#EH: Principy a důsledky elektrických výbojů a oblouků (1981)

Pokud se nelze nachytřit z Wikipedie, pak stačí pohlédnou do tátovy, nebo dědovy knihovny a zjistíme ...

---

Při spínání, provozu některých strojů, při výbojích kapacitních nábojů na vodičích kabelů nebo kondenzátorů, při rozpojování indukčnosti a při zkratech vznikají krátkodobé intenzívně svítící výboje (jiskření), nebo vznikne dlouhodobý intenzívně svítící výboj (elektrický oblouk s teplotou až 3000 °C), při němž se elektrody prakticky taví nebo vypařují.

Při jistých vyšších napětích se v místech se silným elektrickým polem (na hrotech, hranách) objevují slyšitelné a viditelné doutnavé výboje – tzv. korona – nebo sršení, způsobené ionizací vzduchu kolem vodičů a s nimi spojených armatur.

Vytvoření proudové dráhy mezi živými částmi (vodiči) ve vzduchu nebo na povrchu izolace může při určitém napětí dojít k rušivému výboji (přeskoku), nebo, je-li vytvořena vodivá dráha uvnitř izolantu, dochází k jeho průrazu.

Také při nahromadění elektrostatických nábojů na vodivých částech, plochách izolantů nebo mracích nastává při určitém napětí výboj mezi nabitými elektrodami navzájem nebo proti zemi, tj. přechod elektrického proudu plynným prostředím (vzduchem). Výboj je ovlivňován vodivostí prostředí, vlhkostí, barometrickým tlakem, velikostí a tvarem povrchu elektrod, výší napětí, vzdáleností elektrod, teplotou vzduchu a dalšími faktory. Při výbojích statické elektřiny tečou proudy řádově v miliampérech, při výbojích blesku řádově v kiloampérech. Teplota výboje blesku dosahuje až 10.000°C, teplota elektrického oblouku až 3500°C.

Negativní účinky elektrického oblouku se kromě vysokých teplot projevují ve formě intenzivního záření světelného s oběma neviditelnými okrajovými spektry, tj. ultrafialovým zářením s kratší vlnovou délkou a infračerveným zářením s delší vlnovou délkou než má viditelné světlo.

Viditelné světelné záření (vlnová délka 0,400–0,760 mikronů) není v přiměřeném množství zraku škodlivé. Vyšší intenzity a zejména oslnění způsobují únavu oka a přechodnou sníženou ostrost vidění. K ochraně před oslněním lze použít stínidla, rozptylná skla, matované povrchy anebo tmavá skla.

Ultrafialové neviditelné záření (vlnová délka 0,180–0,400 mikronů), vznikající ve rtuťových, křemenných a jiných výbojových zdrojích, zejména pak při svařování elektrickým obloukem a elektrických výbojích vůbec, způsobuje přecitlivělost očí, slzení, zánět spojivek. Před nežádoucími účinky tohoto záření je nutné chránit zrak tmavými skly, která zachycují ultrafialové složky záření. Ostatní části těla lze chránit oblekem, zastíněním zdroje závěsy, zástěnami apod.

Infračervené neviditelné záření (vlnová délka 0,760 – několik mikronů), vyzařované tyčinkovým nebo drátovým odporem, infražárovkou plněnou obvykle plynem, obloukovou lampou a jinými výboji, je značně nebezpečné, neboť není pozorovatelné. Působí hloubkovým tepelným účinkem a vyvolává místní přehřátí organismu, vysychání spojivek a některé biologické změny. Šíří se dobře vzduchem, mlhou i četnými neprůhlednými látkami. K ochraně zraku před nežádoucími účinky se používají tmavá nebo zelená ochranná skla SKARI (svářečské sklo vyráběné v Kamenickém Šenově), která pohlcují infračervené i ultrafialové složky záření a snižují účinky viditelného světelného záření.

K ochraně před tepelnými účinky se používají zástěny a clony odrážející, pohlcující nebo odvádějící teplo, vodní a vzduchové sprchy, povrchové úpravy, tepelné izolace, ochranné osobní prostředky.