#EH: Spolupráce jiných korporací na normalisaci (1930)

Všimněte si, že se hovořilo o "závazných normách"! K nezávazným jsme se museli propracovat! Ale už tehdy se zpracování norem postupovalo jiným subjektům. Dnešní úřad opravdu nemá tvář. Tehdy ji měl prostřednictvím Vladimíra Lista. Ten jezdil, přednášel, publikoval. Máte pocit, že někoho podobně aktivního má dnešní ČAS ve svých řadách?

---

ČNS vytkla si za úkol nejen normalisaci v kovodělném průmyslu, který je jejím otcem, ale i podporování všeobecné normalisace v Česko­slovensku vůbec. Aby toho společnost docílila, uzavřela úmluvu s Elektro­technickým svazem československým (ESČ) o práci na elektrotechnických předpisech a normách. Podle této úmluvy všechny elektrotechnické normy pracuje ESČ podle všeobecných zásad společnosti, dává je však jednatelskému sboru společnosti k prohlídce a prohlášení. Toto samo­ statné tvoření elektrotechnických norem nepůsobí obtíží a osvědčilo se z těchto důvodů (B. Rosenbaum: Sparwirtschaft 1929 str. 391.):

1. Elektrotechnické normy jsou většinou speciální
2. Normalisace v elektrotechnickém oboru nejen u nás, ale i v cizině je neobyčejně vyspělá a pokročilá
3. ESČ měl svoji normalisaci vyvinutu před rozvojem společnosti, pracuje na ní dál neobyčejně úspěšně a vynaložil na normalisaci od převratu asi 1’5 mil. Kč; nyní vynakládá ročně asi 400.000 Kč
4. ESČ je členem znamenitě fungující staré mezinárodní organisace elektrotechnické IEC
5. Podobný poměr normalisace elektrotechnické k normalisaci vše­ obecné je skoro všude v cizině
6. Konečně, a to je nejdůležitější, závody v ESČ a v ČNS jsou z velké části tytéž, takže není rozporů

Společnost však vždy dbá, aby i elektrotechnické normy se zpra­covaly i do nejménších podrobností podle zásad výše uvedených. Postup práce na elektrotechnické normě je podobný jako u normy obyčejné, až na to, že výbor ESČ a kancelář ESČ pracují místo jednatelského sboru a kanceláře společnosti, nakonec však výbor ESČ předkládá návrh své normy s popisem vzniku a prací jednatelskému sboru ČNS k pro­hlídce a ke schválení; jednatelský sbor pak práci tu prohlašuje za česko­slovenskou normu Elektrotechnického svazu československého ČSN-ESČ; normy ty mají čísla od 1 do 1000.

ESČ vedle norem, jež přijímá ČNS, vydal i některé své vlastní normy povahy obchodní, jež však ČNS neupravuje ani nekontroluje, neboť přesahují rámec jejího působení.

Konečně ESČ vypracovává t. zv. elektrotechnické předpisy, což jsou fakticky také normy, zejména normy prací. Poněvadž však tyto předpisy bez úředního schválení by nebyly závazné, předkládá je ESČ po projednání na svém valném sjezdu ministerstvu veřejných prací, které je podle § 31. zákona č. 438 z 22. VII. 1919 projednává jednak ve Státní radě elektrárenské, jednak s ostatními ministerstvy, a pak je zvlášt­ ním výnosem schvaluje. Těmito předpisy se řídí všechna příslušná elek­trická zařízení v Československu.

ČNS se také dohodla s Masarykovou Akademií Práce, která se po převratu ujala normalisace v oboru stavebním. MAP své práce předkládá ČNS, která je prohlíží, a je-li třeba, i doplňuje spolupracujíc těsně s MAP. Ke konci pak prohlašuje jednací výbor ČNS takový návrh za česko­slovenskou normu. Výsledek takovéto spolupráce jsou tyto normy:

• ČSN 2001 — podmínky pro stavební práce truhlářské,
• ČSN 2006 — dlažební kámen,
• ČSN 2003 — hodnocení toků.

Roku 1928 dohodla se ČNS také s Výzkumným svazem pro zkou­šení technicky důležitých látek o spolupráci. Československý svaz pro výzkum a zkoušení technicky důležitých látek a konstrukcí (Praha L, Staroměstské 16) při Masarykově Akademii Práce je spolek slučující odborníky, závody a školy k práci, aby se povzneslo badání a zkoušení
technických hmot, a zejména, aby se vypracovaly jednotné zkušební metody. Svaz vznikl r. 1918, má nyní 700 členů a vydá ročně asi 100.000 Kč; mimo odborné práce výzkumné uveřejnil již 17 návrhů na jednotné zkoušení papíru, vláken, stálosti barev vláken, cihel a krytin, usní, karbidu, pitného lihu, ledku draselného, koželužských mořidel,
tříslovin, živičných hmot pro silnice, dřeva, keramických surovin a vý­robků, stavebních kamenů a technické vody.

Svaz se dohodl s ČNS o spolupráci tak, že za definitivní normy bude prohlašovali ČNS ty návrhy, které se osvědčí a které projdou v zásadě touž cestu, jako ostatní československé normy. Mimo to Svaz vysílá své odborníky do všech komisí ČNS, když se jedná o zkušební metody, spadající do jeho oboru působení, a po případě ujme se i referentství takových komisí.

ČNS pracuje ještě s některými odbornými korporacemi tak, že jim svěřuje jako referentům hlavní práce v odborných komisích. Tak pra­cuje s Československou keramickou společností, která vypracovala ná­vrhy na obkládačky, kameninové dlaždice a kameninové trouby. Právě tak pověřila Československý odborný spolek slévárenský pracemi na normě o zkoušení litiny. Jiné korporace takové jsou: Ústřední svaz českoslo­venských průmyslníků, Sdružení kovodělného průmyslu československého, Československý textilní ústav, Sdružení dřevoobrábějícího průmyslu a mnohé jiné.

V každém takovém případě však ČNS dbá, aby všeobecné zásady, výše uvedené, se dodržely; kancelář společnosti vede administrativu všech prací a dbá toho, aby se normy nové nekřížily nikde s normami již vydanými neb připravovanými. Této centrálisace je při velkém roz­sahu prací normalisačních nevyhnutelně třeba, neboť by se jinak velmi snadno dostavily zmatky.

---

Zájemci více přečtou v knize NORMALISACE, Vladimír List, Česká matice technická (1930).