U kabelového vedení nn se jako vodičů používalo kabelů, které se ukládaly do země, na konstrukce a stěny budov, na kabelové lávky a do kanálů. Kabely se vyznačovaly tím, že:
- a) byly určeny k trvalému uložení,
- b) byly způsobilé k uložení do země,
- c) měly kromě izolace ještě nepropustný plášť buď společný pro všechny žíly kabelu, nebo zvlášť na každé žíle,
- d) měly tuhá jádra (jednodrátová nebo lanová z drátů o průměru větším než 2mm)*
Konstrukce a značeni kabelů (ČSN 34 7615)
Podle materiálu jader se kabely dělily na měděné (Cu) a hliníkové (Al). Podle jmenovitého napětí na kabely pro napětí do 750V, 1, 6, 10, 22 a 35kV.
Podle materiálu izolace se kabely dělily na:
- a) kabely s napuštěnou papírovou izolací a kovovým pláštěm (tzv. klasické kabely),
- b) kabely s izolací z měkčeného polyvinylchloridu s pláštěm vždy z téhož materiálu (tzv. celoplastové kabely),
- c) kabely s pryžovou izolací, které mohou mít plášť z olova, z chloroprenového kaučuku nebo z měkčeného polyvinylchloridu (do savadní chráněné vodiče),
- d) kabely s izolací z polyetylénu s pláštěm z měkčeného polyvinylchloridu (šlo je také považovat za celoplastové kabely).
Podle potřeby se kabely dělily ještě podle těchto hledisek:
- a) podle počtu žil (do 5 žil a nad 5 žil — mnohožilové kabely),
- b) podle průřezu jader (do 16mm2 a od 25mm2),
- c) podle druhu obalů nad pláštěm.
Jednotlivé druhy kabelů se označovaly písmenovými značkami podle těchto zásad:
První písmeno značky udávalo materiál jader:
Druhé písmeno značky udávalo materiál izolace na jádrech:
- N — napuštěný papír „normální“
- M — napuštěný papír „nemigrující“
- Y — měkčený polyvinylchlorid
- G — kaučukový vulkanizát
- E — polyetylén
Rozdíl mezi normální a nemigrující impregnací:
Normální čili úplně napuštěná izolace: impregnant v původním stavu dokonale vyplňovala všechny mezery i izolaci, ale pozvolna z ní vytéká při teplotě místnosti (směs kabelového oleje a 20 až 25% pryskyřice).
Z nemigrující izolace nesměl impregnant vytékat při teplotě nižší, než bylo stanoveno v příslušné přidružené normě.
Třetí písmeno značky bylo společnou charakteristikou pro všechny kabely:
Čtvrté písmeno značky udávalo materiál pláště:
- A — hliník
- O — olovo
- Q — slitina olova (legované olovo)
- Y — měkčený polyvinylchlorid
- U — vulkanizát z polychloroprenového kaučuku.
Kabely se samostatným pláštěm na každé žíle (kabely na vn—22 až 35kV) měly ve značce uveden počet plášťů písmenem T před písmenem označujícím materiál pláště.
Páté a podle potřeby i další písmena udávaly obaly nad pláštěm:
- J — jednoduchá protikorozní ochrana (polštář). Byla provedena takto: (Jen pro Pb pláště) asfaltový polev, nejméně 4 vrstvy předem napuštěné vlákniny
- V — vláknitý asfaltový obal — vytvořený takto: asfaltový polev, vrstva předem napuštěné vlákniny, asfaltový polev, nelepící křídový polev
Tento obal tvořil vnější vrstvu kabelů s ochranou J nebo B a všech kabelů s pancířem, byly-li určeny k uložení do země.
- B — zesílená protikorozní ochrana (vinutá) — tvořily ji: asfaltový polev, vrstva napuštěné vlákniny, nejméně 2 vrstvy pásky z vhodného elastomeru, vrstva předem napuštěného papíru, asfaltový polev
- Y — zvláštní protikorozní ochrana (bezešvá) — byla tvořena souvislým lisovaným obalem z měkčeného polyvinylchloridu
- P — pancíř ze dvou ocelových pásků (včetně polštáře J)
- D — pancíř z ocelových drátů (včetně polštáře J)
- Z — zvláštní pancíř z drátů v nemagnetickém provedení pro jednožilové kabely, určené k přenosu střídavého napětí.
Byl to obyčejně pancíř z drátů jako pancíř D. Dráty však byly rozděleny nejméně do 4 skupin, oddělených drátem a izolačním povlakem, aby se zamezilo spojení mezi sousedními skupinami drátů.
Jmenovité průřezy jader v mm2 jsou:1,5, 2,5, 4, 6, 10, 16, 25, 35, 50, 70, 95, 120, 150, 185, 240, 300, 400, 500, 800
Jádra všech žil každého kabelu musely mít stejný jmenovitý průřez, s výjimkou čtvrté žíly 1kV kabelů sloužící jako ochranný vodič, který mohl mít jádro menšího průřezu než ostatní krajní žíly podle tabulky.
Jak dlouho budete ještě používat výraz CYKYna?