Elektrika.cz - elektrotechnické zpravodajství
Tisknete článek: EH#: Udržování stroje motoru (1905) (klik pro návrat)
Stránka byla vytvořena: 9.04.2023
Všechna práva vyhrazena (c)1998-2024 Elektrika.cz
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materálu není povoleno bez předchozího písemného (e-mailového) svolení redakce portálu Elektrika.cz.

EH#: Udržování stroje motoru (1905)


EH#: Udržování stroje motoru (1905)
Údržbář v provozu má určitě jasnější představu o servisu motorů než běžný domácí uživatel s pilinami zasypanou cirkulárkou v garáži. Že by to bylo nedostatkem veřejných informací? Hmmmm ... pokud zalistujeme v literatuře před sto roky, dočteme se například: "Naprostá čistota jest hlavním pravidlem pro všechny stroje; to zejména platí pro stroje dynamoelektrické". Možná je důvodem dnešní neznalost věci změna technického názvosloví? Stačí malá změna nebo třeba lidové označení a problém je na světě. Ptal jsem se mladých elektrotechniků, čemu se kdysi říkalo u motoru "kollektor" ...
František Tuček, ze dne: 9.04.2023



... a musím napsat, že z devíti položených otázek pouze jediná odpověď se blížila pravdě. Profesor List se asi obrací v hrobě, říkával, že elektrotechnik je kromě zručnosti a technických znalostí  vědom takého správného názvosloví v elektrotechnice!
Udržování stroje
Naprostá čistota jest hlavním pravidlem pro všechny stroje; to zejména platí pro stroje dynamoelektrické.

U kollektoru stírá se prach měděný neb bronzový neb i uhelný z kartáčků a kollektoru a usazuje se na celém stroji, hlavně na brejlích a induktoru. Jelikož tento může přivoditi ve větších vrstvách krátké spojení lamell, unikání proudu přes isolaci držáků do kostry atd., nutno jej před spouštěním pečlivě otříti a vyfoukati. Pomocí lapáků na olej dbáti toho, by olej nestříkal z lůžek vůbec, zvláště ne na kollektor.

Stroje přes 250 Volt napětí nutno obsluhovali jen tak, stojíme-li na isolační podložce. Strojů přes 500 Volt nedotýkejme se vůbec holou rukou. K tomu účeli vhodná jest kaučuková rukavice mimo isolační podložky pod nohy.

Kartáče a kollektor
Kartáčů jest mnoho druhů. Jsou kovové a uhlové. Měděné přiléhají šikmo a jsou zhotoveny z plechu, drátů, sítí. Pro každý materiál kollektorový hodí se nejlépe jen určitý fabrikát, který vyzkoušením musí si obsluhující strojník nalézti.

Kartáče
Jsou-li jinak dobře obsluhovány — musí kollektor híaditi. Dobře osvědčily se kartáčky z tak zvaného antifrikčního materiálu. Kartáčky uhlové používají se nejvíce u motorů pro oboustranný běh. Mají býti měkké a stejnoměrně hutné a o zvonovitém zvuku.

Upevnění uhlíku v držácích musí býti pevné, aby uhlík v držáku nevrněl. Aby kollektor dlouho dobrý se držel, nesmí kartáčky jiskřiti, za tím účelem musí kartáčky sytě ležeti celou plochou na kollektoru a lehce naň přitlačeny býti. Přespříliš silná péra zbytečně ničí kollektor a kartáčky, volná péra nemají dobrého kontaktu a při poněkud nerovném kollekturu odskakují kartáčky, čímž silně jiskří. Kartáčky u dvojpolových strojů musí ležeti přesně proti sobě, u vícepolových strojů musí ležeti od sebe o Určitý úhel vzdáleny. Jest odporučitelno odpočítati si za tím účelem počet lamellek.

Než kartáčky se vloží, musí držáky uvnitř býti pečlivě čištěny, aby přechodu proudu nekladl se velký odpor. Kartáčky nesmí roztřepené neb zamazané býti. Zamazané perou se v benzinu a nesmí daleko z držáků odstávati, aby se neprohýbaly. Svorníky držáků musí dobře čištěny býti a musí kartáčový držák těsně na nich seděti, aby se nevypalovaly. Isolace držáku v brejlích musí býti bezvadná a takového tvaru, aby proud nemohl přecházeti ke kostře i když olej na ni nastříká. — Kartáče nutno v ose kollektoru posunovati, aby se kollektůr stejnosměrně opotřeboval. Postrkování kartáčků mezi během je jen tenkráte dovoleno, je-li více kartáčů na jednom svorníku. Jest naprosto nepřípustné všechny kartáčky na témže svorníku upevněné najednou nadzvednouti. Tím přerušil by se veškerý zevnější proud, čímž povstala by na kartáčcích taková jiskra, že by kartáčky se upálily a mimo jiné možné nehody. Z tohu následuje, že na dynama, jež má na jednom pólu jen jeden kartáček, se mezi provozováním na kartáčcích nic manipulovati nesmí.


Pro větší náhled kliknout!


Pro stroje, které nejiskří, odporučují se kartáčky zhotovené z jemné sítě měděné; pro jiskřící stroje (motory s nestejným zatížením bez regulace) jsou velmi nevýhodný. Pro stroje jiskřící s oběma směry oběhu (motoru na obě strany běžící, tramwaye) jsou dobré kartáče uhlíkové. Uhlíkové kartáče, než počnou hěhati, pod proudem nutno dříve nechati dobře zaběhati, aby syté ležely. To docílí se, připevni li se na kollektor skelné plátno kolkolem, uhlíky se přiloží a stroj nechá se pomalu asi l/3 obrátku běžeti.

Na kollektor zhotovený z materiálu měkkého nehodí se kartáče uhlíkové; mimo to pro stejnou intensitu dopadnou uhlíkové kartáče vždy větší. Není tedy dovoleno dáti uhlíkové kartáče na stroj, pro který jsou ustanoveny kartáčky kovové. Bývá pro ně kollektor slabě dimensován. Pro uhlíky má býti plocha doteková aspoň 20mm2 pro 1 amp. Kartáče jsou upevněny v držácích, tyto sedí na svornicích, které jsou isolovaně připevněny na brejlích, pomocí kterých možno všemi kartáči najednou pohybovati ve směru běhu stroje. Pohyb ten jest nutný, poněvadž každému zatížení stroje odpovídá jiná poloha kartáčů na kollektoru. Jakmile neodpovídá poloha kartáčku zatížení, počnou ihned kartáče jiskřit. Tu nutno tak dlouho posouvat brejlemi, až kartáče nejméně jiskří. V té poloze se brejle upevní.

Kollektor

jest vedle vinutí na induktoru nejchoulostivější částí dynamky, musí býti vždy pečlivě v čistotě držán, nesmí býti drsný ani hrbatý. Drsný kollektor se obrousí pomocí skelného plátna na plochém dřevě namotaného. Je-li již nekulatý, nutno jej na soustruhu otočití. Není-li pro malé stroje soustruh po ruce, nutno si upevniti podpěru pevnou pro nůž a kollektor přímo v dynamce za mírného otáčení osoustruhovati.

Pro velké stroje je vždy za tím účelem zhotoven support, který se k fundamentnímu rámu v čas potřeby přišroubuje. Otáčení musí se díti velmi opatrně. Čerstvě otočený kollektor nutno dobře prohlédnouti, zda mezi lamellami nezůstala nějaká pilina. Na upravený takto kollektor dlužno dáti jen dobře zřízené kartáčky, jinak by byl v brzku kollektor opět drsný. Otáčení kollektoru smí provésti jen věci znalý odborník, povadž s kollektorem nutno zacházeti s náležitým citem. Mazati kollektor olejem neb mastnotou není radno, ač zcela slabounká vrstva mastnoty na kollektoru značně umenší jiskření.


Pro větší náhled kliknout!


Mastným prstem natříti kollektor běžící a potom otřít hadrem, by byla asi míra pro mazání podobné; nedobře provedené jen škodí.

Výměna kollektoru provede se beze všech obtíží
Induktor se ze stroje vyndá a oběma konci hřídele poioží na podpěry, třeba na dřevěné kozy. Dráty vinutí se z lamel uvolní, a mohlo-li by nastati popletení drátů, nutno tyto jakož i příslušné lamely označiti. Po té možno lehce kollektor s hřídele sraziti. Hřídel se očistí, dráty učiní lesklými, kollektor se opatrně narazí a dráty spolehlivě do lamel upevní. Při spájení nesmí brána býti kyselina, nýbrž kalafuna a kollektor musí býti chráněn před odkapováním cínu.

Správky
Zde uvedený návod ke správkám může pohybovati se jen v tom úzkém rámci oněch znovuzřízení, která dají se na místě udělati, aneb alespoň provisorně zříditi, aby provozování nebylo rušeno.

V induktoru
vinutí tvoří z pravidla uzavřený jeden okruh. Správky zde prováděné jsou jen obnova isolace neb výměna jednotlivých cívek, kteráž musí se prováděti, když induktor ze stroje vyndán.

V prstenovém induktoru dají se podobné správky velice snadno provésti. Nutno-li celou cívku odvinouti, poněvadž je isolace porušena, neb přetržený drát, který nelze sletovati, tu nutno počet závitů cívky v obrazci 68. na př. 1. odpočítali a nový drát o stejné síle mědi navinouti. Je-li způsob vinutí méně jednoduchý, jest záhodno náčrtkem způsob ten si nakreslili, aby nová cívka dopadla právě tak, jako stará. O způsobu, jak se podobné správky provádějí, musí míti montér ze své prakse dostatečných vědomostí. Např. že slabší drát navine se na kus dřeva, čímž snadněji se induktorem protáhne. Nutno dáti pozor, aby nově zasazená cívka nebyla obráceně spojena, aby konce a, b nebyly zaměněny.

Z pravidla stává se, že montér nemá po ruce nový drát s neporušenou isolaci, tu musí si vypomoci tím, že ovine porouchaný drát slabě isolační tkanicí, čímž asi se mu vejde méně poloh do jedné cívky. Schází-li mu jedna neb dvě, to nemá pro stroj tak dalece vlivu. Součástky, které nutno zaletovati, s pečlivostí musí tak učiněno býti za použití kalafuny.

Dráty spojující lamelu s vinutím u některých strojů se přetrhnou tak, že vypadají jako přeseknuté. Bývá to nejvíce v místě, kde drát vchází do lamely. Oprava děje se sletováním, která však jen na čas vypomůže. Vina toho leží v tom, že je hřídel slabá, otřásá se zcela nepozorovanými krátkými otřesy, které způsobí lom drátu. V takovém případě není dokonalá správka možná, tu nutno překonstruovali stroj ohledně hřídele.

Výměna cívky v bubnu je spojena již s větší obtíží. Porouchaná cívka se mus> vyštípnout z ostatního vinutí, poněvadž dráty jsou spleteny na zadní části induktoru. Nová vine se pak přes ostatní do svého dřívějšího místa. Vinutí na dvojpolovém bubnu jde dle obr. 21. dle číslic 1, 2, 3, 4, 5.

Nově poopravené induktory nutno vyvážit, což platí zvláště pro stroje rychle běžící.

Není-li možno nepotřebnou cívku vyměniti a vzdor tomu není možno pravidelné provozování zaraziti, vypne se cívka. T. j. vyletuje neb vyšroubuje se z lamelly, konce se isolují, dobře připevní, aby další poškození induktoru nebylo možno. Je-li cívka na krátko spojena, musí toto spojení přerušeno býti, poněvadž by se přespříliš zahřála, což nehodu další by mohlo míti v zápětí. Vypnuté lamelly spojí se pomocí drátů na krátko.

Takto z nouze spravené stroje budou silne jiskřiti, napětí skleslé nutno zvýšením obrátek a derivačním rheostatem pozvednouti, a hlavně bude na nejvýš nutno, pro rychlé upotřebení kollektoru jiskřením starati se o to, aby nový induktor byl vsazen, by starý náležitě dal se spraviti.

Správky v elektromagnetech, které záleží hlavně ve vinutí, provádí se tak, že drát se odvine. Cívku nutno ze stroje sundati a na soustruhu neb nějakém přístroji odvinouti.


Pro větší náhled kliknout!


Odvinutý drát navinuje se na nějaký buben, aby se nezakličkoval. Porouchaná isolace se vyspraví a magnet znova navine. Chyba ta najde se z pravidla hned v první poloze navrch aneb až u kostry; uprostřed zřídka kdy. Jest jen dbáti aby spojení znova nasazeného magnetu toho, stalo se tak, aby povstal správný pol.

Spojení na kostru.
Je-li kostra spojena s vinutím, hledá se tato chyba zrovna tak, jako spojení se zemí. Vinutí stroje jest vždy od kostry isolováno. Stupeň této isolace má se občas zkoušeti a to tím napětím, jakým stroj maximálně pracuje.

Zkouška taková s proudem téhož stroje provádí se takto drátem dotkneme se zároveň jedné svorky a kostry stroje. Je-li isolace dobrá, neukáže se žádná jiskra, při strojích pod 500 Volt napětí. Stroje přes 500 Volt ukážou i při dobré isolaci malou jiskru. Při podobných zkouškách nutno počínati si s rozvahou, klidně a opatrně.

Chyba zjevná jiskrou, může se ale nacházeti také při strojích pod proudem se nalézajících v zevnějším vedení. V takovém případě musí stroj zaražen býti po práci, zevnější vedení odepnuto, znova stroj v pohyb dán a zkouška na to provádí se znova. Stroje s vinutím řadovým ovšem po vypnutí zevnějšího vedení jsou bez proudu, a pro podobný případ by musilo se provésti umělé zatížení.

Takový umělý odpor se tak lehce nezhotoví, zvláště pro větší stroje. Pro ten případ odporučuje se zkoušku tu provésti dle dalšího.

Je-li po ruce druhé dynamo aneb batterie, použijeme k pokusu této. Pomocný stroj se spustí, zapne do jeho vedení. Z jeho svorek odbočí se dva dobře isolované dráty k stroji, jež vyzkoušeti jest; stroj stojí klidně a na něm jsou veškeré spojky uvolněny tak, že možno každou část zvláště zkoušeti. Jeden odbočený drát spojí se s kostrou stroje zkoušeného, s druhým drátem provádí se spojení s oněmi částěmi, které se mají zkoušeti. Chyba isolace objeví se jiskrou. Drát odbočený se stroje pomocného musí býti vzat z toho pólu stroje, který nemá zemní spojení. Chybné částí stroje musí se pak podrobiti přesné zkoušce. Zda-li nutno stroj ihned poopraviti, neb zda při menších chybách může běžeti dále, není možno určitě stanovití a závisí to jak od okolností, tak od spolehlivého přehledu zkoušejícího montéra. Není snad třeba připomínati, jakých opatrností třeba při strojích s vyšším napětím.

Menší chyby ustanovují se galvanoskopem. Jako dříve jiskra ukáže nyní galvanoskop chybu. Krátké spojení v induktoru může nastatí, běží—li drát s prodřenou isolací na špatně neb nic isolovaném železe induktoru, např. v místě ab.


Pro větší náhled kliknout!


Tím spojením jest dána proudu kratší cesta s daleko menším odporem. Proud nejde dle pravidla v cívce, jak ukazuje směr 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, nýbrž i a 6 6 7. Proud vzniklý v této krátce spojené cívce koluje jen v ní a následkem malého odporu roste nad normál, čímž vzniká takové zahřátí, že cívka se spálí. Pálení isolace se brzy prozradí zápachem.

Je-li spojení uvnitř induktoru, nutno zaraziti a důkladnou opravu provésti. Obyčejně však bývá krátké spojení z venčí v lamellách, čehož bývá příčinou zapadlý cín, měděný prach a pod. Je-li podobné zaviněno vlhkostí stroje, nutno induktor vysušiti aneb místnost dobře vytopiti.

Přerušení v induktoru
způsobuje, že stroj při spouštění nechytí proud.


Pro větší náhled kliknout!



Zda taková chyba skutečně je, možno se přesvědčiti, spojí-li se při rotaci lamely drátem. Je-li podobná chyba ve stroji, chytí ihned proud a na kollektoru ukáže se oblouček jdoucí přes lamely těch cívek, které mají přerušení.

Stroj nutno ihned zarazit a místo chyby pozná se dle lamelek vypálených. Buď je tím vinen přetržený drát aneb nedostatečný kontakt drátu v lamele. Chyba poslední — nedostatečný kontakt — ukazuje se rychlejším vypalováním lamelek na určitém místě, poněvadž na tom místě kartáče více jiskří. Tomu lze lehce odpomoci zdokonalením kontaktu. Jinak možno se přesvědčili o špatném kontaktu jednotlivé cívky vibrací magnetismu pólů. Je-li stroj bezvadný, přitahuje pol kus železa stejnoměrně, je-li v induktoru uvedená chyba, je cítiti cukání v přitažlivosti. Při krátkém spojení v induktoru také lze pozorovali cukání magnetické síly.

Vyhledání takové chyby děje se tím způsobem, že se induktor ze stroje vyndá a na dvě kozy položí. Má li induktor spojení se železem, pozná se, přiloží-li se proud vedoucí drát na kollektor a druhý na hřídel. Do zkoušecího vedení možno zapnouti žárovku, která roznícením ukáže chybu.

Krátké spojení neb přerušení v cívce vyzkouší se následovně. Do lamelek kollektoru přivede se proud z cizího zřídla tak, jak by ležely na kollektoru kartáčky ve stroji. Pomocí malého voltmetru neb galvanometru měří se pak napětí každé cívky na lamellách. Ukáže-li se kolkolem kollektoru stejná odchylka střelky je, induktor těchto chyb prost. Menší výchylka střelky ukazuje v té cívce krátké spojení, větší přerušení neb špatný kontakt.


Pro větší náhled kliknout!


Tytéž chyby najdou se měřením odporu jednotlivých cívek. Menší odpor než normální ukazuje krátké spojení, větší přerušení neb špatný dotek. Nejprve provádějí ve tyto zkoušky i s kollektorem; ukážou-li se chyby, musí se dráty z lamel vyndati a induktor znova zkoušeti, poněvadž tyto chyby mohou ležeti v kollektoru samém. Zkoušení kollektoru má se díti nejméně maximálním napětím stroje.

Příruční kniha pro elektrotechniky, Emil Kopecký v roce 1905
Více z historie čtěte zde!





Čemu, že se říkalo u motoru "kollektor"?
Dejte vědět v níže otevřeném diskusním vlákně!



Malá obsahová nápověda k typům motorů zde, v redakční knihovně!













TEXT Z OBLASTÍ
SOUVISEJÍCÍ KONTAKT

Konec tisknuté stránky z portálu Elektrika.cz.