Za nestora elektrifikace v českých zemích je právem považován inženýr František Křižík (1847 - 1941). Elektřině zasvětil celý život. Za podstatné zdokonalení obloukové lampy obdržel první cenu na výstavě v Paříži roku 1881. Jeho lampa mu přinesla i významné obchodní úspěchy, a to mu umožnilo zřídit si roku 1884 elektrotechnický závod v Praze-Karlíně, který se pak během let stal praktickou školou desítek českých elektrotechniků.

Zabýval se konstrukcí a výrobou elektrotechnických zařízení v celé šíři, vyráběl dynama i elektromotory, ale nejvíce se asi proslavil zaváděním elektrické tramvaje v Praze. První elektrická dráha u nás jezdila po trase asi 800m dlouhé z Letné k výstavišti. Vozila návštěvníky slavné Jubilejní výstavy z roku 1891.

Na Jubilejní se ostatně Křižík opravdu vytáhl. Nejenže zřídil v celém areálu elektrické osvětlení obloukovými lampami vlastní konstrukce i žárovkami, ale jeho tři dynamoelektrické stroje vyráběly proud i pro další atrakce. Byl to především obří reflektor umístěný na věži Průmyslového paláce a hlavně proslulá světelná fontána, obnovená po sto letech jako přední pražská turistická atrakce.

Křižík vybudoval i první českou elektrifikovanou železnici mezi Bechyní a Táborem. Asi je zbytečné zdůrazňovat, že slouží dodnes. Nepřehlédnutelné jsou i Křižíkovy elektromobily. Sestrojil celkem tři, všechny fungovaly, ale nenašly další uplatnění. Asi nejznámější byla čtvrtá konstrukce, při které Křižík použil k dobíjení akumulátoru spalovací motor Laurin a Klement. Tato kombinace se dnes běžně používá u elektrických lokomotiv na neelektrifikovaných tratích.

Stejně jako v Americe se však i u nás schyluje k souboji mezi zastánci střídavého a stejnosměrného proudu. Křižík reprezentuje tábor stejnosměrných, jeho odpůrcem je kupodivu jeden z mála českých žáků T. A. Edisona - Emil Kolben. Souboj je rozhodnut právě na prahu nového století. Roku 1900 jsou spuštěny generátory nové pražské elektrárny v Holešovicích. Vyrábějí střídavý proud.

Zdroj: tiskoviny ČEZ