Jindřich Heine pravil o Americe: „Amerika jest ohromné vězení volnosti; lidé jsou zde stroje a stroje jsou lidmi.“ Američané již dávno zapomněli na tento výrok básníkův; avšak za své návštěvy v Orangei jsem se mohl přesvědčit]’,
Jediný pohled na velkolepé oddělení, obsahující stroje dynamoelektrické, čili krátce dynamo stačí, aby poskytnul před­
stavu o hybné síle, která uvádí v pohyb řemeny transmis­ ními tyto veliké výtvory Edisonovy. Sotva jsem vkročil do síně pro dynamo, spozoroval jsem lehounký úsměv na rtech svého přítele. Jdu dále váben veli­kými stroji na 1200 voltů ...

Pokračujeme ve své obchůzce oddělením, kde se prová­dějí práce jemnější, až do místností, kde země duní pod rázy kladiv znamenité velikosti. Jsme přítomni vyrábění malých jehel pro fonografy, o nichž šířeji promluvíme. Vidíme míhati se tyto předměty, pouhému oku skoro neviditelné. Jemnou tuto práci vykonávají mladé dělnice. Přicházíme ke zdvíhadlu (ascensoru), které nás vytáhne do vyšších pater. Ascensor tento se otevírá a pak zase zavírá při svém vystoupení do každého patra. Přišli jsme k Charlesi Deshlerovi, „dárci světla“ celému závodu. Tento rozvadí světlo po celé laboratoři i do paláce Edisonova. Má za úlohu kontrolovati co nejbedlivěji světlost každé elek­trické lampy v kterémkoli okamžiku.

Tímto přístrojem, který pracuje se vzácnou přesností, může se kontrolovat! Každá lampa elektrická, od nejslabší až k takové, která vyžaduje tisíc a dvě stě voltů napjetí. Odchá­zejíce, tiskneme ruku dvěma pánům, kteří jsou snad nejdéle
v laboratoři, Johnu Ottovi a Marshalovi, věrným a statečným to rádcům Edisonovým.

---

Úryvek knihy Edison, jeho život a vynálezy. Emil Dürer, Vydala knihtiskárna Josefa Vilímka v roce 1892.