Elektrika.cz - elektrotechnické zpravodajství
Tisknete článek: #EH: Stroje dynamoelektrické (klik pro návrat)
Stránka byla vytvořena: 3.12.2022
Všechna práva vyhrazena (c)1998-2024 Elektrika.cz
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materálu není povoleno bez předchozího písemného (e-mailového) svolení redakce portálu Elektrika.cz.

#EH: Stroje dynamoelektrické


#EH: Stroje dynamoelektrické
Jak funguje dynamo? Vždy se rád začtu do nějaké staré knihy jak se to vysvětlovalo, v tomto případě před více než sto lety. Ale určitě i tento popisovaný princip ukazují učitelé ve fyzice druhého stupně základní školy. Třeba toto: ... "držme před sebou levou ruku s roztaženými prsty: palcem, ukazováčkem a prostředním tak, aby stáli na sobě kolmo a ukazuje-li prostřední prst ve směru otáčení se induktoru, ukazováček ve směru silokřivek (od severního k jižnímu pólu), pak ukazuje palec ve směru proudu" ...
František Tuček, ze dne: 3.12.2022



Musím se přiznat, že jsem asi v té době ve škole chyběl, ale určitě se to muselo probírat i na gymnáziu. To si sice také nepamatuji, ovšem naštěstí máme staré knihy ... a ty od Emila Kopeckého jsou obzvlášť skvělé!

Pro proudy stejnosměrné.
Ve stroji dynamoelektrickém, krátce nazváno dynamo, vyvinuje elektrický proud. Uzavřený vodič nebo-li jinak řečeno kus drátu z jakéhokoliv kovu s oběma konci do sebe zapletenými tak, že tvoři jako prsten o kterémkoliv průměru a jakékoliv formy, přijde-li do působiště nějakého magnetického pólu, vzniká v něm v tom uzavřeném vodiči — elektrický proud. Úkaz ten možno si vysvětliti asi následovně: Magnetická tyčinka neb podkova, zkrátka každý magnet má dva póly — severní a jižní — ať již má ten magnet tvar jatkýkoliv. Vliv toho magnetu, resp. působení každého pólu lze pozorovali v prostoru okolo magnetu tím způsobem, že železné menší předměty bývají přitahovány k pólům. Magnet rozšiřuje do prostoru svoji pů­sobnost, a onen prostor napl­něný tímto vlivem magnetu zove se magnetickým pólem nebo magnetickým působištěm.


Pro větší náhled kliknout!


Tento vliv možno i viděti a trvale zachytit! Na magnet jaký­koliv položí se deska buď ze slabého prkénka, lepenky, skla, sil­ného kreslícího papíru atd. a na tuto nasype se zvolna zcela slaboučká vrstva jemných železných pilin. Zcela mírným otřásáním desky uspořádají se piliny v určitý obrazec, ve kterém vytrvají, dokavád magnet působí.

Nechá-li se dopadati po té na pilinový obraz jemný, rozprá­šený v lihu rozpuštěný šelak, ustálí se po uschnutí stálý obraz magnetického působení. Železné piliny seřadí se tak, že tvoří sou­vislé čáry a křivky plynoucí stejnoměrně kratšími a delšími oblouky od jednoho pólu magnetu k druhému. Tyto křivky nazna­čují působnost magnetickou a jsou nazvány magnetickými silokřivkami. Jest tedy magnetické pole tolik co prostor naplněn magnetickými silokřivkami. Směr těchto kři­vek vede vždy od pólu severního či kladného k pólu jižnímu či zápornému.

Mysleme si nyní výše popsaný uzavřený vodič uchopený a po­hybovaný těsně okolo magnetu tak, aby silokřivky tímto vodičem byly jaksi protínány. Magnetický vliv, toto protínání vzbuje v uzavřeném vodiči elektrický proud. A sice: dokaváde je vodič dosti vzdálen (prakticky), rovná se síla proudu nule, čím blíže k magnetu, tím silnější proud až v bezprostřední blízkosti dostoupí svého vrchole a při vzdalování klesá až zmizí. Jakmile přestane pohyb neb magnetismus přestane i vznikání proudu.


Pro větší náhled kliknout!


Představme si nyní úpravu tak, jak naznačeno v obrázku. Magnet podkovitý, mezi jehož póly se pohybuje rámec kovový, točící se okolo osy 00.

Rámec ten prochází jednou vlivem pólu kladného S. a podruhé vlivem pólu záporného J. V rámci čili jak jak jsine dříve říkali v uzavřeném vodiči, točí-li se směrem šipky, stoupá síla proudu až na­bude v poloze II. svého vrchole, po­tom klesá až v po­loze III. opět je bez proudu (v této po­loze nejsou "řezány" žádné silokřivky), v dalším pohybu vzniká opét proud, ale prou­dí opačným smě­rem, nabude svého vrcholu v poloze IV. ubývá, až v poloze 1. úplné zaniká. (Má se to právě tak jak s kývadlem. Kývalío má též dvě polohy (pravou a levou) s rychlostí rovnající se nule a jaksi dvě maximální rychlosti v nejnižším bodě a sice jednu při pohybu z klidu ze strany pravé a podruhé při pohybu z klidu ze strany levé.)

Síla takto vzbuzeného proudu závisí od síly magnetismu, od účinné délky uzavřeného vodiče a od rychlosti pohybu vodiče. Pod účinnou délkou rozumí se ona délka tobě vodiče, na kterou magnetismus působí. Tedy: čím silnější magnetismus, čím delší účinný kus vodiče a čím větší rychlost, tím silnější proud.

Pro vyrobení dosti silného proudu k různým účelům prakti­ckým nestačí jeden rámeček drátu o poměrně malé délce, nýbrž použije se co možno velký počet jich, čili použije se značna délka drátu, jenž se navinuje na buben a sice k vůli zvýšení účinku na buben neb prsten železný, složený z tenkých železných plechů. Bez železného jádra induktoru kladl by dlouhý vzduchový prostor mezi póly stroje magnetismu značný odpor, kterýž vložením železného jádra se značně zmenší, čímž síla magnetismu se zvýší. Navinutí děje se tím způsobem, že drát účinný leží na povrchu válce (neb v ryhách) tak, aby byl rovnoběžný s osou válce neb prstenu.

Válec nesen jest hřídelí, jež uložena jest ve dvou neb třech lůžkách a pohybuje se celý válec i s navinutým drátem, jemuž říká se induktor lehce, aniž by kde dřel pomocí řemenového kotouče mezi magnetovými póly, jež jsou přiměřeně vytvořeny.

Každé dynamo má nejméně dva póly, vždy ale počet sudý a dle toho rozeznáváme dynamo dvoupólové, čtyř-, šestipólové atd.


Pro větší náhled kliknout!


Při navinutí induktoru zby­ly dva konce drátu a sice začátek a ko­nec. Připevní-li se na hřídel té­hož induktoru dva kovové kroužky, kte­réž však ne­jsou kovově resp. vodivě spojeny ani me­zi sebou ani s hřídelí a připevníme-li do každého kroužku jeden zbylý konec drátu, je možno odváděti z takto zří­zeného stroje pomocí kartáčků proud elek­trický a sice střídavý, t. j. měnící neustále svůj směr. Jeden je­diný závit okolo válce induktoru zve se jedna otočka. Každý induktor má větší počet otoček a sice vždy sudý počet a sice tolik otoček, kolik se vejde průměrů použitého drátu i s isolací na jeden obvod válce (Není vyloučeno i více vrstev nad sebou, čemuž se říká »polohy«, ač u lepších strojů nalezneme jen nejvýše dvě po­lohy t. j. dvě vrstvy na sobě.)

Uspořádání přístroje, jenž nazván kolektorem, umožňuje se vy­rábění proudu stejnosměrného, t. j. proudu plynoucího stále jedním a týmž směrem, tak že vytvořují se póly kladný a záporný se svými charakteristickými známkami. Kolektor složen jest z většího počtu kovových, jehlancovitých destiček — lamel — od sebe velmi pečlivě — z pravidla slídou isolovaných (elektricky oddělených), které jsou dohromady též iso­lovaně ztaženy dvěma přiměřeně upravenými litinovými kusy.

Každé lamele odpovídá jedna neb více otoček na induktoru, tak že počet otoček je vždy dělitelný počtem lamel.

Jedna neb více otoček na induktoru patřících jedné lamele nazývá se cívkou induktorovou. Uspořádání cívek těchto k lamelám je tak provedeno, že spojí se vodivě začátek jedné cívky s jednou lamelou a konec téže cívky se sousední lamelou. (Nejcasteji, jsou ale i jiné způsoby vinutí.) Začátek následující cívky pak s touže lamelou, k níž připevněn je konec předchozí cívky. Dokola prove­deno tvoří pak vinutí nepřetržitý do sebe uzavřeny okruh. Na ko­lektor přiloženy jsou kovové neb uhlíkové sběrače, jež umožňují odvádění proudu z točícího se indukloru do nepohyblivého vedení.


Pro větší náhled kliknout!


V poloze I. a III. mění se směr proudu indukovaných a přicházejí tu jednotlivé vodiče (jed­notlivé otočky) za sebou k výkonu v tom pořadu, jak jsou za sebou na­vinuty. Tato poloha I. a III. nazývá čarou indifferentní nebo-li neutrálním pásmem. Poněvadž v této čáře se mění směr proudů indukovaných, musí vždy v této čáře státi sběrače, jinak by ji­skřily, což znamená nejen jejich rych­lejší opotřebení ale i ztrátu na proudu.

Jedním kartáčkem (sběračem) a to positivním čili kladným vychází proud ze stroje, druhým negativním, zápor­ným vchází do stroje. Z kartáčku rozdělí se stejnoměrně na obě poloviny induktoru, tak že vinutí na iduktoru jest zatíženo jen po­lovicí proudu celého stroje. U stroje čtyrpolového se čtyřmi sadami sběračů pak jen čtvrtinou.

(Co týče se směru vzniklého proudu, jest snadno sobě pama­tovali: Držme před sebou levou ruku s roztaženými prsty: palcem, ukazováčkem a prostředním tak, aby stáli na sobě kolmo a ukazuje-li prostřední prst ve směru otáčení se induktoru, ukazováček ve směru silokřivek (od severního k jižnímu pólu), pak ukazuje palec ve směru proudu. Na př. stojíme-li před dynamem, vidno kterým směrem je poháněna. Póly určíme magnetickou střelkou. Ruku stočíme tak, aby ukazoval střední prst směr točení se induktoru, ukazováček ve směru »sever-jih« a směr palce nám ukáže směr proudu a tím též pól positivní.)

V induktoru vznikne též v jádru magnetismus, který se kom­binuje s magnetickým, pólem magnetů. Následkem toho posouvá se indifferetni linie poněkud u dynam ve směru otáčení se (u elektro­motoru ve směru opačném) a nutno tudíž kartáče tak dlouho tím směrem posouvati, až nejméně světélkují. Různým zatížením mění se množství proudu v induktoru a tím též magnetické pole induk­toru, nastává tudíž jiná kombinace se skoro stejným magnetickým pólem magnetě, poloha neutrální linie se pozměňuje a je nutno kar­táčky resp. sběrače přivésti opět do správné polohy. Špatná po­loha zjevuje se silnějším světélkováním až i jiskřením.

Magnetismus potřebný u strojů dynamoelektrických vzbuzuje se elektřinou a sice tím způsobem, že isolovaný drát v mnoha zá­vitech jedním směrem na jádro, jež zmagnetisováno býti má, se na­vinuje. Pohlížíme-li na jeden pól magnetu ve směru jeho osy a obíhá-li proud navinutými závity ve směru oběhu hodinových ručiček, jest pól, na nějž pohlížíme, pólem jižním. Proud, jenž slouží k zmagnetování elektromagnetů dynamek pro proudy stejnoměrné z pra­vidla béře se z téhož stroje, mnohdy ale i ze zřídla cizího.


Pro větší náhled kliknout!


Dynamo pro proudy střídavé vzbuzují své magnety vždy proudem cizím, obyčejně z ma­lých dynam zvaných budičem, které těmitéž stroji obyčejně hnány jsou společnou osou.

Poprvé nutno každý nový stroj cizím proudem zmagnetovati, pro podruhé už stačí zbylý magnetismus — remanentní — aby vzbudil slabý proud, jenž působí sesilovně až k normální síle.

Ustálily se jakési zvyklosti v názvech, jež tuto jsou též uve­deny. Tak říká se dynamce na stejnoměrné proudy k pohonu druh generátor, pro světlo krátce dynamo. Dynamo pro proudy střídavé alternátor, její pevné vinutí s kostrou stator a pohyblivá armatura rotor. Obrázky znázorňují dvojpólový stroj dynamoelektrický. Z perspektivního obrázku lze lehce poznati a určití části v řezu a pohledu se nacházející dříve již popsané.
Příruční kniha pro elektrotechniky, Emil Kopecký v roce 1905
Více z historie čtěte zde!





Jak lépe vysvětlit princip dynama?
Dejte vědět v níže otevřeném diskusním vlákně!



TEXT Z OBLASTÍ

Konec tisknuté stránky z portálu Elektrika.cz.