Z tranformátoru obecního vychází tzv. sekunderní vedení a z něho pak jde proud k jednot­livým spotřebitelům vedeními, tvořícími installaci. Již na počátku bylo řečeno, kterak se jednoduchými pojistkami chrání installace před poškozením jednak drátů samých, jednak strojů neb přístrojů, zapnutých do vedení. Aby bylo vy­loučeno byť i jen pouhé zahřátí vodiče, jsou bez­pečnostními předpisy stanoveny přesné rozměry drátů, jimiž se proud vede. Příliš tenký drát klade proudu velký odpor, a proto by se zahřál, případně i roztavil, jakmile by síla proudu, drá­tem procházejícího, stoupla nad dovolenou míru.

Proudem jest drát v jistém smyslu tedy namá­hán čili „zatížen", a účelem bezpečnostních před­pisů jest držeti toto zatížení v dovolených me­zích. Tak např. pro holý měděný drát o průřezu 6 čtverečních millimetrů jest dovolené zatížení 30 Ampérů. To znamená, že instalatér, zařizující vedení, a vědoucí; že v některé jeho části bude procházeti proud např. 25 Ampérů, musí užiti drátu o průřezu 6mm2, to jest tedy drát, jehož světlost (průměr) čili tlouštka jest asi 22/3mm.

Podobně i pro větší síly proudu jest předepsán vždy dovolený nejmenší průřez. Nejužívanější proud třífásový rozvádí se v síti třemi dráty. V installaci spotřebitelově pak za­řídí se vše dle toho, užívá-li proudu pouze ku svícení, nebo ku svícení i pohonu elektromotorů.

Pro světlo stačí přípojka dvěma dráty, pro mo­tory musí se připojiti dráty tři (Všecky tři ,,fáse“).

Dle toho pak jsou pro světlo jiné „hodiny" , pro motory též jiné, což podmíněno i tím, že proud pro motory čítá se vždy mnohem levněji. K jednotlivým stavením vedou od sekunderní sítě t. zv. přípojky tak upravené, že na isolátoru projde proud nejprve pojistkou, zvanou „isolátorová pojistku", a pak teprve drátem',přípojko­vým. Tato pojistka (pro každý drát jedna) chrání síť před nárazem proudu v případě krátkého spo­jení v přípojce; Poněvadž jest upravena jako jednoduchá zátka, dá se v případě oprav v insta­laci prováděných snadno vyjmouti a tím celá in­stalace ze sítě vyřadit.

Přípojka vede k počítadlu proudu, a teprve za tímto začíná vlastní vnitřní installace konsumentova. Vedení uvnitř prováděti se musí vždy řádně isolované, t. j. dráty neb šňůry musí být dobře obaleny a opředeny, a mimo to isolovány od zdí, stropů a pod. aby nemohlo nastati tzv. „zemní spojení". To by mělo při nejménším ten nepříjemný následek, že by účet za proud do­ stoupil na konci měsíce výše, nijak neodpovída­jící skutečné užitečné spotřebě. Proud by totiž v místě, kde by se drát s poškozeným obalem dotýkal zdi, unikal jednoduše* zdí do země, což by ještě nebylo největším neštěstím. Velmi ne­příjemné jest praskání pojistek bez viditelné pří­činy. To může býti následkem zemního spojení tak vzniklého, že oba dráty jsou někde obna­ženy a každý z nich má spojení na tom místě se zemí. Proud má tím jistý druh krátkého spojení a proto pojistky prasknou. Zvláště ve chlévech a podobných vlhkých místnostech jest nebezpečí zemního spojení zvýšeno tím. žé isolace zvlhlá se snadno poškodí, a že vlhká zeď a vlhký por­celán vodí proud mnohem snadněji, jinak řečeno klade proudu mnohem menší odpor. Proto užívá se isolace mnohem důkladnější na drátech, jež vkládají se mimo to do trubek, a kde jsou vypí­nače nebo pojistky, vždy mají specielní prove­dení, aby i ve zvlhlém stavu nemohlo nastati krátké spojení vodou. Rovněž zásuvky (k zastrkování připojovacích vidliček se šňůrou) jsou ve chlévech a venku obráceny ke spodu a dobře chráněny před vlhkem. Aby se zabránilo jednak nepříjemnostem a někdy i zmatkům, jednak opravdovému neštěstí buď požáru nebo úrazu dotykem, nutno prove­dení vniřní installace svěřiti vždy skutečnému oprávněnému odborníku, a sice svědomitému.

Menší správky, jako je výměna pojistek, nebo přitažení nějakého uvolněného šroubku u vypí­nače či u lampové objímky, jistě dovede každý, kdo ví, co znamená krátké spojení. Jest k tomu zapotřebí jen opatrnosti. Každou jinou opravu, zvláště, jedná-li se o nějakou změnu ve vnitřním vedení, o připojení nové lampy a pod., nutno svěřiti vždy odborníku. 

Pro každý případ doporučuje se míti doma stále v zásobě pojistky týchž rozměrů, jako jsou v installaci. Ostatně veškeré výměnné installační částky jsou již dnes normalisovány , t. j. vyrábějí se po celém světě ve stejném tvaru i velikosti, takže záměna na př. 6. amperové po­jistky za pojistku silnější není ani možná, protože by tato prosté nešla našroubovati. Za to každá žárovka ať již o jakékoli svítivosti a od jakékoli továrny jde přesně zašroubovati do objímky, kdekoli na světě koupené, podobně vidlice se šňůrou jde zasunout do zásuvky kdekoli jinde vyrobené. V elektrotechnice vynutila si doba nej­větší dosud dosaženou normalisaci, jež má za ná­sledek jednak velikou láci normálních částek, jednak veliké pohodlí při jich vyměňování.