Elektrika.cz, reportážní portál instalační elektrotechniky, vyhlášky, schémata zapojení .

ABB uvádí ...

... pro spínače, zásuvky i inteligentní elektroinstalace. Usnadní práci, ...

Ochrana potrubních ...

Potrubí jsou „žílami“ dnešních průmyslových společností. Na ...
 
Oddíly
reklama
Bleskovky
Osobní nástroje
FUTURE okénko - V nejbližších dnech se zde dočtete ...
  • Nakoukněte na krátký popis technického sešitu o u kabelových nosných systémech tradičního českého výrobce. Jaké podrobnosti poskytují autoři tohoto titulu pro snažší navrhování a montáž? Jaké druhy systémů lze od tohoto výrobce použít pro kabelová ...
  • Ale kterou? Dle zákona 25082021Sb., dle nařízení vlády 190/2022Sb. nebo nařízení vlády 194/2022Sb.? Povinnosti, kvalifikace a jak určit odpovědnou odbornou osobu dle zákona 250/2021Sb. a osobu odpovědnou dle NV 190/2022Sb. a odpovědnou osobu dle ...
POZOR! JEŠTĚ NEPROŠLO JAZYKOVOU KOREKTUROU!

#EH: Dvanáctiletý redaktor Thomas Alva Edison


Document Actions
#EH: Dvanáctiletý redaktor Thomas Alva Edison
Co vše víte o Edisonovi? Odkud pocházel on a jeho předci? Jak se on sám dostal ke studiu elektrotechniky? Byla z bohaté rodiny nebo si musel na studia vydělat? A rozhodně stojí za povšimnutí v kolika létech začal vynalézat. A jak to vlastně bylo s vynálezem žárovky? Byl to vynález Edisona nebo Rusa Lodygina? Začtěte se krátce do textu, který je k dnešnímu dni 130 roků starý. ... "čtenář v dalších řádcích seznámí se blíže s tímto ve­likým mužem, s jeho životem, s jeho pracemi, domácností a novějšími velkolepými výtvory jeho ducha, sleduje návštěvu spisovatelovu u Edisona" ...
František Tuček, ze dne: 4.09.2022
reklama


Na otázku proč čtu staré knihy rád odpovídám, že se toho dozvím víc, než ze součastných publikací. Jak je to možné když jsou nové publikace o dost rozsáhlejší, než předcházející vydání? Nechci se dotkout některých dnešních autorů, ale často se setkávám se spoustou zbytečného balastu. Dávné publikace šly více k věci jako například od Josefa Vilímka o T.A. Edisonovi z roku 1892.

Po dlouhém pátrání jsem nalezl, že Tomáš Alva Edison pochází přímo z Holandska. Jeho předkové bývali bohatí majetníci mlýnů. Kolem r. 1730 několik členů rodiny Edisonovy odebralo se do Se­verní Ameriky. Děd Tomáše Edisona zaujímal krásné postavení jako úředník Národní Banky v Manhattan-Islandě. Jeho jméno se zhusta uvádí v dějinách neodvislosti americké; bylť se za ve­liké revoluce velice vyznamenal skutky obětavé lásky k vlasti. Zemřel u velmi vysokém stáří 103 let.

Pozoruhodná to věc: skoro všickni mužští členové rodiny Edisonovy těšili se vý­tečnému zdraví a po tři století skoro všickni dosáhli nejvyššího stáří. Otec Edisonův ještě žije a má, přes svých pět a osmdesát let, vzezření tak mladistvé a statečné, jakoby byl ve květu svého života. Narodil se v Digby ve hrabství Annapoliském v Novém Skotsku dne 16. srpna 1804. Pojal za choť mladou, velmi ušlechtilou dívku, učitelku na škole ve Vienně v Kanadě a odebral se s ní r. 1837 na západ, kde se usadil na několik let v Miláně ve státu Ohio ve hrabství Erie. Nancy Eilliott-Edisonova, matka Tomáše Alvy Edisona, narodila se 10. ledna 1810 v Ghennango-Gounty v Americe a byla škotského původu, zemřela roku 1871; výtečná ta duše nebyla více na světě, když genius jejího syna rozšířil svou slávu po obou polo­koulích.

T. A. Edison narodil se dne 10. února 1847 v Milanu. Hmotné poměry jeho rodičů byly dosti nepříznivé a otec jeho dle hříček osudu a dle vlastních choutek započal různé pod­niky, aby svou rodinu vyživil. Tomáši A. Edisonovi bylo asi dvanáct let, když otec jeho r. 1859 změnil své sídlo a odebral se do Port-Huronu, malého místa, kde posud žije. Za dětství Tomáše Edisonova provozoval zde vetešnictví. Mladý Edison byl velice bystrého a čilého ducha; již co dvanáctiletý hoch na dráze z Kanady do Michiganu byl prodavačem rozmanitých věcí, jako sirek, pomorančů, novin. Touže po vědění, četl jízdou mezi dvěma stanicemi všecky spisy, jichž se mohl dopíditi; zejména ho zajímala lučba a fysika. V koutě náklad­ního vozu zřídil sobě malou chemickou laboratoř, kde konal pokusy.



V Port-Huronu se rozvinuly ku všeobecnému úžasu du­ševní schopnosti našeho učence. Uvedeme jeden případ ze života dítěte, který dokazuje, jakým způsobem Edison se při­pravoval na své příští povolání. Hoch zabýval se vedle chemie nejvíce elektřinou; studium této vědy jest nákladné, a Edison nebyl, jak víme, bohat. Tomáš Edison snil jen o drátech, elektrických batteriích, isolatorech atd., samých to věcech, které stojí mnoho peněz.

Dnem i nocí přemýšlel, jak by si opatřil prostředků na zakoupení potřeb, nutných k opravdovému studiu své milované elektřiny. Jedné noci probleskla geniální myšlénka hlavou hochovou:

„Budu vydávati veliké noviny a budu jejich vrchním re­daktorem!“ zvolal. Smějete se. Nuže, pravím vám, že Tomáš Edison se stal ve stáří dvanácti let vrchním redaktorem! Každý Evropan, jenž věci poněkud zná, ví, že jest zapo­třebí, aby vrchní redaktor zaujímal již jakési postavení ve společnosti, aby měl k disposici jistý, a to nemalý počet spolu­pracovníků, aby byl podporován silnou stranou politickou a měl mimo to značný kapitál, aby mohl uhrazovati výlohy, spojené s vydáváním denních novin. Kromě toho, že tu jest celá řada zařízení, která do sebe zasahují jako kolečka v ho­dinách, a že celý stroj se zastaví, poruší-li se jeden jeho článek. Malý Edison nalezl rozřešení této nesnadné úlohy; samojediný sestavoval a vydával svoje noviny bez peněz a bez spolupracovníků.

Obrátil se na starostu syndikátu pro opatrování telegra­fických zpráv pro „Družstvo novinářské“ (Associated Press) v Novém Yorku se žádostí, by mu byly oznámeny podmínky za kterých by mohl každodenně obdržeti zprávy politické, statisticko - hospodářské, a zároveň zprávy o všech udá­lostech, které vybočují z rámce obyčejnosti, na různých stanicích vlaku z Nového Yorku do Chicaga. „Associated Press“ na tento dopis dvanáctiletého Edisona, jehož písmo v tom stáří bylo již tak vyvinuté a ustálené, že od té doby se nezměnilo, se mu zavázala, dodávati mu denně vyžádané informace na hlavních stanicích dráhy v Detroitu a v Chicagu za deset dollarů měsíčné a zapravení útrat, spojených s tele­grafováním.


Se smlouvou tou v kapse představil se malý Edison u jednoho ze ředitelů dráhy New York-Chicago - Detroitské a žádal ho za svolení, by směl v jednom nákladním voze umístiti malý ruční lis. Ředitel nad touto neobyčejnou žádostí velice žasl i ptal se Edisona:

„K čemu to má býti?“
„Nemám peněz na studie.“ odpověděl Edison; „chci si jich opatřiti vydáváním novin, které budu na jedoucím vlaku sám redigovati, sepisovali a prodávati!“

Řediteli dráhy se zdála myšlénka ta velice originální; pohlížel dlouho udiveně na podnikavého hocha a dal mu své svolení. Avšak malý Edison se nehýbe, nemá se k odchodu.

„Co si ještě přeješ, hochu?“
„Jsem vám díky zavázán za vaše svolení, pane, avšak víte, že každé noviny žijí ze svých předplatitelů. Neučinil byste mi čest, státi se mým prvním předplatitelem?“
Ředitel vypukne v smích a malý Edison má vyhráno; odchází s pěkným darem z kanceláře ředitelovy. Měl se nyní za bohatšího než Rothschild, když opouštěl úřadovnu ředitelovu.

Nesmí se myslili, že noviny Edisonovy byly jako nějaký světový list; bylť to skromný lístek malého formátu. Avšak prodával se rychleji, než největší žurnály hlavního města. Není také divu: Edison nacházel na každé stanici nové telegra­fické zprávy Novo-Yorkské „Associated Press“ a ve dvanácti letech předstihl, co se týče rychlosti zpráv, nejpřednější listy hlavního města a tiskl dle potřeby několik vydání za den.

Malý Edison nedal si dokonce práci, dříve napsati články pro svůj časopis; měl je již dávno napsány ve svém mozku. Sázel je hned z hlavy a dal je pod tiskařský lis. Slavný učenec ukázal mi na mou prosbu první číslo novin, jež vydával ve stáří dvanácti let. Pozoruje, že toužebně si přeji, podržeti tuto originální publikaci, dal mi je darem. Zachovávám je jako posvátnou relikvii v upomínku na svou pouť do Llewellyn-Parku v Orangei. Edison nalezl prostředek, jak vyzískati peněz bez velikých výloh: neměl spolupracovníků, neplatil nájemného, nemusit platiti za tisk. Tedy bez značných výloh, spojených se správou a s expedicí novin, jež on sám pak roznášel a prodával, na­lezl hošík řešení úlohy, kterou nikdo nedovedl řešiti  . . .

Poněvadž žurnál malého Edisona nikde více se nenachází, podáváme jedno číslo této publikace — důmyslný to plod duševní činnosti předčasně vyspělého dítěte — v českém překladu.

První sloupec časopisu, majícího titul „The Grand Trunk Railroad“, jest následující:

STANICE RIDGEWAY.
Denní vlak vychází každodenně z Port-Huronu nebo ze St. Clair. Cena lístku 75 centů. Jiný vlak jede každodenně z této stanice do Utica-Roméo, Cena 1 dolar.
ROSE a HURELL, majetníci dráhy.
NOVÁ ŽELEZNÁ DRÁHA: OPPOSITION.
Denní spojení mezi stanicí Ridgewayí a Burkes Cor., Armand a Roméo. Výjezd každodenně po příjezdu vlaku z Détroitu do Memphis.
A. QUICK, vlastník.
STANICE UTICA.
Vlak odjíždí denně po příjezdu krásného vlaku z Détroitu do Utiky, Disca, Washingtonu, Roméa.

S. A. FRANCK, DOPRAVOVATEL.
P. Franck jest jeden z nejobezřelejších dopravovatelů ve Spojených Státech. (Následuje chiffra Tomáše Edisona: Ed.)

MT. CEMENS.
Spojení každodenní mezi Roméem po příjezdu vlaku z Détroitu. Náš vlak má tu výhodu, že přijíždí o dvě hodiny dříve než ostatní vlaky.
HICKS & HALSY, majetníci dráhy.
DROBNOSTI.
— M. Clay se dá po svém návratu domů na vojnu.
— Tisíciletá výročnice založení ruského carství bude se slaviti v Novgorodě v měsíci srpnu.
— „Popřejte mi času, abych sebral své myšlénky,“ pravil někdo, an letěl do vzduchu při výbuchu prachárny.

RŮZNÉ ZMĚNY VLAKŮ.

RYCHLOVLAK.
Rychlovlak opouští Port Huron v 7 hod. 40 min. ráno.

RYCHLOVLAK.
Rychlovlak vyjíždí z Détroitu do Toronto v 6 hod. 15 min. ráno. Smíšený vlak z Port-Huronu ve 4 hod. odpoledne.
Dva náklady zboží.
C. R. GHRISTIE, generální inspektor.
VLAK Z NEW-BALTIMORSKÉ STANICE.
Odjezd třikrát týdně z New-Baltimoru, Algonnacu, Swan-
Creeku a Newportu.
S. GRAVES, majetnik.
RYCHLOVLAK.
Opouští každého dne Baltimore vždy ráno po příjezdu vlaku z Detroitu ve směru do Algonnacu, Swan - Creeku a Newportu.
ORICK & BENNETT, vlastnici.
STANICE PORT HURON.
Omnibus při všech vlacích. Cena: 5 centů.
OLSY, jednatel.
ZTRÁTA! ZTRÁTA! ZTRÁTA!
Balíček sukna ztratil se ve vagonu. Nálezce obdrží dobrou odměnu! (Není udáno, kde?)

To jest asi první část, a to nejméně zajímavá, časopisu malého Edisona. Ukazuje rozvoj spojení po železnicích v té době (r. 1860), kdy se ještě nemohl zaručiti příjezd a odjezd vlaků v určitou hodinu. Malý Edison, který svůj časopis sám řídil a spisoval, staral se též o inseráty a oznamoval vše za malou náhradu ve svém Grand-Railroad-Trunku.

Podáváme dále jiný odstavec, obsahující zprávu tržní:


TRH V NEW-BALTIMORU:
Máslo ... 10 až 12 centů za libru
Vejce ... 12 centů za libru
Špek ... 7 až 9 centů za libru
Podsvinčata ... 30 až 35  za pár
Kukuřice ... 450 až 475 za bushel
Skopové maso ... 4 až 5 za libru
Boby ... 100 až 120 za bushel
Zemčata ... 30 až 35 za sto liber
Kuřata ... 10 až 15 centů za kus
Husy ... 25 až 35 centů za kus
Krůty ... 50 až 65 centů za kus
Divoké kachny ... 30 » za pár atd. atd.

OZNÁMENÍ.

RAILROAD EXGHANGE.
Tento hotel, položený -blíže stanice Baltimorské, jest otevřen pro pohodlí cestujících. Nalévárna (bar) jest zásobena všemi druhy likérů, najdete tam všeliké nápoje. Výtečné zařízení a pohodlí!
S. DAVIS, majetník.
Výtečný lis na otiskování psaní s klikou od Mr. Glemense, snadno přenosný.
Bližší zprávu podá R. ALLEN, majetník.
RIDGEWAY BUFFET.
Oznamuji svým přátelům, že jsem pro pohodlí cestujících otevřel výtečnou jídelnu.
R. ALLEN.
Úředníkům u železnice.
Kupujte svoje potřeby: máslo, vejce, špek, sýr, krůty, ku­řata. husy a p. jen u mne.
W. O. HULETS, NEW BALTIMORE.


Takové bylo první číslo novin malého Edisona. Snadno lze poznati obchodníka ve vrchním redaktoru. Malý Edison nelení, stále pracuje a jeho noviny se velmi dobře prodávají. Za několik neděl se mu tak dobře daří, že jeho formát jest příliš malý. I zakládá jiný list s názvem „The Weekly Herald“ (Týdenní Hlasatel). Podmínky předplacení jsou velmi mírné: osm centů měsíčně. Z následující ukázky z něho lze poznati, jak ohromné pokroky Edison učinil za několik neděl.

MÍSTNÍ ZPRÁVY.
Sděluje se nám, že ředitelství dráhy „Grand-Trunk-Railway“ za každého půlroku vyplácí odměnu strojvedoucímu, který spotřebuje nejméně oleje a spálí nejméně uhlí, neztenčuje při tom rychlost lokomotivy. Měli jsme příležitost seznámiti se s panem E. L. Northropem. Jest to strojník, jací by měli býti všude. Není možná nalézti na celé trati zřízence lepšího a spolehlivějšího.

Není ani jednoho, jenž by dovedl říditi a obstarávati stroj, jeho rukám svěřený, tak jako p. E. L. Northrop. Můžeme v tom ohledu podati kompetentní úsu­dek, (!!!!) poněvadž již dvě léta cestujeme (!!!!) a seznali jsme, s jakou pravidelností jest tento pán vždy na svém místě. Jeho stroj jest vždy vyleštěn jako zrcadlo, nemá nikdy zapotřebí velikých oprav, a je-li trochu v nepořádku, stojí oprava čtvrt toho, co jinde.

Z těchto důvodů dovolujeme si obrátiti blahovolnosť a pozornost ředitelstva společnosti na p. E. L. Northropa.
(Podepsán: ED.)

Pozorovali jsme, že ve velké části stanic, zejména v Utice, jest jediný vrátný. V Utice jěst tento pán tak zahrnut pra­cemi, že se nemůže od něho rozumně žádati, aby vymetal samojediný spousty sněhu, které naplňují nádraží. Zdá se nám býti prospěšným, pribratí pro tak důležité nádraží ještě druhého zřízence.

Denní vlak z Hathawaye do New-Baltimore.
Professor Enger se navrátil z Kanady, baviv rozkošně po dva měsíce obecenstvo v New-Baltimore svými komickými přednáškami.

Jistý pan Watkins, agent vlády Haitiské, pokusil se ne­dávno, vymámiti na společnosti dráhy „Grand-Trunk-Railroad“ sumu šedesáti sedmi dolarů, předstíraje, že ztratil na stanici Lavnis kufřík této ceny. Tento pán netušil, že společnost této dráhy má v osobě p. W. Smitha detektiva první třídy.
 
P. Smith spozoroval svým v pravdě americkým okem, že v okamžiku odjezdu zavazadel na převozném člunu pan Watkins sňal se svého kufříku nápis, který ihned zastrčil do kapsy. Později popadl kufřík a přenesl ho do svého kupé ve vlaku osobním. Dohlížitel nad zavazadly spozoroval později, že tento kufřík schází, přečítaje svůj seznam převzatých zava­zadel. Zloděj, použiv okamžiku, kdy se domníval, že není pozorován, vyhodil kufřík oknem vozu a přišed k cíli své cesty, vznesl žalobu na společnost a žádal za odškodněnou.

Telegrafovalo se na všecky strany, ale kufrík se nenalezl. Tu vystoupí p. Smith na jeviště a vypravuje, co učinil agent Haitiský s průvodním lístkem zavadla. Watkins jest odsouzen k pokutě deseti dolarů.

Spěcháme uveřejniti tento případ. Watkins obdržel naučení pro celý svůj život a stavíme na pra­nýř nízkost jeho povahy na věčné časy ve sloupcích svého časopisu !!!!

Podotkli jsme posledně, že poručík Donahue od čtrná­ctého pluku sbírá při trati Grand Trunk Railroadu v Ypsilante vojáky pro svou výpravu proti Secešům (indiánští domorodci). Podařilo se mu shromážditi vybraný sbor i pře­jeme mu z toho srdce úplný zdar jeho podniku proti Se­cešům.

Ve skladištích na nádraží v Baltimore viděli jsme, čeka­jíce na přítele, čtyři sta košíků květin a sto padesát prasat, určených k dopravě po lodi do Portlandu.


NAROZENÍ.
V jídelně odbočky do Détroilu dráhy Grand-Trunk-Rail-road porodila žena jistého A. Little-a hezké děvčátko.

V několika týdnech zvětšíme svůj list. V několika týdnech budou jména všech našich před­platitelů uveřejněna. Rozum, spravedlnost a slušnost nikdy neměly na zemi dosti síly, aby měly vliv na rádce lidí.

VELIKÝ ZÁVOD!
V záležitostech správek vozů a kočárů obraťte se na V. Milliardse v New-Baltimore. Všecky rozkazy se provedou. Správky jsou obzvláště pečlivé.

Ukázky tyto poskytují slabý obraz dvanáctiletého hocha, který ve dne v noci se zdržuje v nákladním voze, rediguje svůj časopis, čímž chce nabyti prostředků ke studiím.

Vypukla válka Jihu se Severem a jeho „Weekly Herald“ první přinesl zprávu o bitvě u Pittsburgu. Jedním rázem bylo štěstí jeho pojištěno. Založil nyní list svůj v Port Huronu pod názvem „Paul Pry“, v němž přinášel nejen roz­manité zprávy, ale i osobní záležitosti mnohdy neomaleně přemílal, což mělo pro něho následek, že byl jednou do řeky hozen mužem, jenž se cítil zprávou, v jeho listu obsaženou, uraženým.

Se stejnou úsilovností pokračoval ve svém vzdělávání se, zejména se zabýval telegrafií, o jejíž důležitosti nabyl pře­svědčení svými úspěchy za války. Již v tuto dobu (r. 1864) konal první pokusy v telegrafování z vlaku jedoucího, kteroužto otázku řešil později skvělým způsobem, používaje proudu indukčního; v té době též pojal myšlénku dupplex- a quadruplex-telegrafu.

Brzy složil své zkoušky z telegrafie a vstoupil jako úředník do ministerstva pošt a telegrafů.

Jako o každém velkém muži, kolují i o Edisonovi z dob jeho mládí rozmanité anekdoty, jež svědčí o jeho neobyčejném důvtipu a vzácné vynalézavosti. Například: Jednoho dne přetrhla kra ledová telegrafický kabel mezi (Port Huronem a Sarinou, dva kilometry od posledního města.

Velké rozpaky, veliká otázka, kterou Edison rozhodnul. Vstoupil na lokomotivu a dojel místa, kde se to událo a zde píšťalkou lokomotivy napodobil zvuky krátkými a táhlými, odpovídajícími známkám abecedy telegrafické.

„Slyšíte mne, Sarino?“ Sarina ničeho nepochopujíc, neodpovídá.
Slyšíte mne, Sarino?“ Sarina chápe, odpovídá a telegrafie jest obnovena píská­ ním parní píšťalkou.

Jiný případ:
Jeho činnosť téměř horečná mnohdy ho sváděla, že nedodržoval úředních hodin. Představený jeho, aby kontro­loval jeho přítomnost v kanceláři, nařídil mu, aby každou půl hodiny telegrafoval slovo šest.

Ředitel Edisonův byl okouzlen; každou půl hodiny ozý­valo se na telegrafickém apparátu slovo šest s překvapující pravidelností a svědčilo o svědomitosti a dobrém chování úředníkově. Avšak tento málo o hodiny úřední se staral. Vynalezl přistroj, který každou půl hodiny telegrafoval nedůvěřivému představenému slovo šest.

Jeho dovednost a různé vynálezy způsobily, že již r. 1869, tedy ve stáří 22 let, byl vyšším úředníkem telegrafním v Bostoně u spol. »Gold and Stock Gompany« a »Western Union Telegraph Gomp.« Zde vynalezl dupplex telegraf, t. j. způsob, telegrafovali současně na témže drátě z jedné i z druhé stanice, kterýžto vynález roku následujícího v Rochestru s úspěchem zkoušku obstál. Od té doby rychle stoupal a učinil četné vynálezy, jež výhodně zpeněžil, na př. telefon s uhlíkem prodal spo­lečnosti „Western Union Telegraph Comp.“ za 100.000 dol.



Zařídil si nejprve dílnu v Newarku na výrobu telegrafů, později r. 1876 v Menlo-Parku nedaleko Nového Yorku laboratoř pro své pokusy. Od té doby se Edison ustálil, stal se rozvážným, důstojným. Bydlel dlouho v Menlo-Parku, kde učinil znamenité vynálezy, proto ho Američané nazvali mudrcem nebo čarodějem z Menlo-Parku.

V novější době přestěhoval se do Orange, malé vesnice, kde v LIewellyn-Parku jest jeho dům. Edison není učenec v obyčejném smyslu slova, jest samorostlý praktik; jeho snaha vždy se nese k vynálezům praktickým nikoli theoretickým. Sám praví o sobě: „Nejsem theoretik a nedělám ze sebe učence. Theoretikové a učenci dodělávají se velkých úspěchů, vykládajíce řečí vybranou to, co jiní provedli. Avšak všecky jejich vědomosti formulek do­hromady nedaly světu více než dva, nebo nanejvýš tři vy­nálezy nějaké ceny. Jest velmi snadno vynalézti úžasné věci, ale obtíž záleží v tom, zdokonaliti je tak, že mají obchodní cenu. Tím se zabývám!“ Edison při tomto vyšetřování po­kračuje zcela systematicky.

Jako bývalý úředník při telegrafu i později se jím za­býval a učinil v tom oboru znamenité vynálezy. Ještě r. 1886 vynalezl velice důmyslný způsob telegrafování mezi dvěma jedoucími vlaky.

Dále pochází od něho quadruplex-apparat, jenž umožňuje současné telegrafování čtyř depeší v protivném směru na témže drátu. Jeho vynálezy telegrafické, jež založily jeho jmění, jsou velmi rozšířeny v Americe.

Zvláště známým se stalo jeho jméno a jest nerozlučně spojeno s rozvojem elektrického světla, jak žárového, tak obloukového.


V letech 1878 a 1879 zalétaly do Evropy zprávy o zá­zračné lampě Edisonově, která bude s to vytlačiti zcela plyn jako osvětlovací prostředek, a která prý způsobí nevídaný obrat v našem osvětlování. „Myslím, že nepřeháním,“ psal té doby dopisovatel francouzských novin „Journal des Débats“, „že vynález Edisonův způsobí pravou revoluci v našem osvětlování, ano i ve vyvozování hybné síly.“

Ovšem nelze říci, že by Edison byl vynálezcem tohoto druhu osvětlování. Již r. 1841 vzal si F. Moleyns v Gheltenhamu patent na elektrické světlo, povstalé žhavením platino­vého drátu, do spirály zatočeného, prochází li jím elektrický proud. Roku 1849 odporučuje k tomu účelu Petrie iridium místo platiny; r. 1858 sestrojil de Ghanzy novou elektrickou lampu s platinovou spirálou a Jobart tvrdil, že batterií 12 článků Bunsenových obdržel 12 zcela klidných světel, na sobě ne­závislých. — Od této myšlénky vycházel též Edison, který rovněž nejprve volil kovové spirály, platinovou, iridiovou, ze slitiny platiny a iridia; avšak kovové spirály ukázaly se býti nezpůsobilými, protože se kov roztaví, jestliže se silně roz­žhaví.

Neúnavně bádal Edison, jak by tomu zlu předešel; avšak ani velice důmyslný regulátor, k tomu cíli vynalezený, na který si roku 1878 vzal patent, neměl žádoucího výsledku. I pátral po vhodných látkách; obrátil se k uhli, který r. 1878 navrhoval Rus Lodygin. (Verze Rusů zde!) Nejprve upotřeboval uhle obdrženého z kartového papíru, pak z bavlněných vláken, konečně uhlíku z bambusových vláken.

Tak se mu podařilo r. 1879 vyráběti lampičky s vláknem uhlíkovým, jež po delší dobu, až 1200—2000 hodin svítí. Uhlík ten jest uzavřen v baňce skleněné, z níž rtuťovou vývěvou, kterou si Edison k tomu cíli zvláště upravil a zdoko­nalil, vzduch se co možná vyčerpá, aby se uhlík při řeřavění nepřepálil.

Pomineme zde podrobný způsob vyrábění lampiček těchto, nazvaných žárových čili incandescenčních, poněvadž světlo vydávají žárem uhlíku, aniž budeme další úžasný roz­voj a šíření se tohoto světla, který se za našich dob udál, vyličovati. Ač vedle Edisona celá řada vynálezců sé hlásí o svoji slávu a o svůj prospěch při tom, předce nelze upříti, že Edison první a nejdokonaleji učinil je způsobilým pro praktické potřeby. Jeho působením se tento druh elektrického světla úžasně rychle rozšířil a nabývá rozvoje, jehož před třinácti lety nikdo netušil.

Ani nejnovější processy, jež zejména Brushova Společ­nost americká s Edisonem vede o platnosti patentu na vy­rábění elektrického světla, jejž má Edison z r. 1879, nemohou jeho zásluhy a práva v této příčině vyvrátiti. Žárovky jeho soustavy se posud nejlépe osvědčily a jsou nejvíce rozšířeny. Přes konkurrenci Brushovu osvětluje skoro celou Ameriku
a vyzískal při tom 10 mil. dolarů.

I o uvedení v život a rozšíření druhého způsobu světla elektrického, nazvaného obloukovým, má Edison nepopi­ratelné zásluhy. Povstávát toto světlo tím, že vede-li se elektrický proud dvěma uhlovými, přišpičatělými roubíky, rozžhaví se tyto, a vzdálí-li se pak od sebe, nastává mezi nimi světlý oblouk žhavého vzduchu, v němž přeletují droboulinké částečky uhlíkové z pólu positivního na negativní. Špice obou uhlů jsou ve velmi vysokém žáru a vydávají nad míru intensivní světlo. Při tom oba uhle zvolna uhořívají. Aby uhle stále svítily, musí se udržovati v přiměřené vzdálenosti, což se děje stroji, regulátory zvanými, které uhle v té míře k sobě přibližují, jak uhořívají. Regulátory ty jsou podstatnou částí elektrických lamp obloukových, z nichž jedna z nejdokonalejších jest vynalezena českým inženýrem Křižíkem.



Edison sestavil nejen zvláštní lampu obloukovou, ale i uhlíky k tomu potřebné vhodným způsobem vyráběl, načež již r. 1881 si vzal patent. Aby pro praxi světlo elektrické bylo způsobilé, jest zapotřebí celá řada jednotlivých, a to velmi přesných a do­ konalých zařízení. Edison při tom na vše myslil. Na vyvozo­vání proudu elektrického stroji dynamoelektrickými, za kte­rýmžto cílem své zvláštní generátory vymyslil, na důmyslné vedení a řízení proudu, přesné a předce jednoduché mě­ření jeho intensity, měření intensity světla a regulování jeho a jiných podrobností. Vše to Edison dopodrobna a do­konale propracoval a pro vše vynalezl a sestrojil vhodná, dokonalá zařízení.

I s vynalezením a zdokonalením telefonu bývá jeho jméno těsně spojováno, ač ho nevynalezl. První, nedokonalý telefon sestrojil r. 1860 P. Reis. Za­kládal se na tom, že železná tyčka, kolem níž jest navinut drát, vydává ton, jestliže se v ovinutém kolem ní drátě proud zavírá a otvírá. Stroj ten byl pro přenášení lidské řeči nezpůso­bilý. Myšlénka, převáděti řeč lidskou a jinéjzvuky do dálky, ležela však v tu dobu jaksi ve vzduchu, jako to bylo se snahou upotřebili elektřiny k osvětlování, a mnozí badatelé, z nichž zejmena sluší uveden býti Elisha Gray (1874), se řešením tohoto problému zabývali.

Nejlépe se to podařilo Skotovi Grahamu Bellovi, usa­zenému v Severní Americe. Po pětiletém zkoumání vy­stoupil na veřejnost roku 1876 s přístrojem překvapující jednoduchosti a účinku, jenž všeobecný obdiv způsoboval. Tenká blána železná — diafragma — napjatá před pólem magnetu, kolem něhož jest ovinut drát v mnoha isolovaných závitcích, přivádí se vlněním vzduchu, způsobeným řečí, zpěvem neb hudbou do chvění, kterýmžto pohybem mění se magnetičnost pólu, což opět má za následek, že v závitcích drátu vznikají indukované proudy různé intensity.



Tyto vedou se na druhou stanici do stejného přístroje kolem pólu magnetu a zde jeho sílu mění; tím i napjatá železná blána bude brzy silněji, brzy slaběji přitahována, a tak se přivádí působením magnetu do téhož chvění, do jakého byla na prvním telefonu přivedena vlněním vzduchu, řečí vzbuzeným. Chvějící se blanou přijímacího telefonu i vzduch okolní do vlnění přichází a tak zvuk do ucha posluchačova přichází. Toť základ telefonu Bellova a všecky následující se ho při­držují, jen v provedení od sebe se více méně lišíce. Poněkud jinou cestu nastoupil T. A. Edison, a to, jak se zdá, současně s Bellem, nebo ještě před nim. Kdežto Bell ku přenášení zvuku opotřeboval jen proudů indukovaných pohybem blány diafragmy, zavedl Edison proud baterie, jehož intensita se měnila zvukem takto: Blána slídová, chvění pře­jímající, tlačila více méně na vrstvu tuhového prášku, čímž se měnil odpor, který tato vrstva proudu elektrickému kladla.

Místo tuhy později zavedl kuličku z jemných sazi, na niž diafragma tlačila. Jeho přístroj, jenž řeč vydával, lišil se od přístroje, jenž ji přijímal, kdežto u Bellova telefonu a u jiných, na tomže principu se zakládajících, jsou stejné. Zakládal se na tomto podivném pozorování, jež učinil Edison již r. 1874:
tře li se navlhčený papír o kov, zmenšuje se tření, prochází li kovem proud.
Úkaz ten byl brán v pochybnost, ale Siemens ho později potvrdil. Mluvící část jeho telefonu se­ stávala z kovového kotouče, upevněného na resonanční dře­věné desce: ku kotouči přiléhal proužek navlhčeného papíru, který se na válec navinoval. Mění-li se různou intensitou proudu, jenž kotoučem prochází — kterážto změna má svou príčinu ve chvění blány, řeč přijímající, tím že se o tuhu neb uhlík nestejně přitiskává — tření, přichází tento dochvění, jež sděluje prknu ozvučnému, a tak se zvuk repro­dukuje.


Edison na tom založil též svůj elektromotograf. Pozn. překlad. I tuto část telefonu později změnil takto: Platinový hrot, upevněný k pružné bláně — mluvící — tlačil na křídový válec; procházel-li oběma tělesy proud, zmenšovalo se tření, čímž hrot s blanou do chvění přicházel. Edison učinil na telefonu rozličná důležitá zdokonalení, zejména co se týče mikrofonického přenášení, nejprve uhlíkem, později r. 1886 platinovým kontaktem, protože se uhel v dotyku při přeru­šováni proudu, je-li tento poněkud silnější, spaluje. Podobné jako při telegrafu, tak i při telefonu vynalezl zařízení, nazvané fonoplex, pro současné telefonováni více rozmluv po témže drátě.

Již r. 1878 pokusil se chvění telefonické blány použiti k vy­konávání mechanické práce, k jejímužto měření vynalezl mo­tofon. Dále ho používal ku měření odporu ve vodiči, za kterýmžto cílem vynalezl mikrotasimetr, kterým měřil i změny v tlakuvzduchu, obnášející Vioooooo angl. palce. Ze snah Edisonových, vynalézti prostředek, jímž by do dálky bylo lze hovořiti. vyšel megafon, sestávající ze dvou kuželovitých naslouchátek, dlouhých 2 m. a širokých 60 cm., jež se rovnoběžně vedle sebe postaví a na úzkých koncích opatřeny jsou rourami, tyto se zastrčí do uší. Mimo to pro mluvení do větší dálky mezi obě naslouchátka přišla hlásná trouba.

Snaha jeho nesla se též vynalézti přístroj, jímž by se energie tepla, povstalá při spalování uhlí a dříví přímo mě­nila v elektrický proud, kdežto se jí užívá nyní nejprve kuhnaní stroje parního, jenž uvádí v pohyb stroj dynamo-elektrický, při čemž energie práce mechanické mění se v elek­trickou. Při těchto proměnách vždy jistá část energie přichází pro žádaný účel na zmar.


Aby této ztrátě se vyhnul, vynalezl Edison svůj pyromagnetický generátor, v němž se teplo přímo zaměňuje v proud elektrický, a pyromagnetický motor, v němž teplo přímo přechází v mechanickou práci. Zakládá se na tom, že magnetičnosť železa klesá, stoupá-li jeho teplota. Leč kdo by všecky jeho vynálezy vypočetl? Lzeť Edisona počítati mezi největší a nejšťatnější vynálezce naší doby.

Všecky výtvory jeho geniálního ducha nesou známku doko­nalosti, jsouce do podrobná promyšleny a pečlivě propracovány. Svědčit nejen o neobyčejné bystrosti a tvůrčí síle ducha, ale i o jeho neúmorné činnosti. Čtenář v dalších řádcích seznámí se blíže s tímto ve­likým mužem, s jeho životem, s jeho pracemi, domácností a novějšími velkolepými výtvory jeho ducha, sleduje návštěvu spisovatelovu u Edisona.

Úryvek knihy Edison, jeho život a vynálezy. Emil Dürer, Vydala knihtiskárna Josefa Vilímka v roce 1892.



Příště "Llewellyn Park"!









 
 

 

Diskutující k tomuto článku

  ... a další (počet diskutujících: 7)
TEXT Z OBLASTÍ SOUVISEJÍCÍ KONTAKT



FIREMNÍ TIPY
Rakouská pobočka OBO BETTERMANN začíná stavět další objekt! S heslem "Růst potřebuje prostor" startuje výstavba nového kancelářského, logistického a školicího centra v Gramatneusiedlu. Tam vzniká budoucí zázemí OBO Austria. Do konce roku bude nová budova OBO přístřeším pro zhruba třicet pracovníků značky. Do budoucna značka OBO zpevní svou dosavadní síť. A jaké je ohlédnutí za českou pobočkou? V květnu 2019 společnost OBO BETTERMANN oslavila na pražském ...
Repríza KNX výroční konference k 30. výročí KNX ve světě. Událostí prováděl Josef Kunc s Vítem Pivoňkou. Z programu této události očekávejte významné novinky pro všechny partnery KNX, jejich hodnocení a doporučování potencionálním zákazníkům, poznatky z vynikajícího projektu KNX systémové instalace, chyby v projektech a při jejich realizaci a předcházení jim, představení všech ...
Na výstavě Světlo v architektuře 2010 představila firma WILLIAMS originální řadu svítidel OCCHIO. Jedná se o zajímavě řešený modulární osvětlovací systém, který nabízí uživateli velké množství možných kombinací a způsobů pro kreativní řešení osvětlení ...
Znáte společnost HENNLICH INDUSTRIETECHNIK? V tomto článku máme zaostřeno na jejich divizi LIN-TECH, zabývající se produkty pro průmyslové stroje a zařízení, konkrétně na sortiment energetických řetězů IGUS a vysoce flexibilních kabelů CHAINFLEX ...
DALŠÍ FIREMNÍ ODKAZY
Jste revizní technik a poohlížíte se po vhodném měřícím přístroji, jenž by více zefektivnil vaši práci a ušetřil cenný čas? REVEXprofi je zajímavý přístroj, který získal již několik ocenění. Je určen ke kontrolám a revizím elektrických spotřebičů a pracovních strojů dle ČSN 331610 a ČSN EN 60204-1.
Sortiment energeticky úsporných světelných zdrojů zažil po "pádu" klasických žárovek nebývalý rozvoj a neustále je rozšiřován. Velkých změn doznaly jak variabilita tvarů, tak i účinnost a délka životnosti. Pojďme se podívat, co na to přední výrobce světelných zdrojů, společnost OSRAM ...
Terminolog
Týdenní přehled
Přihlašte si pravidelné zasílání týdenního přehledu
Vyhledávání
Hledaný text zadávejte prosím s diakritikou



Panacek
Autor článku
reklama
Tiráž

Neomezený náklad pro česky a slovensky hovořící elektrotechnickou inteligenci.

ISSN 1212-9933