#EH: Jak se po válce měřilo a čím

Snad v každém technickém odvětví se naskýtá otázka měření základních ve­ličin, podle nichž se zpravidla posuzuje činnost zařízení, nebo se hodnotí jeho výkon či práce. V žádném technickém oboru není však měření tak obsáhlé a mnohostranné jako právě v elektrotechnice. Sezřením k elektroměrovém u oboru budiž z těchto obšírných možností měření objasněn aspoň onen úsek, který je v přímé a nebo v blízké souvislosti s cejchováním a seřizováním elektroměrů.

Měření základních veličin přístroji, které jsou pro daný úkol vhodně sestaveny, takže přímo udávají buď velikost anebo aspoň určitý podíl, popřípadě násobek mě­řené hodnoty, nečiní zpravidla žádných potíží ani méně zkušeném u technikovi. Důležitější upozornění a pokyny bývají obvykle udány ve stručném návodě, uloženém ve skřínce přístroje. Zevrubný základní popis těchto zvláštních přístrojů bude uveden při každém druhu měření.

Poněvadž ty to speciální přístroje jsou sestaveny vždy pro určitý druh měření, měří se jim i zcela jednoduše. Po zápětí se na stupnicích přímo odčítají žádané hod­noty bez jakýchkoliv předběžných výpočtů a úvah. Nebývá však tak snadné řešit složitější měřické úkoly, u žije-li se obvyklých základních přístrojů, které bývají nejčastěji po ruce a jejichž naměřené údaje nejsou při takovém druhu měření konečným výsledkem, nýbrž se musí ještě násobit, popřípadě dělit i různým i počtářsky zjištěným i činiteli, anebo je nutno tyto naměřené hodnoty navzájem násobiti nebo dělit podle daných zákonů.

Pro taková měření je třeba určité měřické průpravy a jistých teoretických zna­lostí. Má-li se správně a účelně měřit, je bezpodmínečně nutná aspoň zevrubná zna­lost vzájemných elektrických vztahů měřených činitelů. Pro lepší osvojení nutných měřických znalostí a pro snazší vniknutí do základních měřických zásad, bude při
popisu jednotlivých měření navzájem srovnáváno vnější spojení s vektorovým průběhem měřených prvků. V přímé souvislosti bude zároveň poukázáno na nejnut­nější elektrotechnické zákony a matematické vztahy základních veličin.

Pro jednotnější představu je především třeba zmínit se stručně o zásadních principech jednotlivých základních měřicích přístrojů.

Podle způsobu ukazování se rozlišují tyto měřicí přístroje na:
a) ručičkové,
b) zapisující,
c) přístroje s počítacími strojky,
d) zrcátkové.

a) Přístroje ručičkové
mají otočné ústrojí, jehož pohyb se přenáší na ručičku, ukazující na stupnici velikost měřené veličiny. Charakter nejčastěji užívaných stupnic je zřejmý z obr. 14. Stupnice rovnoměrná má rovnoměrné dělení po celé své délce. Stupnice kvadratická má zhuštěnější dělení při svém začátku. Stupnice s potlačenou nulou je očíslována teprve provozně důle­žitým i hodnotami. Podobný účel má stupnice s roztaženým dělením uprostřed, která umožňuje přesnější odčítání provozních hodnot. Zřídka užívaná je stupnice logaritmická s potlačenou nulou. Tento druh stupnice obsáhne poměrně velký měřicí rozsah a způsobuje v celé délce stálou odčítací chybu, kterou výhodu jiné stupnice nemají. Ručičkové přístroje jsou v běžné praxi nejobvyklejší měřicí přístroje.

b) Přístroje zapisující obsahují zaří­zení, zaznamenávající změny měřené veličiny na posouvajícím se papíře, který pak podává jasný diagram časového průběhu mě­řené veličiny. Posun papíru obstarává obvykle hodinový strojek.

c) Přístroje s počítacími strojky udávají hodnotu měřené veličiny za nějakou dobu (např. u elektroměrů, měřících práci v kWh nebo množství proudu v Ah).

d) Přístroje zrcátkové mají otočné ústrojí opatřené lehkým zrcátkem, odrážejícím světelný paprsek, jehož pohyb se bud’ subjektivně sleduje dalekohledem, nebo se promítá přes úzkou štěrbinu a soustavu čoček na stínítko se stupnicí.

Těchto přístrojů se užívá jen pro přesná měření v laboratořích.

Podle principu se v zásadě rozeznávají tyto měřicí přístroje:
a) magnetoelektrické,
b) elektromagnetické,
c) elektrodynamické,
d) přístroje s točivým polem ,
e) tepelné,
f) elektrostatické,
g) resonanční

---