Rozhodně nemám právo moralizovat, ovšem někteří řemeslníci silně podceňují bezpečnost s novodobými přístroji. Teď to myslím obecně. Ale u vstřelovacích zařízení obzvlášť. Prstem sice neukážu, pouze připomenu dávná pravidla. Jsou možná v něčem přežitá, ovšem ...
K upevnění některých částí elektrických zařízení se kromě běžných způsobů (vrutů do dřeva a hmoždinek, šroubů do konstrukcí, lepení, sádrování, betonování] zejména na tvrdé podklady používaly i nastřelovací hřeby. Konstrukce, výroba i zkoušení přístrojů pro vstřelování, stejně jako podmínky pro používání, údržbu a opravy těchto přístrojů byly stanoveny zvláštním předpisem tehdejším ČÚBP.
Vstřelováním směl být pověřen jen pracovník, který měl platný průkaz způsobilosti instruktora nebo vstřelovače pro příslušný typ přístroje. Tito pracovníci museli být při vstřelování vybaveni příslušnými osobními ochrannými pracovními prostředky, zejména protihlukovou přílbou s dvojitým ochranným štítkem, koženými pětiprstými rukavicemi s manžetou a koženou zástěrou.
Vstřelovač musel mít pro práci na každém pracovišti písemný příkaz ke vstřelování s uvedením doby počátku a ukončení vstřelování s vymezením ohroženého prostoru, určením pomocníka (případně dalších pracovníků] střežícího ohrožený prostor. Pomocníci vstřelovačů museli být náležitě seznámeni se svými povinnostmi i s bezpečnostními předpisy. Organizace byly povinny vytvořit pracovníkům potřebné podmínky pro vstřelování, tj. odbornou prohlídku míst vstřelování, a s přihlédnutím k technické dokumentaci stavebního objektu určit opatření, aby nedošlo k poškození energetických nebo jiných zařízení, k výbuchu nebo požáru, případně zařídit použití přídavných krytů, zajistit bezpečnost vstřelovače na jeho stanovišti při vstřelování ve výšce nebo do stropu postavením pevné plošiny o rozměrech alespoň 60x100cm, zajistit vyvěšení výstražných tabulek, střežení, ohrazení nebo uzamknutí přístupových cest vedoucích do prostoru vstřelování.
Vstřelovat se nesmělo do málo pevných, snadno štěpitelných materiálů, zvětralých a dutých cihel, tvárnic nebo materiálů, u nichž je nebezpečí průstřelu, do nerovných nebo zaoblených ploch, v malých prostorech, kde nebylo zajištěno dostatečné větrání nebo v prostorech s nebezpečím výbuchu a požáru.
O každém vstřelovacím přístroji se vedl deník, kam se zapisovaly veškeré práce, údržba nebo poškození přístroje.
Přiznávám, jsem již stařičkým pamětníkem, dnes spíš knihovníkem, ovšem nemyslíte, že jsou tato, skoro půl století stará pravidla stále v něčem praktická?
A CO VY?
Máte stále respekt před vstřelovací pistolí?