Elektrika.cz - elektrotechnické zpravodajství
Tisknete článek: #EH: Skladba národní normy v počátcích normalizace (klik pro návrat)
Stránka byla vytvořena: 3.04.2022
Všechna práva vyhrazena (c)1998-2024 Elektrika.cz
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materálu není povoleno bez předchozího písemného (e-mailového) svolení redakce portálu Elektrika.cz.

#EH: Skladba národní normy v počátcích normalizace


#EH: Skladba národní normy v počátcích normalizace
Většina populace technické normy vnímá jako strávníci konečného sdělení. Za jakých okolností a proč technická norma vzniká skutečně málokdo přemýšlí. Jaká byla před sto lety, v počátcích normalizace struktura normativního předpisu? Které části určovaly technické sjednocení? Rychlým pohledem lze dělení vnímat podle účelu, zkoušeného množství a povahy zkoušky. Ale už v počátcích se uvádělo, že velmi mnoho záleží na formulaci a slohu normy. Proto již tehdy se doporučovalo, aby u vzniku normy byli všichni zájmově účastnění. Tedy například výrobci a ti, kteří s normalizovanými produkty následně pracují. Instalují je, provozují a servisují. Přečtěte si všechny body, z kterých se první normy skládaly ...
František Tuček, ze dne: 3.04.2022



Nejen norma samotná se musí studovat. Pro pochopení širších souvislostí je nutné znát princip a poslání takového technického předpisu. Pokud neznáme to zásadní jádro, uchylujeme se k analogickým dovozením jiných předpisů a to nás může následně snadno zmást. Proto uvádím některé části dobových textů ...

Norma obsahuje všeobecně tyto části:

  • A. Výrazy, a to názvy s jasnými vysvětlivkami, a zkratky i znaky, užívá-li se jich.

  • B. Rozsah normy a, je-li třeba, datum platnosti.

  • C. Roztřídění výrobků podle druhu.
    Řada velikostí.

  • D. Rozměry s tolerancemi a tvary.
    Váhy s tolerancemi.

  • E. Jakost a provedení, jež se určují obyčejně:
    údaji o hmotách,
    údaji o práci a provádění,
    údaji o vzhledu a apretuře,
    údaji o výkonnosti v nejširším smyslu.

  • F. Zkoušení výrobku. Zkoušky třídíme různým způsobem:
    Podle účelu:

    Zkouška výrobní, kterou se výrobce přesvědčuje při výrobě aneb po ní o svém výrobku.
    Zkouška přejímací, kterou se zjišťuje, že dodávka je podle ob­jednávky a normy.
    Zkouška rozhodčí, kterou v normě ustanovený rozhodčí rozho­duje ve sporu mezi dodavatelem a odběratelem.
    Zkouška vědecká mající za účel badání.

    Podle zkoušeného množství:

    Zkouška typu — zkouší se jeden vzorek.
    Zkouška namátkou — zkouší se určitý náhodně vybraný díl dodávky.
    Zkouška kusová — zkouší se každý kus.

    Podle povahy zkoušky:

    Prohlídka.
    Kontrola provedení; jako měření rozměrů.
    Zkouška funkční (výkonnosti); zda výrobek správně pracuje.
    Zkouška na opotřebení; některý z výrobků se zkouší do zničení.

  • G. Obchodní usance jako:
    Označování výrobku značkami, barvami, zkratkami, hesly, kodexními hesly a pod.
    Způsob dodávání a balení.
    Schéma pro objednávku s daty určujícími výrobek.
    Zasílání a závaznost vzorků.
    Záruky a jejich rozsah.
    Způsob provádění přejímacích zkoušek.
    Podmínky pro poenale neb premie.
    Ustanovení rozhodčího.
    Jakostní značka.

  • H. Užívání výrobku.
    Návod pro montáž, obsluhu a užívání výrobku.
    Výstrahy pro bezpečnost osob i věcí.
    Kontrola a zkoušení výrobku neb zařízení při užívání.

  • I. Seznam neb výtah norem souvisících s výrobkem.
    Seznam neb výtah úředních předpisů a nařízení souvisících s výrobkem.
    Seznam podobných norem cizích; je-li třeba, i s vyznačením odchylek.

  • J. Stručné vylíčení vzniku normy a co možná i stavu před normou.
    Každá norma nemá ovšem tyto všechny části.
    Velmi mnoho záleží na formulaci a slohu normy; platí tu tyto zásady:

    1. Na práci normy se mají zúčastniti všichni interesenti a zejména konsumenti, kteří výrobek platí. Stylisace normy musí odpovídali věrně smyslu usnesení pracovní komise.

    2. Norma se má omezili jen na dosažení služby, kterou sleduje; má proto předpisovali jen to, co je nevyhnutelné k dosažení jejího účelu. Není chybou, ponechá-li norma v rámci oné služby možnost odchylek neb vývoje.

    3. Při stanovení bezpečnosti třeba dbáti, že není bezpečným zaří­zení mající velkou jistotu za obvyklých okolností, ale to, které ještě tak tak neselže v podmínkách abnormálních.

    4. Norma nesmí býti přespříliš přísná, a zejména zkoušení má býti prosté a jednoduché. Norma přísná více než prakse potřebuje, zdražuje výrobek, a je nebezpečí, že se nevžije, neb že se bude obcházeli.

    5. Při zkouškách třeba pamatovali, že zkoušení se musí zaplatili buď v ceně výrobku neb zvlášť; proto se má voliti způsob, jenž celku působí nejméně výdajů. Při každé zkoušce má býti uvedena tolerance, neboť není zkoušky absolutně přesné.

    6. Norma nemá obsahovali žádné nejasnosti a neurčitosti. Proto se má psáti stručně a prostými větami. Výrazy užité musí býti technicky i jazykově správné.

    7. Na obrázcích buďte jen ty míry, jež se normují.

    8. Norma jedna nesmí býti v rozporu s normami jinými.

    9. Hlavní snahou při práci na normě musí býti posloužili výrobci i odběrateli, a ne vypracovali vědeckou disertaci neb propagovali jedi­ného výrobce. Proto se na př. normalisace nemůže týkati výrobků paten­tovaných aneb zákonitě chráněných určité firmě.

Pokud se na výše uvedenými body zamyslíme, možná nás napadne, že dnešní stav normalizace je v rozporu s tehdejší představou. Ale je opravdu? Čtěte a studujte dále!

Zájemci více přečtou v knize NORMALISACE, Vladimír List, Česká matice technická (1930).






TEXT Z OBLASTÍ
SOUVISEJÍCÍ KONTAKT

Konec tisknuté stránky z portálu Elektrika.cz.