EH#: Vzpomínka na 145. výročí narození Vladimíra Lista

Rozvoj techniky potřebuje nejen vynálezce a  výrobce, ale také tvůrce norem, dobré pedagogy a v neposlední řadě stratégy, kteří sladí dohromady potřeby a možnosti své země s vývojem jednotlivých technických oborů ve světě. V elektrotechnice se u nás v první polovině minulého století takto vyznamenal muž, jemuž je věnován následující článek.

se narodil 4. června 1877 v Praze, kde byl jeho otec poštovním úředníkem.
Zde také maturoval na akademickém gymnáziu.

Měl široký okruh zájmů a vedle školy na něho také mocně zapůsobila Jubilejní zemská výstava v Praze, konaná roku 1891. Vysokoškolská studia mladý List sice roku 1895 zahájil na právnické fakultě, ale zakrátko pocítil, že to není to pravé, a přešel na pražskou techniku studovat nejdříve strojírenství a nakonec elektrotechniku, kterou zde od roku 1892 vedl mladý profesor Karel Domalíp.

Po ukončení studia a absolvování vojenské služby si prohloubil vědomosti postgraduálním studiem na univerzitě v Lutychu. Když se vrátil do Prahy, přijal místo šéfkonstruktéra u Františka Křížíka, kde setrval až do roku 1907. Toho roku přijal nabídku na místo profesora na brněnské České vysoké škole technické, kde setrval až do roku 1948.

Učitel a organizátor
Vraťme se však k jeho odborné činnosti. Jako profesor samozřejmě učil, psal učební texty a zřídil ústav věnovaný konstruktivní elektrotechnice. Přesto se těžiště jeho odborné práce a zásluh nachází v oblasti organizační a normalizační, protože on vnímal elektrotechniku, ale i energetiku a dopravu, v měřítku širším, než jsou konstrukce jednotlivých součástí elekrických sítí. Již roku 1910 se podílel na vzniku časopisu Elektrotechnický obzor, který své čtenáře informoval o vývoji oboru až do roku 1991, kdy byl sloučen s jiným podobně orientovaným periodikem. Časopis ELEKTRO, následovník Elektrotechnického obzoru zanikl v roce 2021 poté, co zemřel jeho duchovní otec Emil Širůček (Covid-19).

V  souvislosti se vznikem samostatné republiky byla roku 1919 založena profesní organizace Elektrotechnický svaz československý (ESČ), jehož byl Vladimír List od začátku předsedou. Tento svaz si kladl za cíl sjednotit parametry elektrických sítí a podílet se na tvorbě norem. Za tímto účelem roku 1922 vznikla specializovaná Československá společnost normalisační, jejímž předsedou opět nebyl nikdo jiný než Vladimír List. Logo se zkratkou ESČ můžeme na výrobcích prověřených z hlediska příslušných elektrotechnických norem vidět dodnes. List se při své normotvorné činnosti neomezoval jen na domácí scénu.

V roce1926 byl za Československo při podpisu zakládací smlouvy Mezinárodní normalizační federace (ISA), o dva roky později se stal jejím místopředsedou a později na dva roky i předsedou. Normalizace však nebyla jediným objektem jeho zájmu. Ještě před 1. světovou válkou spolu s Františkem Weyrem a Karlem Englišem vypracovali návrh elektrizace
Moravy, který se po založení republiky stal východiskem pro československý elektrizační zákon č. 438 z roku 1919.

Jak již bylo řečeno, do oblasti jeho zájmu patřila i  doprava. Ačkoli žil v  Brně, vypracovali spolu s věhlasným odborníkem a podnikatelem v oblasti stavebnictví stavitelem Bohumilem Beladou (1874–1964) roku 1926 projekt pražského metra. Nebyli zdaleka první, kdo se touto myšlenkou zabývali – ještě za Rakousko-Uherska je jako první předběhl pražský železář Ladislav Rott a po něm i jiní. Projekt Belada – List však byl mnohem propracovanější, protože byl doveden až do takových detailů, jako jsou informační tabule ve stanicích. Vlastnímu projektu předcházelo zdůvodnění, proč řešit pražskou dopravu právě podzemní dráhou (jinak by bylo nutno rozšiřovat ulice, tedy bourat).

Výsledný projekt počítal se čtyřmi linkami, na nichž budou vlaky poháněné elektřinou:

• A: Palmovka – Národní divadlo – Anděl
• B: Vítězné náměstí – Můstek – Flora
• C: Výstaviště – Prašná brána – Žižkov
• D: Denisovo nádraží (Těšnov) –Wilsonovo nádraží – Nuselský most – Pankrác

Porovnejme si tyto trasy s  dnešními a máme odpověď na otázku, proč mají autoři projektu pražského Metra z roku 1926 ve stanici Muzeum pamětní desku s portrétními reliéfy. Pro širší veřejnost byla o rok později vydána knižní publikace nazvaná Podzemní rychlá dráha pro Prahu. Realizaci projektu zabránila hospodářská krize roku 1929 a po ní 2. světová válka. Je nutno dodat, že ani tak není výčet jeho činnosti a zásluh úplný. Pokud se mi podařilo zjistit, čítá seznam publikací knižního charakteru, na nichž je Vladimír List uveden jako autor nebo spoluautor, celkem 73 položek. Počet časopiseckých článků je ještě daleko vyšší.

Podivný vděk mocných
1. března 1948, kdy mu bylo 71 let, však byla Listovi jeho plodná kariéra na technice násilně zastavena. Akční výbor KSČ mu zakázal jakékoli působení na vysoké škole a v říjnu byl poslán do penze. Zůstává ironií osudu, že o rok dříve mu byl udělen čestný doktorát téže školy. Zadostiučinění se jako devadesátiletý dožil o 19 let později (tedy roku 1967), kdy mu se souhlasem téže moudré strany byla udělena Zlatá medaile VUT Brno, a dokonce Řád práce. Naproti tomu není překvapením, že mu za jeho života byla udělena řada vyznamenání a jiných poct v zahraničí. Zdá se být dílem nějakého vyššího záměru, že takto plodný člověk se dožil 94  let, přičemž svoji poslední odbornou publikaci napsal ještě rok před smrtí. V seznamu jeho knih a článků má opravdu úctyhodné pořadové číslo 661!

---