Měření světla
Měřit začali lidé od počátku svého vývoje, kdy si začali vzájemně vyměňovat přebytky své činnosti, a tedy vlastně obchodovat. Mnohem více museli měřit a počítat stavitelé chrámů, paláců a jiných staveb (např. pyramid) starověkých civilizací. Rané civilizace také dávno měřily čas, a to z více důvodů. Bylo třeba určovat vhodnou dobu pro různé zemědělské práce, pro přípravu na období dešťů, zimu a náboženské rituály. K tomu potřebovali různé pomůcky jako délkové, váhové a časové srovnávací vzory, dnes bychom řekli jednotky pro délku, váhu (hmotnost) a čas. Pro vlastní měření bylo třeba vyrobit měřidla – míry, váhy a měřidla času – hodiny. Tato měřidla se vyvíjela, zpřesňovala a měnila souběžně s vývojem poznatků o přírodě a fyzikálních vlastnostech světa.
U světla, které, jak dnes víme, úzce souvisí se vznikem vesmíru a velkým třeskem, byl vývoj jednotek a měřidel mnohem pomalejší. Zde si povšimněme, že pro měření délek a času bylo světlo mimoděk používáno dávno, jak o tom svědčí různé pravěké observatoře pro přesné stanovení slunovratů, a k vyměřování rozsáhlých starověkých staveb bylo nutné používat jednoduché optické zaměřovače (vizíry) a poznatky z geometrie.
Zrak, který nám poskytuje neocenitelné informace o světě a vesmíru, není pro jeho ohromující adaptaci na velký rozsah jasů k přímému měření světla vhodný. Byl však použit pro srovnávací měření v prvních vizuálních fotometrech, neboť oko je schopno velmi přesně rozlišit nepatrné rozdíly jasů dvou přilehlých polí, zvláště mají-li stejnou barvu a poskytují-li dostatečně velký adaptační jas. Počátky vizuální fotometrie jsou zaznamenány koncem 16. a na počátku 17. století. Pro srovnávací měření (ale i pro objektivní fotometrii) je základem tzv. čtvercový zákon, který umožnil při vyrovnání jasů měřicího a měřeného světelného zdroje v tzv. fotometrické kostce nastavením jejich vzdáleností, nejlépe na fotometrické lavici, stanovit výpočtem poměr jejich svítivostí. První formulace tohoto zákona (1604) je přisuzována Johanu Keplerovi. Pro dosažení dostatečné přesnosti vizuálního měření je nutné splnit několik dalších podmínek, popř. mít doplňující pomůcky, takže vizuální fotometrie není pro měření v terénu nyní vhodná.
Objektivní fotometry (luxmetry a jasoměry) založené na polovodičových čidlech, v poslední době na křemíkových fotonkách a elektronických digitálních přístrojích, urychlují a usnadňují odečítání sledovaných hodnot, pro dostatečnou přesnost je však třeba dodržovat další zásady. Ty základní pro měření osvětlení v osvětlovacích soustavách jsou uvedeny ve dvou článcích v tomto vydání časopisu na str. 64 a 69. Přesto se přesnost měření podle kvality měřicích přístrojů a pečlivosti měřičů pohybuje řádově v desítkách procent naměřených hodnot. Při použití nekvalitních přístrojů a zjednodušených postupech nelze o věrohodnosti naměřených osvětleností nebo jasů hovořit vůbec.
Aktuálnost kontroly osvětlení kvalitním měřením i kontrolními výpočty (kvalitní programy v rukou neznalých pracovníků nejsou zárukou dobrého výsledku) je dána velkou nabídkou a konkurencí dodavatelů osvětlovací techniky, což může být někdy příčinou zklamání a špatně investovaných peněz.
Ing. Jiří Novotný, šéfredaktor
Obsah
Činnost odborných organizací
Architekturní a scénické osvětlení
Z odborného tisku
Světelnětechnická zařízení
Osvětlení interiérů
Názory a zkušenosti
Světelnětechnické materiály
Světelné zdroje
Příslušenství osvětlovacích soustav
Technicko-ekonomická hlediska
Měření a výpočty
Trh, obchod, podnikání
Normy, předpisy a doporučení
Svítidla a světelné přístroje
Veletrhy a výstavy
Cena časopisu je 52Kč, předplatné na rok 2012 je 312Kč vč. DPH.