Jednou z nejhlavnějších podmínek je solidní základ, by zamezil otřesy podmíněné obyčejně velkou rychlostí stroje. Při stavbě se zapustí fundamentní plotny pro šrouby již do zdivá. Zdivo má státi nejméně 20cm nad úrovní podlahy, k vůli čistotě. Dokončena-li práce zednická, upevní se lehce posunováky, uvedou do horizontály a podlejou se cementem. Když tento byl ztuhl, utáhnou se teprve šrouby základní. Pák usazuje se dynamka. Tuto od země isolovati jest zbytečno, naopak stroj s napětím přes 500 Volt má dobře se zemí spojen býti pomocí zemní plotny a měděného drátu.

Okolo základu nutno ponechati asi 5cm volný, nezadlážděný pás písku, aby otřesy základu nepřenášely se na zdi, což hlavně platí pro obydlená stavení. Pohon děje se buď direktním kuplováním neb přenosem pomocí řemenu neb lana. Jsou-li poháněna dynama z jedné transmisse, musí každé dynamo dáti se vypnouti spojkou hybnou.

Někdy stává se, že montér sám musí venku na stavbě vyměňovali kotouče řemenáče, stůjž zde tedy pochod, jak průměry ty nutno určiti.

Počet obrátek poháněné hřídele nutno vžiti k vůli smýkání o 3% větší.

Stává rovnice

tedy

d, jsou průměry kotoučů. n, příslušné obrátky.


Řemen, ku pohánění dynama sloužící, musí býti jakosti nejlepší, ze hřbetu řezaný, beze švů, lepený, ne tlustý a vláčný; široký, aby dobře přiléhal ke kotouči. Kovové zámky a svorky jsou nepřípustny. Nový řemen nahazuje se, když dynamo co nejblíže ku transmissi posunuto je pomocí posunováků. Při napínání řemene nutno pečlivě dbáti, aby lůžka přílišným tlakem se nezahřívala. Řemen mazati, smůlou posypávat není vhodné ani hospodářské. Nejlepší jsou dlouhé, vodorovné, spodem táhnoucí řemeny.

Montování dynamky. Z pravidla bývají dynamky zasílány úplně zmontované a na stavbě úlohou montéra jest jen vložiti induktor do stroje. Nicméně nutno uvésti: Veškeré části kovové musí lesklými býti.

Induktor vkládá se s největší opatrnosti do kostry tím způsobem, že podporován jest na obvodu vinutí prknem, na němž spočívá polštář. Jest radno vinutí ovinouti hadrem, tak i kollektor. Za kollektor nésti induktor jest nepřípustno a mohlo by míti za následek zničení kollektoru. Lůžka musí velmi dobře vyčištěna býti. Kde jsou mazací kroužky v lůžkách, nutno dávati pozor při zastrkování hřídele, by tyto se nepotloukly neb nezohybaly. Když induktor vložen jest, nutno míti zřetel na to, aby mezera k magnetům byla všude stejná, spíše dole větší, poněvadž induktor po zaběhání se lůžek, o něco málo sklesne.

Induktor musí býti v lůžkách úplně lehce otáčivý a musí míti z dostatek vůle mezi lůžky. Induktorová hřídel musí ležeti úplně vodorovně a rovnoběžně s transmissí. V případě, že dynamo jest přímo spojeno se strojem poháněcím, musí ležeti v prodloužení hřídele stroje poháněcího.

Řemenáče neb kotouče lanové musí ležeti přesně v jedné rovině a prvější musí míti stejné bombírování. Jednou z nejhlavnějších věcí je, aby dynamo sytě leželo na fundamentu, a aby všechny šrouby byly náležitě utaženy. Je-li všecko tak daleko v pořádku, možno přiložiti řemen neb lana. Po té montují se menší věci. Svorky, držáky na kartáče etc. Ze stroje vycházející vedení musí dobře od kostry stroje isolováno býti. Při montáži držáků a brejlí nutno dáti pozor na jakkost isolace držáků, aby nenastalo event. nějaké krátké spojení hned při spouštění stroje.

Maznice musí dobře působiti, nesmí býti zanešeny kroužky mazací volně viseti a nesmí nikde vaditi. Přimontování velkých strojů bývají vysíláni montéři tovární, takže udávati zde celý montovací postup nebylo by na místě.

Obráceni běhu. Nutno-li vzhledem k poháněcímu stroji změniti směr běhu, musí především obráceny býti kartáče a přiměřeně natočeny býti brejle, poněvadž kartáčky musí ležeti vždy směrem běhu stroje od neutrální linie.

Mimo to, má-li dynamo podržeti stejné označení svorek jako dříve, musí derivace býti přeměněna ke svorkám kartáče. U strojů vícepólových provádí se změna běhu právě tak, jen že není třeba přeměňovati derivaci.

Přepolarisace. Pod tím názvem rozumí se proces, který nastane, proběhne-li proud obráceným směrem dynamkou tak, že zničí remanentní magnetismus aneb dokonce vyvolá jiný pol magnetismu.

Taková dynamka potom sama »nechytí« proud. V takovém pádě změní se póly derrivace; u strojů řadových musí zaměněny býti poly vedení a není-li to přípustno, musí dynamka do prvotního stavu uvedena býti cizím proudem; což děje se tím způsobem, že nutno si vyšetřiti směr proudu v magnetech, jak dříve šel a zapnouti cizí proud tímže směrem. (Jižní pol povstává — díváme-li se na průřez
magnetu a obíhá-li jej proud ve směru oběhu ručiček u hodin.)

Není-li možno si určití předem, jakého byly znamení poly, jest si pomoci zkouškou. Jednou tak, a podruhé tak. Při tom nutno zkoušeti poly střelkou magnetickou, ale jen v tom čase, jsou-li magnety bez proudu, poněvadž silným magnetismem nasycených magnetů mohla by býti střelka přemagnetována, při čemž nutno dbáti toho, aby skutečně střelka správně ukazovala. Pomocný proud musí býti pomocí rheostatu zvolna srážen, silný proud indukční, který by mohl magnety proraziti. Při přepolarisování u strojů s vinutím podřadným a sdruženým jest výhodno induktor z okruhu magnetů vypnouti. Do magnetů stroje, jenž přepolarisovati se má, musí býti puštěno jen tolik proudu, kolik magnety snesou, za tím účelem musí v okruhu magnetů zapnut býti pro tento pokus ampérmetr a rheostat.

Intensita tohoto proudu ustanovuje se z průřezu vinutí na magnetech a zatižuje se 1mm2 aby rázným vypínáním nenastal plochy drátu 1*5 Amp.

Není-li po ruce z batterie, neb pomocného stroje tak silné napětí, aby stačilo na žádanou intensitu, tu nutno si vypomoci tak, že každý magnet čili cívka zvláště se přepolarisuje, při čemž opatrně musí se jednati, aby poly správně označeny byly. Jest dobře poznamenati si barvou neb křídou znamení pólu toho magnetu, aby
na magnetující proud správným směrem veden byl.

Spouštění. Před spouštěním nutno dokonale prohlédnouti, zda všechny šrouby, spojky atd. jsou dobře utaženy a upevněny, zda vypínače v okruhu stojí na správné poloze; derivační rheostat na prvním knoflíku (celý zapnutý rheostat). Lůžka a maznice musí býti v pořádku. — Nově montované stroje n echají se nějaký čas na
prázdno béžeti, aby dobře zaběhaly, při čemž nutno dbáti na dobré mazání. Olejničky neb lůžka není dobře mnoho olejem nalejvati, poněvadž tento vystřikuje a nasáklé ním vinutí potom ztrácí na hodnotě isolace a proráží se.

Kroužky mazací musí volně se navíjeti a nesmí řehtati, což jest známkou, že jsou příliš lehké aneb je málo oleje v lůžkách.

• mezi induktorem a kostrou (velký odpor)
• mezi magnety a kostrou
• mezi držáky kartáčů a kostrou

 U strojů pro proudy střídavé pak:

• mezi pevným vinutím a kostrou (velký odpor)
• mezi vinutím otáčejícím se a kostrou
• mezi kostrou a zemí.

Je li stroj od země isolován, musí býti počet ohmů co možno největší. Stroj musí ale kol do kola opatřen býti isolujícím ochozem (gumovou dekou dostatečně širokou a silnou) aneb má-li stroj zemní spojení mezi odpor isolační býti co možno nepatrný. U nových strojů obyčejně odpory isolační jsou menší než u starých, dobře vysuše­ných. Maže se olejem jen dobrým, strojním. Zahřívají-li se lůžka přespříliš, možno přimísiti do oleje sirný květ neb jemný grafit. Je-li vše v pořádku, možno dynamo pozvolna zatěžovali, při čemž se bedlivě prohlíží jak stroj, tak installace: hlavně různé oteplování přístrojů nutno přehlíželi, aby nedosáhlo oné meze dovolené, uvedené v předpisech. Spojky nesmí býti teplejší obyčejného vedení.

Zkouška taková provádí se nejlépe za dne a stačí k tomu pro menší zařízení několik hodin, pro větší třeba několik dnů. Při denním, pravidelném spouštění nutno dbáti uvedených již pravidel, kterak denně opakovati nutno. Jest se přesvědčiti o dobrém, t. j. správném spojení, zda jsou kartáčky v pořádku a ve správné poloze na koilektoru. Kollektor nutno skelným papírem namotaném na rovném dřevě za běhu strojů očistiti (smirkovým ne, poněvadž se usazuje mezi lamelly smirek a dělá krátké spojení mezi nimi).

Kartáče mají se přikládati před rozběhnutím stroje, je-li vyloučena možnost, že by stroj poháněči mohl běh svůj obrátiti, čímž kartáčky měděné by se zničily (benzinové a plynové motory). Pro takový případ nutno kartáčky měděné přiložiti, až již stroj dosáhl nějakých obrátek; tu však musí všechny vypínače státí tak, aby dynamo v momentu přiložení kartáčků bylo bez proudu. Než stroj takový zůstane státi, nutno kartáčky opět nadzvednouti ze stroje bezproudého, poněvadž by stroj v posledním momentu mohl skočiti zpět a tím porušiti kartáčky.

Olejnice se naplní, starý olej vypustí, případně lůžka vypláchnou petrolejem. Okolo dynamky nesmí se povalovat různé předměty, zvláště železné, poněvadž by lehko do stroje dostati se mohly, čímž vinutí neb cokoliv jiného poškoditi by se mohlo. Kollektor s kovovými kartáčky možno lehce, slabounce mazati. Uhlíkové kartáče mají býti měkké a nesmí se kollektor mazati.

---