Fotopříběh v IRÁKu objektivem elektromontéra

V tamních končinách jsem jako autorský dozor. Náplň mé práce spočívá v pomoci čtení a výkladu námi zpracovaného projektu případně vyhledávání dokumentů v projektu. Podělím se s vámi o několik mých technických momentek. Nejde o žádné oficiální fotografie, ale o mé běžné, pracovní. Proto omluvte kvalitu a vynechání některých technických a geografických podrobností.

Pohledem na usazený prach nás napadá krytí IP samotného rozvaděče. To se v tomto případě dá odhadnout na IP20 a každý sám si může domyslet, co asi udělá pouštní písek uvnitř jistících a spínacích přístrojů.

Naše ubytování včetně ostrahy řeší zákazník. Pobyt připomíná mírný vězeňský režim. Zděné nebo karavanové ubytovací zařízení je strážní budkou.  Vycházky jen nezbytně nutné např. do nejbližšího obchůdků přímo ve vesnici vedle závodu. A to vždy v doprovodu policie nebo ochranky. V samotném závodu je opět pohyb vázán pouze na jednotku, která je ve výstavbě. V podstatě pobyt je z ubytovny na staveniště a zpět.

Rozvaděč odstaveného generátoru. Zcela mylný byl předpoklad, že bude vyměněn za nový. Prý se použije znovu.

Jací jsou místní obyvatelé
Velice přátelští, bohužel jen výjimečně někdo dokáže komunikovat anglicky na úrovni, aby si s nimi mohl člověk popovídat. Nejsou vedeni k péči o věci a udržování nějakého pořádku ve svém okolí, dalo by se to přirovnat k naší romské komunitě. Je to asi dáno tím, že poměr vzdělaných lidí (technicky) a lidí co mají pouze základní „náboženské“ vzdělání je propastný.


Pokud blíže prozkoumáme opotřebení zařízení, pak z našeho evropského pohledu existuje jediná cesta těchto elektroinstalačních prvků. Sběrný dvůr.

Zdejší vzdělaní lidé mají úplně jiný pohled na svět i na jejich náboženství. Jeden příklad, na stavbě máme kanceláře v karavanech, máme přiděleného „uklízeče a zásobovače“ již z minula víme, že když je požádáme o úklid, vezme mokrý hadr a celý kancl rozmatlá. Takže jsme tentokrát borce přesvědčili, že to bude uklízet na „sucho“.

Takto vypadá generátor.

Trvalo to jeden den než se objevil znovu, ještě s kolegou, který měl smeták. Když se do toho chtěl pustit, raději jsem mu ho sebral a kancl si opatrně zametl sám. Borci z toho měli neuvěřitelnou srandu. Ještě se jim nestalo, aby „Ing.“ zametal místo nich. Nametl jsem pěknou hromádku a poslal je ať pokračují, borec se rozpřáhl a do prasklého linolea na zemi tu hromádku „uklidil“. Neměl to evidentně v plánu, ale prostě takhle oni myslí.

Pokud pominu požadavky investora vztahující se na bezpečnost instalace, pak určitě postrádám řemeslnné zpracování. Takto vypadá spoj (1. krok) uzemnění transformátoru 3.150kVA.


To stejné uzemnění (2. krok) pouze v jiném provedení.

Dělníci na stavbě
Platí to, jak jsem psal výše, čím vyšší vzdělání, tím i vyšší odpovědnost za práci, kterou daný odvede. Bohužel i přes to, že u nás je práce na EX zařízeních považovaná za nejvyšší možnou ligu, zde dělají tuto práci obyčejní lidé. Ti by bez naší kontroly mohli napáchat velké škody.  Ale učí se. Na začátku, jsme měli problém i s tím, že prostě u multiplového kabelu nastrkali žíly kabelu do svorek tak, jak se jim líbilo a na obou koncích zcela jinak.

Sám transformátor budil respekt sám o sobě a jeho provedení se moc od našich zvyklostí neliší.


A jsme zase u již zmiňovaného uzemnění transformátoru (3. krok).

My jsme pak museli vše přepojovat. Dnes je to o trochu dál, ukážeme jim jak to mají dělat a doufáme, že to tak udělají. Co se týče přístupu ke standardizaci, ať už jakékoli, (BS, IEC) tak místní jsou normami skoro nezasažení. Mluvil jsem před třemi lety s jedním šéfem elektrikářů a ptal se ho kolika způsoby by jeho skupina zapojila klasickou zásuvku. Odpověděl mi, že každý by to zapojil po svém.

??? „Když to nejde na uzel, tak postačí skříň“. Samozřejmě je to špatně. ???

...

Pohled do rozvaděče, který zajišťuje napájení našeho ubytovacího zařízení. Označení vodičů bude dle British Standards. Fáze červená, žlutá, modrá a N je černá. Je vidět, že červená má nejhorší materiálovou stálost nebo je trvale přetěžovaná. Zařízení je trvale v provozu.
Podle čeho máme poznat tu nejhorší materiálovou stálost? Podle té sloupnuté barvy na šínách? A to ty deony nabok?



Elektroinstalační prvky (svítidla, krabice, rozvaděče ...) instalované v exteriérech mají IP krytí vnitřního provedení. Normálně tu neprší. Jen někdy. A tak se setkáte třeba i s takovým provedením. Krytí o ničem a jistota proti vytržení také nula.

...

Pod tím hadrem se skrývá napájecí rozvaděč buňky jehož hlavním krytím IP byl právě ten hadr. A protože zrovna "vyjímečně" pršelo, neměl jsem odvahu toto "krytí" snižovat ještě více.

...

Svítidlo je sice ve venkovním provedení, ovšem bez vývodky a připojeno pouze vodiči bez pláště kabelu.

...

Některá zařízení nemám jak již okomentovat, ale určitě jsou stále v provozu.

...

A zde již vidíme lidovou tvořivost, tedy i takovou u nás najdeme. Kabelový žlab jako lavečka u rozvaděče. U nás bych ji čekal spíše z izolantu.

...

A na závěr neuvěřitelná perlička. To je prosím místní ohřívač vody. Tedy jakýsi předchůdce naší elektrické plotýnky.

Když se dívám na to vše kolem, mám pocit, že u nás doma není zase tak špatně jak se povídá. Některým lidem je na světě hůř. A tak hůř, že některé (pro nás) nebezpečí vůbec neberou jako hrozbu. Snad proto, že je mnoho jiných pravděpodobnějších způsobů jak v Iráku dnes přijít o život.