Jindřich Heine pravil o Americe: „Amerika jest ohromné vězení volnosti; lidé jsou zde stroje a stroje jsou lidmi.“ Američané již dávno zapomněli na tento výrok básníkův; avšak za své návštěvy v Orangei jsem se mohl přesvědčit]’,
že jsou stroje, které lepší služby konají než lidé.
Jediný pohled na velkolepé oddělení, obsahující stroje dynamoelektrické, čili krátce dynamo stačí, aby poskytnul před
stavu o hybné síle, která uvádí v pohyb řemeny transmis ními tyto veliké výtvory Edisonovy. Sotva jsem vkročil do síně pro dynamo, spozoroval jsem lehounký úsměv na rtech svého přítele. Jdu dále váben velikými stroji na 1200 voltů ...
Pojednou se mne otáže můj přítel: „Kolik jest hodin?“ Vysvětluji si nyní jeho úsměv. Zapomněl jsem ku svému neštěstí zanechati svůj chronometr v jeho bytu. Jak prirozeno, byly tyto dosti drahé hodinky zmagnetovány . . . To jest pěkně nadělení! Hodinky se zastavily a nemohu je opět přivésti do chodu.
Nadarmo jsem postrkoval nožíkem kolečka, hodinky více nejdou. S hrůzou pomýšlím na účet, který mi předloží hodinář za správku.
Celý oblek, klobouk, pár rukaviček, pár lakovaných botek, hodinky, vše jest ztraceno a zkaženo na mém výletu do Orange. Ještě díky Bohu, že já jsem při tom zdráv a vesel; moje vycházka byla by zajisté příliš drahá bývala, kdybych se byl navrátil zraněn do Nového Yorku.
Pokračujeme ve své obchůzce oddělením, kde se provádějí práce jemnější, až do místností, kde země duní pod rázy kladiv znamenité velikosti. Jsme přítomni vyrábění malých jehel pro fonografy, o nichž šířeji promluvíme. Vidíme míhati se tyto předměty, pouhému oku skoro neviditelné. Jemnou tuto práci vykonávají mladé dělnice.
Přicházíme ke zdvíhadlu (ascensoru), které nás vytáhne do vyšších pater. Ascensor tento se otevírá a pak zase zavírá při svém vystoupení do každého patra. Přišli jsme k Charlesi Deshlerovi, „dárci světla“ celému závodu. Tento rozvadí světlo po celé laboratoři i do paláce Edisonova. Má za úlohu kontrolovati co nejbedlivěji světlost každé elektrické lampy v kterémkoli okamžiku.
Děje se to takto:
V temné komoře jest Thomsonův zrcadlový galvanometr. Klikou může se měniti odpor a tak jasnosť lampičky tak regulovati, že se na stupnici může její intensita poznati. Obyčejné napjetí (síla elektromotorická) jest čtyřicet voltů.
Tímto přístrojem, který pracuje se vzácnou přesností, může se kontrolovat! Každá lampa elektrická, od nejslabší až k takové, která vyžaduje tisíc a dvě stě voltů napjetí. Odcházejíce, tiskneme ruku dvěma pánům, kteří jsou snad nejdéle
v laboratoři, Johnu Ottovi a Marshalovi, věrným a statečným to rádcům Edisonovým.
Úryvek knihy Edison, jeho život a vynálezy. Emil Dürer, Vydala knihtiskárna Josefa Vilímka v roce 1892.
Příště ZLATÝ SÁL!