#EH: Vznik národní normalisace v Československu

Stav před válkou
Před válkou omezovala se normalisace u nás na nesoustavné normalisování některých strojnických elementů v jednotlivých závodech, pak na normy železářského kartelu, dále na normální konstrukce u stát­ních drah a konečně na různé nesoustavné předpisy a nařízení vládní a polovládní, jako byly na př. bezpečnostní předpisy vídenského Elektro-
technischer Verein.

Teprve válka ukázala potřebu soustavné elektrisace a to nejen v jednotlivých závodech, ale i v celém státě. Ukázalo se také velmi brzo, že tato obojí normalisace se musí doplňovati a navzájem prolínat.

Vznik národní normalisace
Na jaře 1919 založený Elektrotechnický Svaz Československý (ESČ) chopil se hned energicky prací na normách a předpisech elektrotech­nických. Potřeba normalisace cítila se však i v jiných technických oborech, takže Masarykova Akademie Práce svolala na začátku r. 1921 poradu nejrůznějších odborníků na Českou techniku v Praze za předsednictví prof. Hasy. Na této poradě se vyslovili všichni pro soustavnou normalisaci, rozcházely se však názory o jejím organisování. Někteří zastá­vali myšlenku, aby práci provádělo ministerstvo veřejných prací, jiní přimlouvali se za samostatný spolek, aneb za Masarykovu Akademii Práce, kdežto autor po zkušenostech v normalisaci v oboru elektrotech­nickém energicky hájil názor, že nelze zdolat tak velký úkol, jakým je všeobecná normalisace, bez řádné finanční organisace, vedené obchodně a zcela nezávislé na úřadech. Autor doporučoval vytvoření společnosti podle obchodního zákona, financované interesenty.

Že tato myšlenka v průmyslových kruzích pronikla, je zásluhou čtyř našich technických předáků: Ing. R. Germáře, Ing. J. Kameníčka, Ing. O. Podhajského a Dr. techn. V. Sýkory, kteří se hlavně přičinili, že Sdružení kovodělného průmyslu československého 15. března 1922 ustavilo přípravný výbor na organisaci normalisace. Tento výbor studoval podrobně celou otázku, vypracoval stanovy pro společnost na podkladě obchodním, svolal k informační poradě průmyslové skupiny a získal pro normalisací interesenty, takže 28. prosince 1922 předseda Kovodělného Sdružení Dr. Fr. Hanuš za přítomnosti ministra obchodu Ing. Nováka ustavuje Československou společnost normalisační, která zahajuje činnost pozdravem presidentovi naší republiky. Od března 1923 začíná odborná činnost Československé spol. normalisační, když se překonaly obtíže bytové a když se podařilo získat v Ing. B. Rosenbaumovi výborného ředitele.

Československá normalisační společnost (ČNS) je organisována na podkladě své společenské smlouvy ze členů, kterými mohou býti jen jednotlivé firmy. Každý člen se zavazuje složili zakládací podíl, pravi­delně Kč 1000’— za každých 600 stále zaměstnaných dělníků a vedle toho platiti ročně příspěvek ustanovený členskou schůzí. Společnost řídí jednatelský sbor, mající dnes 14 členů a 14 náhradníků, volených firmami, 5 virilistů a 5 náhradníků zastupujících odborná ministerstva. Pro řízení běžné agendy je pětičlenné předsednictvo sestávající z předsedy a čtyř místo­předsedů. V ČNS pracuje dnes vedle ředitele 7 inženýrů, jeden právník, jeden technický překladatel, jeden účetní, 2 kresliči, 7 písařek a 2 zřízenci. Dosud vydala společnost 48 sešitků a to průměrně po 1700 českých a po 1200 německých výtisků; z toho jsou asi % na skladě, takže pracuje asi 80.000 výtisků. Dále vydala 21 listu norem lokomotivních, 18 automobilních, 8 leteckých a 24 formulářů cukrovarníckych. ESČ vydal 78 norem elektrotechnických a jeden svazek elektrotechnických předpisů.

---

Zájemci více přečtou v knize NORMALISACE, Vladimír List, Česká matice technická (1930).