Na otázku proč čtu staré knihy rád odpovídám, že se toho dozvím víc než ze současných publikací. Jak je to možné, když jsou nové publikace o dost rozsáhlejší než předcházející vydání? Nechci se dotkout některých dnešních autorů, ale často se setkávám se spoustou zbytečného balastu. Dávné publikace šly více k věci, jako například od Josefa Vilímka o T.A. Edisonovi z roku 1892.

Po dlouhém pátrání jsem nalezl, že Tomáš Alva Edison pochází přímo z Holandska. Jeho předkové bývali bohatí majetníci mlýnů. Kolem r. 1730 několik členů rodiny Edisonovy odebralo se do Se­verní Ameriky. Děd Tomáše Edisona zaujímal krásné postavení jako úředník Národní Banky v Manhattan-Islandě. Jeho jméno se zhusta uvádí v dějinách neodvislosti americké; bylť se za ve­liké revoluce velice vyznamenal skutky obětavé lásky k vlasti. Zemřel u velmi vysokém stáří 103 let.

Pozoruhodná to věc: skoro všickni mužští členové rodiny Edisonovy těšili se vý­tečnému zdraví a po tři století skoro všickni dosáhli nejvyššího stáří. Otec Edisonův ještě žije a má, přes svých pět a osmdesát let, vzezření tak mladistvé a statečné, jakoby byl ve květu svého života. Narodil se v Digby ve hrabství Annapoliském v Novém Skotsku dne 16. srpna 1804. Pojal za choť mladou, velmi ušlechtilou dívku, učitelku na škole ve Vienně v Kanadě a odebral se s ní r. 1837 na západ, kde se usadil na několik let v Miláně ve státu Ohio ve hrabství Erie. Nancy Eilliott-Edisonova, matka Tomáše Alvy Edisona, narodila se 10. ledna 1810 v Ghennango-Gounty v Americe a byla škotského původu, zemřela roku 1871; výtečná ta duše nebyla více na světě, když genius jejího syna rozšířil svou slávu po obou polo­koulích.

T. A. Edison narodil se dne 10. února 1847 v Milanu. Hmotné poměry jeho rodičů byly dosti nepříznivé a otec jeho dle hříček osudu a dle vlastních choutek započal různé pod­niky, aby svou rodinu vyživil. Tomáši A. Edisonovi bylo asi dvanáct let, když otec jeho r. 1859 změnil své sídlo a odebral se do Port-Huronu, malého místa, kde posud žije. Za dětství Tomáše Edisonova provozoval zde vetešnictví. Mladý Edison byl velice bystrého a čilého ducha; již co dvanáctiletý hoch na dráze z Kanady do Michiganu byl prodavačem rozmanitých věcí, jako sirek, pomorančů, novin. Touže po vědění, četl jízdou mezi dvěma stanicemi všecky spisy, jichž se mohl dopíditi; zejména ho zajímala lučba a fysika. V koutě náklad­ního vozu zřídil sobě malou chemickou laboratoř, kde konal pokusy.

V Port-Huronu se rozvinuly ku všeobecnému úžasu du­ševní schopnosti našeho učence. Uvedeme jeden případ ze života dítěte, který dokazuje, jakým způsobem Edison se při­pravoval na své příští povolání. Hoch zabýval se vedle chemie nejvíce elektřinou; studium této vědy jest nákladné, a Edison nebyl, jak víme, bohat. Tomáš Edison snil jen o drátech, elektrických batteriích, isolatorech atd., samých to věcech, které stojí mnoho peněz.

Dnem i nocí přemýšlel, jak by si opatřil prostředků na zakoupení potřeb, nutných k opravdovému studiu své milované elektřiny. Jedné noci probleskla geniální myšlénka hlavou hochovou:

„Budu vydávati veliké noviny a budu jejich vrchním re­daktorem!“ zvolal. Smějete se. Nuže, pravím vám, že Tomáš Edison se stal ve stáří dvanácti let vrchním redaktorem! Každý Evropan, jenž věci poněkud zná, ví, že jest zapo­třebí, aby vrchní redaktor zaujímal již jakési postavení ve společnosti, aby měl k disposici jistý, a to nemalý počet spolu­pracovníků, aby byl podporován silnou stranou politickou a měl mimo to značný kapitál, aby mohl uhrazovati výlohy, spojené s vydáváním denních novin. Kromě toho, že tu jest celá řada zařízení, která do sebe zasahují jako kolečka v ho­dinách, a že celý stroj se zastaví, poruší-li se jeden jeho článek. Malý Edison nalezl rozřešení této nesnadné úlohy; samojediný sestavoval a vydával svoje noviny bez peněz a bez spolupracovníků.

Obrátil se na starostu syndikátu pro opatrování telegra­fických zpráv pro „Družstvo novinářské“ (Associated Press) v Novém Yorku se žádostí, by mu byly oznámeny podmínky za kterých by mohl každodenně obdržeti zprávy politické, statisticko - hospodářské, a zároveň zprávy o všech udá­lostech, které vybočují z rámce obyčejnosti, na různých stanicích vlaku z Nového Yorku do Chicaga. „Associated Press“ na tento dopis dvanáctiletého Edisona, jehož písmo v tom stáří bylo již tak vyvinuté a ustálené, že od té doby se nezměnilo, se mu zavázala, dodávati mu denně vyžádané informace na hlavních stanicích dráhy v Detroitu a v Chicagu za deset dollarů měsíčné a zapravení útrat, spojených s tele­grafováním.

Se smlouvou tou v kapse představil se malý Edison u jednoho ze ředitelů dráhy New York-Chicago - Detroitské a žádal ho za svolení, by směl v jednom nákladním voze umístiti malý ruční lis. Ředitel nad touto neobyčejnou žádostí velice žasl i ptal se Edisona:

„K čemu to má býti?“
„Nemám peněz na studie.“ odpověděl Edison; „chci si jich opatřiti vydáváním novin, které budu na jedoucím vlaku sám redigovati, sepisovali a prodávati!“

Řediteli dráhy se zdála myšlénka ta velice originální; pohlížel dlouho udiveně na podnikavého hocha a dal mu své svolení. Avšak malý Edison se nehýbe, nemá se k odchodu.

„Co si ještě přeješ, hochu?“
„Jsem vám díky zavázán za vaše svolení, pane, avšak víte, že každé noviny žijí ze svých předplatitelů. Neučinil byste mi čest, státi se mým prvním předplatitelem?“
Ředitel vypukne v smích a malý Edison má vyhráno; odchází s pěkným darem z kanceláře ředitelovy. Měl se nyní za bohatšího než Rothschild, když opouštěl úřadovnu ředitelovu.

Malý Edison nedal si dokonce práci, dříve napsati články pro svůj časopis; měl je již dávno napsány ve svém mozku. Sázel je hned z hlavy a dal je pod tiskařský lis. Slavný učenec ukázal mi na mou prosbu první číslo novin, jež vydával ve stáří dvanácti let. Pozoruje, že toužebně si přeji, podržeti tuto originální publikaci, dal mi je darem. Zachovávám je jako posvátnou relikvii v upomínku na svou pouť do Llewellyn-Parku v Orangei. Edison nalezl prostředek, jak vyzískati peněz bez velikých výloh: neměl spolupracovníků, neplatil nájemného, nemusit platiti za tisk. Tedy bez značných výloh, spojených se správou a s expedicí novin, jež on sám pak roznášel a prodával, na­lezl hošík řešení úlohy, kterou nikdo nedovedl řešiti  . . .

Poněvadž žurnál malého Edisona nikde více se nenachází, podáváme jedno číslo této publikace — důmyslný to plod duševní činnosti předčasně vyspělého dítěte — v českém překladu.

---

První sloupec časopisu, majícího titul „The Grand Trunk Railroad“, jest následující:

Denní vlak vychází každodenně z Port-Huronu nebo ze St. Clair. Cena lístku 75 centů. Jiný vlak jede každodenně z této stanice do Utica-Roméo, Cena 1 dolar.

Vlak odjíždí denně po příjezdu krásného vlaku z Détroitu do Utiky, Disca, Washingtonu, Roméa.

P. Franck jest jeden z nejobezřelejších dopravovatelů ve Spojených Státech. (Následuje chiffra Tomáše Edisona: Ed.)

Spojení každodenní mezi Roméem po příjezdu vlaku z Détroitu. Náš vlak má tu výhodu, že přijíždí o dvě hodiny dříve než ostatní vlaky.

— M. Clay se dá po svém návratu domů na vojnu.
— Tisíciletá výročnice založení ruského carství bude se slaviti v Novgorodě v měsíci srpnu.
— „Popřejte mi času, abych sebral své myšlénky,“ pravil někdo, an letěl do vzduchu při výbuchu prachárny.

Rychlovlak opouští Port Huron v 7 hod. 40 min. ráno.

Rychlovlak vyjíždí z Détroitu do Toronto v 6 hod. 15 min. ráno. Smíšený vlak z Port-Huronu ve 4 hod. odpoledne.
Dva náklady zboží.

Opouští každého dne Baltimore vždy ráno po příjezdu vlaku z Detroitu ve směru do Algonnacu, Swan - Creeku a Newportu.

Omnibus při všech vlacích. Cena: 5 centů.
Balíček sukna ztratil se ve vagonu. Nálezce obdrží dobrou odměnu! (Není udáno, kde?)

---

To jest asi první část, a to nejméně zajímavá, časopisu malého Edisona. Ukazuje rozvoj spojení po železnicích v té době (r. 1860), kdy se ještě nemohl zaručiti příjezd a odjezd vlaků v určitou hodinu. Malý Edison, který svůj časopis sám řídil a spisoval, staral se též o inseráty a oznamoval vše za malou náhradu ve svém Grand-Railroad-Trunku.

Podáváme dále jiný odstavec, obsahující zprávu tržní:

---

Máslo ... 10 až 12 centů za libru
Vejce ... 12 centů za libru
Špek ... 7 až 9 centů za libru
Podsvinčata ... 30 až 35  za pár
Kukuřice ... 450 až 475 za bushel
Skopové maso ... 4 až 5 za libru
Boby ... 100 až 120 za bushel
Zemčata ... 30 až 35 za sto liber

Tento hotel, položený -blíže stanice Baltimorské, jest otevřen pro pohodlí cestujících. Nalévárna (bar) jest zásobena všemi druhy likérů, najdete tam všeliké nápoje. Výtečné zařízení a pohodlí!

Výtečný lis na otiskování psaní s klikou od Mr. Glemense, snadno přenosný.
Oznamuji svým přátelům, že jsem pro pohodlí cestujících otevřel výtečnou jídelnu.

Kupujte svoje potřeby: máslo, vejce, špek, sýr, krůty, ku­řata. husy a p. jen u mne.

Takové bylo první číslo novin malého Edisona. Snadno lze poznati obchodníka ve vrchním redaktoru. Malý Edison nelení, stále pracuje a jeho noviny se velmi dobře prodávají. Za několik neděl se mu tak dobře daří, že jeho formát jest příliš malý. I zakládá jiný list s názvem „The Weekly Herald“ (Týdenní Hlasatel). Podmínky předplacení jsou velmi mírné: osm centů měsíčně. Z následující ukázky z něho lze poznati, jak ohromné pokroky Edison učinil za několik neděl.

---

Z těchto důvodů dovolujeme si obrátiti blahovolnosť a pozornost ředitelstva společnosti na p. E. L. Northropa.

Professor Enger se navrátil z Kanady, baviv rozkošně po dva měsíce obecenstvo v New-Baltimore svými komickými přednáškami.

V jídelně odbočky do Détroilu dráhy Grand-Trunk-Rail-road porodila žena jistého A. Little-a hezké děvčátko.

V záležitostech správek vozů a kočárů obraťte se na V. Milliardse v New-Baltimore. Všecky rozkazy se provedou. Správky jsou obzvláště pečlivé.

---

Ukázky tyto poskytují slabý obraz dvanáctiletého hocha, který ve dne v noci se zdržuje v nákladním voze, rediguje svůj časopis, čímž chce nabyti prostředků ke studiím.

Vypukla válka Jihu se Severem a jeho „Weekly Herald“ první přinesl zprávu o bitvě u Pittsburgu. Jedním rázem bylo štěstí jeho pojištěno. Založil nyní list svůj v Port Huronu pod názvem „Paul Pry“, v němž přinášel nejen roz­manité zprávy, ale i osobní záležitosti mnohdy neomaleně přemílal, což mělo pro něho následek, že byl jednou do řeky hozen mužem, jenž se cítil zprávou, v jeho listu obsaženou, uraženým.

Se stejnou úsilovností pokračoval ve svém vzdělávání se, zejména se zabýval telegrafií, o jejíž důležitosti nabyl pře­svědčení svými úspěchy za války. Již v tuto dobu (r. 1864) konal první pokusy v telegrafování z vlaku jedoucího, kteroužto otázku řešil později skvělým způsobem, používaje proudu indukčního; v té době též pojal myšlénku dupplex- a quadruplex-telegrafu.

Brzy složil své zkoušky z telegrafie a vstoupil jako úředník do ministerstva pošt a telegrafů.

Tyto vedou se na druhou stanici do stejného přístroje kolem pólu magnetu a zde jeho sílu mění; tím i napjatá železná blána bude brzy silněji, brzy slaběji přitahována, a tak se přivádí působením magnetu do téhož chvění, do jakého byla na prvním telefonu přivedena vlněním vzduchu, řečí vzbuzeným. Chvějící se blanou přijímacího telefonu i vzduch okolní do vlnění přichází a tak zvuk do ucha posluchačova přichází. Toť základ telefonu Bellova a všecky následující se ho při­držují, jen v provedení od sebe se více méně lišíce. Poněkud jinou cestu nastoupil T. A. Edison, a to, jak se zdá, současně s Bellem, nebo ještě před nim. Kdežto Bell ku přenášení zvuku opotřeboval jen proudů indukovaných pohybem blány diafragmy, zavedl Edison proud baterie, jehož intensita se měnila zvukem takto: Blána slídová, chvění pře­jímající, tlačila více méně na vrstvu tuhového prášku, čímž se měnil odpor, který tato vrstva proudu elektrickému kladla.

Edison na tom založil též svůj elektromotograf. Pozn. překlad. I tuto část telefonu později změnil takto: Platinový hrot, upevněný k pružné bláně — mluvící — tlačil na křídový válec; procházel-li oběma tělesy proud, zmenšovalo se tření, čímž hrot s blanou do chvění přicházel. Edison učinil na telefonu rozličná důležitá zdokonalení, zejména co se týče mikrofonického přenášení, nejprve uhlíkem, později r. 1886 platinovým kontaktem, protože se uhel v dotyku při přeru­šováni proudu, je-li tento poněkud silnější, spaluje. Podobné jako při telegrafu, tak i při telefonu vynalezl zařízení, nazvané fonoplex, pro současné telefonováni více rozmluv po témže drátě. Aby této ztrátě se vyhnul, vynalezl Edison svůj pyromagnetický generátor, v němž se teplo přímo zaměňuje v proud elektrický, a pyromagnetický motor, v němž teplo přímo přechází v mechanickou práci. Zakládá se na tom, že magnetičnosť železa klesá, stoupá-li jeho teplota. Leč kdo by všecky jeho vynálezy vypočetl? Lzeť Edisona počítati mezi největší a nejšťatnější vynálezce naší doby.