#EH: Zkoušení jakosti isolace (1905)

Dobrota a jakost isolace zkouší se galvanoskopem. Buď bussolkou a článkem, buď induktorem a zvonkem. Výchylka bussolky, neb zaznění zvonku značí chybu v isolaci instalace. To jest, proud uniká jinudy k druhému pólu neb k zemi, než mu jest směr vytčen. Velikost této chyby nemožno však měřiti galvanoskopem neb induktorem.

Galvanoskop jest jednoduchý přístroj, skládající se ze střelky na špičkách otáčivé, pod níž neb vedle níž jest několik závitů drátu. Prochází-li drátem tím proud, uchýlí se magňetka ze směru severojižního. S galvanoskopem spojená je obyčejně v jedné skřínce malá batterie.

Před zkouškou nutno se pesvědčiti spojením batterie a galvanoskopu na krátko, zda střeka se vychýlí. Zkouší-li se isolace obou pólů proti sobě, musí se vypnout proud z té větve, která zkoušena býti má a vypnou se všechny lampy, přístroje atd., které oba poly by spojovati mohly. Bussola i batterie jsou za sebou zapnuty; zbývající pol batterie přiloží se. na jeden pol, zbý­vající pol bussoly na druhý. Neuchýlí se střelka, je isolace dobrá, či jak se říká, izolační odpor je velký. Jeví-li střelka odchylku, přechází proud v nějakých místech, kde přecházeti nemá. Místo, kde se to stává, najde se, zmenšuje-li se velikost větve, v níž chyba jest hledána.

Např. větev zhora nakreslená přechází přes plynovod a, b a leží těsně na železné rouře s poškozenou isolaci. Magnetka se vychýlí, poněvadž přechází proud z a do b rourou plynovodu. Aby místa ab, o jichž umístění nevíme, přesně nalezena byla, zapne se drátd na př. náhodou na místo c; ukáže se, že magnetka se nevychyluje. Neleží tedy chyba v rayonu ec, jde se tedy s drátem d zpět na prvé místo a dáme f na místo f. Ukáže se nyní výchylka větší než prvotně. Zvětšuje-li se výchylka střelky, blížíme se chybě, zmenšuje-li se, vzdalujeme se.

Pro přesná měření, kde nutno věděti, jak velký je odpor isolačný, jsou přístroje zrovna tak zařízené jako galvanoskop, ale přesněji, s větším počtem vinutí. Skála střelky bývá obyčejně na Ohmy přímo cejchována, z níž direktně možno odečísti velikost od­poru. Přístroje ty zovou se galvanometry.

Při měření isolace stává se, že slabými proudy malé batterie ukáže se odpor isolace dobrý, kdežto při napětích přes 100 Volt jdoucích jest odpor isolace naprosto nedostatečný. Odporučuje se tudíž prováděti podobná měření proudem asi 100 až 120 Voltovým, nejlépe ale proudem o napětí, jakého se vyrábí při normálním po­honu následovným způsobem.

Na př. Chce-li se vyzkoušeli, má-li negativní pol větve A spojení se zemí.

Větev A se od vedení vyjmutím pojistky odpojí. Positivní pol stroje spojí se se zemí. Do negativního pólu zapne se voltmetr jak skizza znázorňuje. Proud z běžícího stroje probíhá pro ten případ, že negativní pol má spojení se zemi s pos. pólu stroje do země, zemním spojením do negativního pólu větve A, volt­metrem zpět k negat. pólu stroje. Voltmetr ukáže výchylku. Neukáže-li výchylku velkou, je isolace dobrá.

K uvarování krátkého spojení, zapíná se do zemního vedení žárovka. Chceme-li měřiti spojení mezi poly, provede se spojení místo ne zemí, s druhým polem. Ku počtárskemu určení velikosti od­poru isolace, slouží následující vzorec.

• W = odpor voltmetru v Ohmech, bývá na každém vytisknut.
• E = napětí na svorkách pojistky odepnuté větve směrem ke stroji.
• W_X = neznámý odpor isolačný.
• _Ex = napětí, jež ukáže voltmetr při měření odporu.
  

Od toho odporu nutno odečísti odpor žárovky. Měření odporu v třívodiči provádí se tak, jak v dvojvodiči, spojí-li se střední vodič se zemí, není-li již tak jako tak spojen se zemí. Co týče se dovolené meze odporu isolace, poukazuje se na dotyčný paragraf předpisů elektrotechnických. Přístroje pro velké napětí, jakož i stroje mají nejméně 20 minut zkoušeny býti napětím dvojnásobným, než na jaké určeny jsou.

---