Elektrické instalace nízkého napětí

Protože většina instalací nn je provedena v budovách je třeba respektovat řadu zákonných a předpisových ustanovení. V prvé řadě je možno jmenovat stavební zákon č. 183/2006 Sb., v platném znění a dále vyhlášky vydané k jeho provedení. Projekt elektrického zařízení, rozvodů, kladení vedení a připojování přístrojů určuje zásadním způsobem konečné dílo – elektrickou instalaci a často i použitá zařízení a spotřebiče. Je možno říci, že projekt je základem dokumentace stavby, která má zásadní význam pro zajištění ochrany veřejných zájmů ve výstavbě, tedy i bezpečnosti elektrických zařízení.  Stavební zákon č. 183/2006 Sb., v platném znění zmiňuje v §160 provádění stavby a vychází ze zásad pro vybrané činnosti ve výstavbě. Stavby, jejich změny a udržovací práce na nich lze provádět jen na základě stavebního povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu. Pokud tyto práce končí revizí elektrického zařízení je zde neopominutelné místo pro dokumentaci. K tomu stavební zákon v §159 Projektová činnost ve výstavbě uvádí v odstavci 2):

• Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru.
  

• Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh.
  

Projekt by měl být jedním ze základních podkladů pro stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce, jak je uvedeno v části čtvrté – stavební řád, hlava I. Současně dokumentace je jedním ze základních podkladů, podle kterých se postupuje při revizi s odkazem na normy ČSN 33 1500 a ČSN  33 2000-6.


Zde je často problém v tom, že projektová dokumentace pro stavební povolení často neobsahuje údaje nutné pro skutečnou realizaci – prováděcí projekt. Konečné provedení elektrických instalací je v nejednom případě řešeno na základě postupů podle uvážení pracovníků provádějících stavbu, bohužel někdy na úrovni lidové tvořivosti, ale s odpovědností za provedené změny.

Na celou řadu výrobků se vztahuje zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, v platném znění, který platí pro výrobky tvořící elektrotechnická zařízení jako taková a navíc i v dalších souvislostech – např. u stavebních výrobků. Za závažný nedostatek je možno označit používání stavebních materiálů bez uvážení jejich vlastností jako např. hořlavosti a v souvislosti s tím i použití nevhodných instalačních přístrojů a prvků. Dále je třeba upozornit na dovážené výrobky, které dnes podléhají stejnému postupu při uvádění na trh, jako je tomu u tuzemské výroby. V případech "výhodných“ nákupů ze zahraničí se může jednat o výrobky, které nevyhověly schvalovacímu řízení v zemi výrobce. Po dovezení se situace může opakovat i na našem trhu a to ke škodě dovozce, kdy by se výrobek rovněž neměl dostat na trh. Sankce za prodej výrobků, které neodpovídají shodě – konformitě (CE) s příslušnými direktivami, jsou v Evropské unii velmi citelné a jsou důsledně uplatňovány. Na stejný systém postupně přechází i náš trh a proto je třeba administrativním otázkám při schvalování a uvádění technických zařízení na trh věnovat patřičnou pozornost. Zde je možno jmenovat zákon č. 490/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem, týkající se uvádění výrobků na trh.

Dokončená instalace musí být revidována a o revizi vystavena zpráva podle ČSN 33 2000-6 a ČSN 33 1500 a podle vyhlášky č. 73/2010 Sb., o vyhrazených elektrických technických zařízeních. Pro použité výrobky a komponenty je třeba vycházet ze zásady, že je použito jen takových, které jsou schválené a způsobilé k uvedení na trh pro použití v konkrétních podmínkách - vlivech. Obvykle se vychází z prohlášení o shodě k výrobku a k požadavkům některých dalších předpisů a ze zásady, že výrobek je použit k účelu, ke kterému byl vyroben.

Dokumentace staveb vychází z vyhlášky č. 499/2006 Sb. a zde zejména z §4

Dokumentace skutečného provedení stavby (§125 odst. 6 stavebního zákona):

(1) Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby pořizované podle §125 odst. 1 a 3 stavebního zákona je stanoven v příloze č. 3 k této vyhlášce (příloha uvádí v bodě 1.4. technický popis stavby a jejího vybavení.)

(2) Dokumentaci skutečného provedení stavby může tvořit kopie ověřené projektové dokumentace doplněná výkresy odchylek, pokud to není na újmu přehlednosti a srozumitelnosti dokumentace.

Další podstatná ustanovení obsahuje nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí. Nařízení zpracovává příslušné předpisy ES a upravuje podrobnější požadavky na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti a v pracovním prostředí. Z nařízení vlády vyplývá mimo jiné nutnost zajistit:

• určení osob, k jejichž povinnostem patří zajišťovat bezpečný provoz, údržbu, úklid, čištění a opravy pracoviště,
• vedení provozní dokumentace a určení osoby odpovědné za její vedení.
  

Samostatným prvkem instalace jsou rozvaděče nebo rozvodnice. Všechny rozvaděče pro rozvod elektřiny (ACS) musí splňovat požadavky souboru norem ČSN EN 60439, případně ČSN EN 61439. Obecně jsou vyžadovány do míst s laickou obsluhou rozvaděče typově zkoušené (TTA) a právě v tomto požadavku se skutečnost často rozchází s textem normy. Problém je řešitelný volbou vhodného rozvaděče s požadovanými parametry a typovou zkouškou.