Elektrika.cz, reportážní portál instalační elektrotechniky, vyhlášky, schémata zapojení .

 
Oddíly
reklama
Bleskovky
Osobní nástroje
FUTURE okénko - V nejbližších dnech se zde dočtete ...
  • Svůj pohled na sousední megaveletrh Light+Building ve Frankfurtu popisuje český elektrikář. Nezůstává pouze u jednoho selfie o své přítomnosti v Německu a prozrazuje proč se vydal tak daleko. Čím ho to obohatilo? Jak se dívá na budoucnost veletržních ...
  • Pokud chceme studovat různé aspekty elektrických jevů, včetně teploty výbojů blesku, vlivu ionizace vzduchu a negativních účinků elektrického oblouku, pak se nabízí studium na VUT, ČVUT ... mnoho příležitostí k experimentům s různými kombinacemi ...

#EH: Můj výlet do Orange (Thomas Alva Edison)


Document Actions
#EH: Můj výlet do Orange (Thomas Alva Edison)
Měl by každý opravdový elektrotechnik znát historii svého oboru? Nebo mu stačí znát pouze poslední novinky z technických norem a veletrhů? V tomto se bezpochyby neshoduji se zbytkem odborných médií. Když jsem ve středním věku zjistil, co mi všechno ve škole neměli potřebu sdělit, začal jsem pátrat sám. Jednou z ikon elektrotechniky je pro mne bezpochyby T.A. Edison. Vymyslel žárovku. Samozřejmě. A dál? Kdo zná více? A kdo ten, kdo zná více, dá také ostatním vědět? Není to v rozpočtu? Tak máš národe smůlu! Kdo by přece jen chtěl vědět více ...
František Tuček, ze dne: 10.04.2022
reklama


... opět se pokusím vynořit z hlubin něco z toho, co se spolu s redakčním příznivcem dá zachránit. Tentokrát publikace z roku 1892. To je dnes tedy 130 roků starý text! Edison, jeho život a vynálezy. Americké črty od Emila Dürera, vrchního inženýra. Vydala knihtiskárna Josefa Vilímka v roce 1892. Pohledem na tento dopis, mě kniha o to více zaujala.


Můj výlet do Orange

Po věky dřímá drahý kov v lůně hory. Přijde kovkop a vydobude ho na povrch země. Na dně mořském, na ska­liskách roste korál v plné míze . . . Potápěč ho urve, i umírá.

Na písčitých pláních Brasilských dřímá démant . . . Kdo na to pomýšlí, by ho tam vyhledal?

Řeky mexické unášejí s sebou zlato u velikém množství; chodec kráčí podle něho, nepomýšlí na to, by nasbíral skvost­ného toho písku: kráčí dále svou cestou, až klesá vysílen, až zmírá únavou. Zde vizte učence před jeho lampičkou, pohrouženého do hlubokého bádání; stále hledá, stále bádá ...

»Heureka!« volá konečně.

Oheň plá z jeho očí; jeho únava jest mu rozkoší, do­mnívá se, že nalezl, po čem tak dlouho pátral . . . Ach běda! V krátké době mizí úplně jeho sebeklam; dozvídá se, že dávno před ním jiný již odkryl, po čem s takovým zápalem se lopotil. Učinil jsem pozorování o životě lidském, které zasluhuje, aby bylo napsáno.


Viděl jsem zahynouti nadané muže, kteří měli velkolepé myšlénky; mužové ti neměli zisku ani ze své vědy, ani ze svých vynálezů; zemřeli v bídě. V krátkém čase na to lidé bez ducha, nevědomí, nevzdělaní, sprostí hrabivci, kteří měli jedině peníze, zmocnili se jich vynálezů, přivedli je v oběh a vyzískali obrovského jmění. Když Jiří Stephenson odhalil, že hybná síla páry mohla by býti prospěšnou ku spojení dílů světa, netušil nikdo, že pára bude jednou hráti tak velikou úlohu ve vzdělanosti, a že nabude takového rozvoje, jemuž se nyní obdivujeme.

Když se poznalo, že pomocí páry mohou se vykonati za několik hodin cesty, které dříve trvaly několik dní, vzdávala se, čest novému vynálezu, kláněli se před tímto pokrokem vědy. Pokrok ten jest na svém vrcholu; k čemu dříve bylo zapotřebí několik hodin, vykoná se nyní za málo minut. Člověk se ani tímto vynálezem nespokojil, prostředky spojovací nejsou mu posud dosti rychlé, pátrá ještě po do konalejších.

Na obzoru moderní vědy objeví se Morse.

Veliký Američan stvořil zázračný nástroj, pro který není více vzdálenosti! Člověk pokračuje ve svém bádání, zdoko­naluje vynálezy svých předchůdců, a elektřina činí nesmírné pokroky. V posledních letech obdržely se úžasné výsledky touto silou. Evropa i Amerika spojily své síly, aby učinily možným vše, co až posud zdálo se býti nemožným. Množství učenců věnovalo se studiu této vědy bezmezné a veškerý svět podal palmu vítězství muži, obdařenému ne­obyčejnou důmyslností. Jméno toho muže bude žiti vždycky, jest zlatými písmeny vyryto v dějinách u všech národů, a celý svět kláněti se bude geniu Tomáše Alvy Edisona.



Od roku 1878 obdivuji se tomuto obrovskému veleduchu. Kdykoli jsem se nalézal na palubě korábu transatlan­tického, ubíraje se přes moře z Evropy do Ameriky, snil jsem o něm; naslouchal jsem šumotu vln a myšlénky, moje byly u mistra, u toho, jenž dovede si podmaniti všecky živly, by mu sloužily. Po dlouhou dobu byl jsem pronásledován horoucí touhou, poznati toho kouzelníka. Konečně letos měl jsem tuto nevýslovnou čest, i jsem hrd na to, že mohu mluviti se znalostí o nesmírných pracích a životě tohoto velikého učence.

Dříve než jsem ho poznal, proslídil jsem všecky velké bibliothéky v Novém Yorku, v Chicagu, ve Washingtonu, v San Franciscu, i nalezl jsem toho o něm velice málo. Yankee-ové nejsou přílišní nadšenci pro své velké učence, řeknou několika slovy, co by u jiných národů sotva se řeklo v mnoha svazcích. Myslím, že přísloví: »Nemo propheta in
patria“ (nikdo není prorokem ve své vlasti), mohlo by zde platiti bez odporu.

Materialismus hraje v povaze každého obyvatele Severní Ameriky důležitou úlohu; posuzuje člověka podle počtu mi­lionů dolarů, které jsou jeho majetkem. Peníze mají v Americe více než všude jinde velikou váhu: chci o tom podati karakteristický doklad. Jednoho dne byl jsem představen velikému americkému boháči. Ukazoval mně svou obrazárnu, i měl za nutné, říci mi před jistými obrazy, které mne nechávaly chladným, zvuč­ným hlasem cenu, kterou za ně zaplatil. V divadle proslavená herečka neb zpěvačka, byt byla sebe výtečnější, dodělá se úspěchu jen svými šperky a svými toilettami. Zcela nahlas se odhaduje, co stojí ten neb onen její šat nebo šperk; dámy nezabývají se výjevem na jevišti, ale baví se zcela hlasitě o toilettách.



Nebude tedy s podivením, řeknu-li, že slavní mužově raději opouštějí salony, v nichž vše se zlatém třpytí, a ode­bírají se na venkov, do tiché vesnice, aby se oddali svým drahým studiím, kde by jich nikdo nevyrušoval? Zřídka některým vzácným smrtelníkům jest popřáno porušiti tuto samotu. Tak tomu jest u Tomáše Edisona.

V útulné vesnici Orangei v New-Jersey blíže Nového Yorku mám výtečného přítele Williama Kennedyho Laurie-a Dicksona; náleží k hlavnímu štábu vědeckému Tomase Edisona. Má-li můj přítel několik hodin volných, učiní mi návštěvu v Novém Yorku. Bavíme se spolu trochu o všem, o umění, o politice a o vědě. Velmi často nás překvapila Jitřena se šedýma očima, ani jsme ještě hovořili.

Jednoho dne ukázal jsem svému příteli malý vynález, jehož jsem byl původcem. Velice se mu líbil a přislíbil mi, že ho dá oceniti Edisonovi; byl jsem u velikém rozechvění, očekávaje úsudek Edisonův. Konečně obdržel jsem následující telegrafickou depeši od svého přítele:

»Zdali byste mohl dnes přijíti do Orange? Představím vás Edisonovi!«
Srdce mi bušilo, div že se nerozskočilo!

Na cestách ve svém životě měl jsem zhusta příležitost býti tváří v tvář s velmi znamenitými osobnostmi, a vždy jsem zachoval chladnokrevnost opravdu americkou. Avšak tentokráte — ta rozkoš . . . Telegrafoval jsem svému příteli, že přijímám. Prohlednuv pečlivě svou šatnu, vybral jsem svůj nejlepší oblek pro tuto návštěvu, jakobych měl se dostavili k nevěstě horoucně vytoužené.



Nevěděl jsem, jakým způsobem bych se dostal do Orange; moje přání bylo, vžiti vůz, ale záměr ten nebylo lze usku­tečnili, neboť bych byl přišel příliš pozdě. Rozhodnul jsem se konečně pro tramway.

Vstoupil jsem na ni na rohu osmnácté ulice na Broadway. Byl to zcela malý vůz, nesoucí nápis : »Hoboken South Ferry«. Posud jsem nikdy neviděl tramwaye bez konduktora. Zde byl konduktor zároveň kočím. Zastával svůj úřad způsobem velice originálním. Všickni cestující házeli svůj peníz »five cents nickel« (pět centů niklových) do jakési skleněné  okladničky. Kočí jediným pohledem se o správnosti přesvědčil a zatáhl za šňůru; na to spadly peníze do plechové nádoby dosti objemné, přístupné pouze konduktoru »horse-caru« (koňské dráhy). Chtěl-li míti některý cestující drobné, podal svůj peníz kočímu zcela malým otvorem a tento mu podal vyměřené drobné v zapečetěné obálce. Chce-li cestující sestoupili, zatáhne jen za šňůru; kočíkonduktor stiskne knoflík a dvéře se otevrou, a na druhé stisknutí se zase automaticky zavrou. Vše to děje se beze hluku, nikdo ani slova nepromluví, nejúplnější ticho panuje.

Dostali jsme se na Union Square, velkolepé náměstí, které tvoří střed Nového Yorku. Zde se nacházejí nejkrásnější krámy. Jedeme kolem krámů papírníka Brentana, jehož nádherné výkladní skříně jsou vždy obecenstvem oblehány, přicházíme ke krámu klenotníka Tiffanyho, který jest jednou ze znamenitostí Novo-Yorkských. Kdo má známosť u tohoto proslaveného klenotníka, může spatřiti briliant, který má cenu větší než milion franků; jste-li s firmou ve spojení, podají vám ho z ruky do ruky. Můžete se pak pochlubili, že jste držel milion ve své ruce.




Briliant tento trůní na fialovém aksamitovém polštáříku. Má velikost asi takovou jako anglický Ko-hi-noor, avšak nikoli jeho oslňující bělost a lesk, což jeho cenu ztenčuje. Odtud obrátíme se na pravo, projedeme nejaristokratičtější ulicí Novoyorkskou, pak spatřujeme nejrozsáhlejší sklady hlav­ního města a ve čtrnácté ulici zajímavé obydelní domy ame­rické. Domy ty zasluhují, aby byly popsány.

Skoro všecky domy mají malé schody, sestávající z de­seti až čtrnácti schodů, které vedou do hlavních dvéří domu. Nad schody bývá přijímací salón domácí paní; pod schody jsou dvéře, které vedou do přízemku neboli base mentu. Zde jsou pokoje pro děti a pro čeládku.

Mnohé z těchto domů jsou opatřeny jakýmisi železnými skládacími mřížemi, které pokrývají sklep a slouží zároveň za chodník. — Ach, ty chodníky! kolik pádů způsobují; člověk nemůže býti dosti opatrným, když po nich kráčí. Naše tram-
way přichází na sedmou avenue, kde lze spatřili několik dosti nápadných budov. Zvláště zdařilý jest dům z cihel, který po­skytuje se svými zakřivenými dřevěnými okrasami velmi ori­ginální pohled, jsa nejpestřejšími barvami pomalován. Na to při zatáčce dráhy máme před sebou nový pohled. Loďstvo nejrozmanitějších lodí co do tvaru i co do rozměrů, jichž vlajky vesele vlají ve vzuchu, kouřem naplněném.

V dokách panuje čilý život, neboť v těchto místech na­cházejí se ponejvíce agentury pro nakládání oněch četných loďařských společností, které sprostředkují spojení nového světa s Evropou. Těžké pytle se vlekou sem a tam, tisíce sudů s petrolejem se nakládají, četné vozy přivážejí obrovské žoky s bavlnou; mezi tím zaznívá kladivo i sekera, volání mužstva na lodích; před inspektorátem přístavním stojí vždy několik kocábek s námořníky svátečně vyšňořenými. Jich kapitán jest u inspektora, aby obdržel „volnou praktiku“ k odeplutí.




Zde jsou nesčetné krámy, kde se za dosti vysoké ceny prodává zboží tuctové, jako kapesní nože, tužky, kapesní šátky, obrázky svátých, papír na dopisy a jiné drobné zboží. Vůz náš se zastavil před začazeným domem; jsme na konci své jízdy, nacházíme se před „Hoboken-Ferry“, nad kterou žasne ihned oko každého Evropana. Jest nucen vzdáti hold důmyslu amerických konstruktérů. Hoboken-Ferry jest zázrak! Jest to převozní člun (prám) obrovských rozměrů, může pojmouti patnáct set osob a padesát velikých vozů s potahy. Zvon za­znívá, leviathan se počíná pohybovati. V přístavu panuje nejživější ruch, ohlušující bušení kla­diva, křik dělníků, povykování námořníků, kteří nejsou vždy právě příliš střídmými.

Ferry jest rozdělen na několik oddělení. Na levo jest místo vyhrazené pro dámy. Pod lavičkami jsou umístěny veliké pásy záchranné, nazvané „life-preserver“. Při pohledu na ně naskakuje dámám husí kůže. Na pravo jest místo pro mužské. V této části člunu se kouří. Uprostřed jest dlouhá řada vozů všeho druhu. Zde jest kočár Vanderbiltův s jeho rusými koni, trochu dále vůz zasýlatelský s nákladem beden; jsou zde pohromadě všeho druhu dopravní prostředky.

Kdo poprvé vidí obrovský člun, zajisté se bude obdivovati důvtipu Američanů. Obr ten může nésti na svém hřbetu a ve svém vnitřku 81094 amerických tůn.




Přes to přese všecko jest řízení této spousty hmoty velmi jednoduché. Stroj má válec průměru dvaačtyřiceti palců ame­rických, kotel jest třicetčtyři stopy dlouhý a má sto dvacet stop v průměru. Tlak zákonitě nařízený má maximum 30 liber na čtvereční palec a pouze šest osob stačí, aby řídily chod této nestvůry; strojvedoucí, dva plavčí, z nichž jeden bývá zároveň topičem a tři lodníci. To nezdá se býti ani pravděpodobným, a přece jest tomu tak. Vyjímaje plavčího u vesla, není nikoho viděti na člunu.

Křižujeme Hudson-Rivera v méně nežli pěti mi­nutách přibýváme do Hoboken, města založeného od Holan­ďanů. Rozloučíme se s Madam Ferry a octneme se na hlavním náměstí. Po levé straně vede nás krytá chodba ze železa do če­kárny železniční. Tato síň se svými okénky nám připomíná společnou síň na velikých transatlantických lodích. Byla by vzezření dosti jednotvárného, kdyby tam nebylo prodavače novin s pestrobarevnými jeho publikacemi, což jí do­ dává nátěru veselého, a cukrářského prodeje čili „Gandy-Store-u“.

Veliká čekárna se vytápí dřívím. Pozoroval jsem to s radostí; nemám rád ani topení parou, ani vzduchem, způsobuje mi prudké bolení hlavy. Nedaleko kamen nachází se tak zvaný Lunch Gounter, jakýsi druh baru (buffetu), kde za nikl, jenž platí pětadvacet centů, může se obdržeti snídaní, sestávající ze sandwiche*) ze řízku masa a sklenice piva.

Jest deset hodin ráno; s neobyčejnou přesností vjíždí do nádraží vlak dráhy Delaware-Lackawanna západní želez­niční společnosti („Western-Railroad Company“). Několik minut na to se zazvoní na znamení, že se má vstupovati do vozů.
♦) Sandwich (čti senduič) jest řízek šunky mezi dvěma kousky housky.




Ve Spojených státech jest cestování skoro vždy zábavou; společnosti dopravní spolu zápolí v eleganci a pohodlí, tak že cestující zapomíná na nepříjemnosti stěhování se. Kupé, do kterého vstupujeme, jest vyzdobeno červeným plyšem a opatřeno sedadly pro dvě osoby. Každý vůz obsa­huje snad, a to beze všeho se obmezování, nejméně sto osob.

Ve vozech svítí šest velikých svítilen. Prodavači nám na­bízejí noviny New-York-Herald, Star, World, a ukazují nám vyobrazení časopisu The Illustrated News pí. Frank-Leslieové; pak se dostaví candy-boy (cukrářský hoch), který nám nabízí své cukrovinky. K tomu se druží věčný hrkot vozíků, převážejících zboží, jež se má do vlaku naložiti; zavazadla jsou umístěna; zvonek zazněl, odjíždíme. Když jest vlak v chodu, s potěšením pozoruji, že drkotání jest méně silné než v Evropě; každý vůz stojí na dvanácti kolech; každý vlak má svůj parlor-car (vůz-hovornu), svůj dining-car (vůz jídelnu) a svůj sleeping-car (vůz — ložnici).

Řeknete snad, že jest to v Evropě také tak; ano zajisté, máte zde všeho toho slabý odlesk, neboť uvažte, pro tyto tři potřeby životní: zábavu, odpočinek noční a jídlo, máte jen jeden vůz, který lze dle potřeby přizpůsobiti; tak tomu není v Americe; každý vůz slouží k jistému, určitému účelu a ni­koli k jinému. Parostroj uhání s rychlostí závratnou; napřed má čtyři malá kola a pak čtyři velká. Jest opatřen jakýmsi pluhem k odhrnování sněhu na své dráze. Vypadá takto, jakoby byl pancířem obrněn.



Opouštíme nádraží Hobokenské, přejíždějíce několik tuctů kolejí a výhybek. Brzy jsme ve volném prostoru, v polích; není viděli ani jediného obydlí. Americká průmyslnost dovede i z neúrodné půdy těžiti; tato jí nese užitek, aniž by se potřebovala vzdělávali. Před námi na skalách, na spáleništích, na shořených zdech, troskách to po požáru, roztahují se obrovská ná­věští, kterými se vám nabízí pomáda nebo nové leštidlo na boty.

Všude jsou opuštěná místa tímto způsobem využitkována. Američan ví, že reklama jest duší obchodu; nezanedbává žádného prostředku, aby dal celému světu věděti, že má ně­jaký nový výrobek na prodej. Naši obchodníci si stěžují, že obchodům se špatně daří! Nuže, uvádějte ve všeobecnou známost, co máte na prodej! Některé velké obchody osvojily si americký způsob a nevím, že by si měly nač stěžovati.

Poněkud dále lze zříti malou elektrickou železnici: šplhá se pohodlně po stráni pahorku na vrchol, kdež jest „Pohlmannův hotel,“ který ohromnými písmeny ohlašuje svou existenci. Pak jedeme kolem Hobokenského hřbitova, který postrádá velkých pomníků; dále se nám objevuje ra­meno Hudsonu, ostrov s bujícím rostlinstvem a s hezkými malebnými domky. Na to jedeme tři minuty tunelem a ko­nečně jest před námi na levo nádraží. Zde prohánějí se loko­motivy, leží spousty uhlí. Vlak jde zvolna ku předu; jsme na první stanici Harrisonu. Nacházíme zde stopu velikého čaro­děje; jest to budova Edisonovy společnosti osvětlovací. Do vlaku přistupují noví cestovatelé. Do mého oddělení vstupují dva cowboys (kraváci). Jich oblek jest zamazán a rozedrán, což činí ostrý kontrast s elegancí našeho vagonu.



Cowboys nosívají hnědou flanelovou košili a nemívají kabátu; kolem krku slouží jim za nákrčník kus látky polovlněné, kalhoty mají krátké, po kolena sáhající, kožené nebo z vybledlého tlačeného aksamitu; nosí vysoké boty, celé za­ blácené; to dokazuje, že ačkoli nosí bič jízdecký a nahotách ostruhy, nemají koně. Dlouhé jich vlasy nezdají se mívati častého styku s hřebenem. Nemohou se ani skryti pod velkým kloboukem, který pokrývá smělou hlavu cowboye.

Vlak se staví v Newarku; místo to jest obydleno četnými dělníky německými, jsou zde veliké sklady dříví a uhlí. Je­ deme přes most a přijíždíme do Rose ville-Avenue, pak do Grove-Street, a na to do East-Orange. Projíždíme hezkou vesnicí Brick-Ghurch, a konečné náš vlak se zastavuje. Dostal jsem se k cíli svých dávných snů, do Orange v New-Jersey. Nádraží jest velmi hezké, avšak mám něco lepšího na starosti, než se mu obdivovati, ženu se z vlaku, abych se odebral do laboratoře Edisonovy. Můj přítel Dickson učinil mi něko­likrát přesný popis cesty, kterou se mám ubírati; nemohu se mýliti.

Na chvíli se zastavím před kostelíkem, i pravím sám k sobě, ačkoli jsem nikdy Orange neviděl, že snad bude možná nalézti nějakou cestu kratší do Lewellyn-Parku. Pustím se z popsané cesty na pravo a dám se nivou značné délky a ocituji se pojednou na bažinné půdě, kde se celý poblátím. Doufám, že to půjde lépe, až se dostanu dále, ale cesta se stává znenáhla úplně neschůdnou. Kráčím ku předu, nechtěje toho dbáti, a moje lakované botky unášejí sebou kusy bláta.

Pozvedám oči k nebi, abych v tomto kritickém postavení prosil o pomoc, avšak s hrůzou pozoruji, že veliké mraky se valí po obloze.



Každý okamžik jest drahý, nesmím ztratiti ani jediné chvilky, abych co nejrychleji vyváznul . . . Nebe se zachmu­řilo . . . Chci pokračovati ve své únavné chůzi . . . Pojednou pozdvihne se uragan (vichr) — znám jeho bratra, pampero jižni Ameriky — strašný vítr, provázený lijákem, se na mne řítí. Jsem v širém poli — déšť se zmáhá, padají kroupy, kusy ledu mi tlukou do obličeje.

Sebrav své poslední síly, dám se do běhu, nedbaje svých vysílených plic; jdu na zdař bůh, Dostanu se před dům, na němž jest nápis „Liquor-Store“ t. j. kořalna. Vrazím do krámu naskrze promoklý; všecko se směje, vyjímaje mne. Poručím si „grog“ s trojnásobnou dávkou kořalky a vypiji ho docela horký. V tom okamžiku vstoupí můj přítel Dickson, jest zahalen do značných hmot kaučukových. Spatřil mne z okna své laboratoře a obdivuje se statečnosti, s kterou jsem bojoval proti rozpoutaným živlům.

Vypiji ještě jeden „grog“, pak vsedneme do vozu a je­ deme k jeho letohrádku. Poskytne mi jiný oděv a jinou obuv ... se smíchem vytáhl balíček papírů z mé vesty; jest to asi třicet dolarů; déšť je do pěkného stavu přivedl! Vrhnuv pohled lítostný na nejkrásnější výběr své šatny, usadím se ke stolu se svým přítelem a jeho spanilou chotí. Pojídáme „lunch“, a v teple se opět poněkud zotavuji. Takový byl za­čátek mé návštěvy v Orangi.
 

Pravidelný sobotní přehled novinek a bonusů
z celého portálu Elektrika získáte přihlášením

 

 

Diskutující k tomuto článku

  ... a další (počet diskutujících: 7)
TEXT Z OBLASTÍ SOUVISEJÍCÍ KONTAKT



FIREMNÍ TIPY
Umíte odpovědět? Vysvětlete, proč musíme elektrické stroje chladit a co by se stalo, kdybychom je nechladili. Popište rozdíly mezi chlazením vzduchem a chlazením kapalinou. Vysvětlete, jak teplo putuje elektrickým strojem a jak nám tepelný okruh pomáhá toto teplo správně odvést. Co přesně znamená ventilace v kontextu elektrických strojů? Jaký je rozdíl mezi ...
Digitalizace nás kromě jiných služeb zasypává také daty. Máme tolik dat, že se v nich často nemůžeme vyznat. O tom, co nám dnes poskytuje digitalizovaná knihovna, hovořím s Petrem Žabičkou z Moravské zemské knihovny. Žijeme v době, kdy nové publikace nevznikají, nejsou žádní autoři odborných článků. Jsme zasypávání krátkými reklamními úryvky a zdroje ke studiu nám zůstávají skryty pod tlustou vrstvou marketingových cílů. Co s tím?
Pokud se chceme svou argumentací stavět na uvádění rozdílu, musíme se podívat na oba póly. V tomto případě na § 47 vyhlášky 137/1998 Sb., jehož obsah je v nové vyhlášce 268/2009 Sb. nahrazen § 36. Jaký je tedy rozdíl mezi zmíněnými paragrafy?
Častou negativní zkušenost mají (nejen) elektrotechnici z přístupu stavebních úřadů. Nejedná se tentokrát o problém "tvrdohlavosti" úřadu, ale naopak o přílišnou benevolentnost, hraničící až s ignorací zákonných vyhlášek a nařízení. Zajímali jsme se tedy o zkušenosti se stavebními úřady a pohled odborníků na danou problematiku ...
DALŠÍ FIREMNÍ ODKAZY
Pokud vidíme klubko ohebných husích krků, tak vězte, že nemají všechny značky stejné vlastnosti. Některé jsou více odolné, některé méně, ale to není všechno! Cenový rozdíl není pouze v použité hmotě, ale také v konstrukci. A tam bývá často "zakopaný pes" ...
Víte, jaké jsou požadavky a předpisy na požární bezpečnost staveb? O čem hovoří vyhláška č.246/2001Sb.? Seznamte se s protipožárními kabelovými přepážkami, deskovými přepážkami, zděnými přepážkami, polštářovými přepážkami, revizními dvířky a nezbytnými souvislostmi zde, v tomto článku ...
Podívejte se, jak vypadá nová linka! Videospot ukazuje výrobu nosných systému na nové lince! Stavba nové výrobní haly a nákup technologie na výrobu kabelových žlabů dovoluje Koposu Kolín nabídnout zákazníkům kabelové nosné systémy vyráběné na vlastním výrobním zařízení. Jde především o nové kabelové žlaby Jupiter s mnoha technickými přednostmi a inovované kabelové žlaby Mars přizpůsobené potřebám montážníků ...
Terminolog
Týdenní přehled
Přihlašte si pravidelné zasílání týdenního přehledu
Vyhledávání
Hledaný text zadávejte prosím s diakritikou



Panacek
Autor článku
reklama
Tiráž

Neomezený náklad pro česky a slovensky hovořící elektrotechnickou inteligenci.

ISSN 1212-9933