroměrů:
  • 1. Soustava A obsahuje jen ampérhodinové mechanické elektroměry na stejnosměrný proud.
  • 2. Soustava D obsahuje watthodinové elektrodynamické elektroměry na stejnosměrný nebo střídavý proud.
  • 3. Soustava F obsahuje jen watthodinové indukční elektroměry na střídavý proud (jednofázový a několikafázový), které jsou založeny na principu Ferrarisově.
  • 4. Soustava E obsahuje jen ampérhodinové elektrolytické elektroměry na stejnosměrný proud.

Vzhledem k všeobecně užívaném u střídavém u proudu jsou dnes nejužívanější indukční elektroměry, zařazené v cejchovní soustavě F , jejichž konstrukční a výrobní jednoduchost, jakož i naprostá provozní spolehlivost a poměrně malé investiční náklady, vytlačily všechny dřívější konstrukce elektroměrů na střídavý proud.

Dnes možno směle říci, že běžný indukční elektroměr je po obyčejných nástěnných hodinách snad nejrozšířenější domácí měřicí přístroj. V nynější době má již téměř každá domácnost elektrické zařízení, ať již jen světelné nebo topné či moto­rové anebo společné. V každém zařízení se střídavým proudem se měří zpravidla odběr proudu watthodinovým indukčním elektroměrem. Jako takový přístroj za­ slouží si indukční elektroměr v technické literatuře plným právem obšírného po­všimnutí.

Tak jako všechno na světě má svůj vývoj, prodělaly jej i indukční elektroměry. Vedle dnešních dokonalých běžných indukčních elektroměrů jsou elektroměry zvláštní, které spolehlivě plní rozličné úkoly, požadované elektrárnami pod vlivem nejrůznějších možností úspěšného využití elektrického proudu.

O teoretické podstatě indukčních elektroměrů, jakož i o jejich elektrických a mechanických vlastnostech jak v běžném, tak ve zvláštním provedení, o jejich seřizování a cejchování pojednávají obšírně další části tohoto spisu.


Cyril Macháček, ELEKTROMĚRY Technika a praxe, Rovnost a ESČ, 1946
Samozřejmě je dnešní rozdělení elektroměrů zcela jiné, ale ve svém pátrání jsem nenarazil na žádný aktuální přehled, který by se dal výše uvedenému historickému dělení přirovnat. A tak znovu otvírám možnost reportáže s odborníky, kteří to dokážou porovnat s dnešními technologiemi.


Více o elektroměrech ...


TEXT Z OBLASTÍ
SOUVISEJÍCÍ KONTAKT

Konec tisknuté stránky z portálu Elektrika.cz.