Vzniklá rizika (2.)

SLOVO K PROBLEMATICE NOREM V ELEKTROTECHNICKÉ PRAXI
Obecně je možno provést hodnocení, kdy nejméně problémů vzniká při provozu elektrických zařízeních v normálních prostorech, při práci a obsluze osobami s požadovanou odbornou způsobilostí. V neposlední řadě jde i o splnění požadavku, aby výrobky byly používány k účelu, ke kterému jsou určeny. Čím složitější vnější vlivy, prostředí a podklady pro elektrická zařízení, tím více požadavků je třeba splnit k naplnění ustanovení norem. Z tohoto konstatování vyplývá již první část problému - stanovení základních charakteristik a vnějších vlivů pro elektrická zařízení.

Stanovení základních charakteristik významným způsobem ovlivňuje elektrická zařízení, patří k dokumentaci zařízení, která je nezbytnou součástí pro výchozí a periodické revize. Základní charakteristiky zařízení stanoví mimo jiné hlediska vnějších vlivů, kterým má být zařízení vystaveno, vzájemnou slučitelnost použitých předmětů a různých zařízení a také údržby zařízení. Vzor protokolu určení vnějších vlivů je přílohou ČSN 33 2000-3. Zmíněný dokument však velmi často chybí a bývá nahrazován nejrůznějším způsobem, zejména u revizí zařízení. Považuji za vhodné upozornit na problematický postup, kdy příkladně revizní technik určí sám náhradním způsobem vnější vlivy, aby mohl vůbec provést revizi. Jde o nestandardní postup, který norma neuvádí a v případě sporu je velmi nepravděpodobné, že by bylo možno obecně takový postup obhájit. Pokud už okolnosti nutí pracovníka k podobnému řešení je více než vhodné upozornit, že jde o náhradní řešení pro konkrétní pracovní úkon, které nenahrazuje postup zmíněný v normě. Nápravu stavu a případné odlišnosti by měly být řešeny provozovatelem zařízení. Podcenění vnějších vlivů je možno označit za kritické zejména v prostorách s nebezpečím požáru nebo dokonce s nebezpečím výbuchu. Statistické údaje by zde měly být důrazným varováním o riziku, které takto vzniká.

K problematice požárů iniciovaných elektrickým podnětem ještě několik dalších poznámek.
Ve statistikách Hasičského záchranného sboru je ročně asi 20% požárů způsobeno technickými příčinami. Elektrická energie zde má až příliš výrazné zastoupení. K některým nedostatkům v této oblasti je možno provést upřesnění. Zejména u starších a starých elektrických zařízení nejsou dodržovány požadavky na správné dimenzování a jištění - ochranu před nadproudy. Z hlediska normalizace již řadu let platí technické normy uvádějící současné správné řešení. V praxi se však stále setkáváme s jistícími prvky o jejichž jmenovitých hodnotách je možno úspěšně pochybovat a vypínací charakteristiky si je možno jen domýšlet.

Ve specifických podmínkách jsou vyžadovány na ochranu před požárem chrániče s reziduálním proudem 300mA, případně 500mA, ale v praxi se s nimi setkáte jen výjimečně. Přitom úpravy staveb jsou dosti častým postupem při rekonstrukcích, úpravách a opravách. Řada materiálů na příčky a vestavby je z hlediska požární odolnosti materiálem hořlavým, kdy je třeba používat přístroje a instalační prvky schváleného odpovídajícího provedení ve vztahu k podkladu.

Ke starým instalacím je třeba vzít v úvahu jako riziko spojování hliníkových vodičů
se vším, co s touto problematikou souvisí. Základní požadavky jsou uvedeny ve stále platné ČSN 37 0606 Mechanické spojování hliníkových vodičů. Na co by bylo vhodné se zaměřit především? Je to otázka přechodového odporu na šroubových spojích všeho druhu. Vhodnost použitých svorek, dotahovací momenty šroubových spojů, dovolené proudové zatížení a také spoje hliník - měď s rizikem elektrochemické koroze. Některé druhy svorek jsou pro hliník zcela nevhodné. Zde je možno jmenovat instalační přístroje s bezšroubovými svorkami, které jsou obecně určeny pro vodiče s měděným plným jádrem.

Pohyblivé přívody a zejména šňůrová vedení jsou rovněž častým zdrojem nežádoucích událostí.
K jakým porušováním norem dochází? Z hlediska úrazu jsou nejnebezpečnější dvoužilové přívody spotřebičů třídy I a dvoužilová šňůrová vedení zhotovená převážně laiky. Nedostatky v odbornosti se projeví při nesplnění podmínky delšího ochranného vodiče ve vidlicích a zásuvkách šňůr, chybějící nebo nefunkční odlehčovací spony a zásady připojení celého průřezu vodiče do svorky. Požadavky na správnou volbu použité šňůry jsou další smutnou kapitolou. Ploché PVC šňůry kladené pod koberec nebo použité ve venkovním prostoru jsou dosti vzdálené normalizovaným požadavkům. Pro vícenásobné zásuvky na šňůrách je u některých uživatelů problém ve zvládnutí sčítání příkonu připojených spotřebičů. Co na tom, že údaj na výrobku uvádí maximální dovolený proud nebo příkon. V případě vzniku požáru od přetížené zásuvky dochází k dalšímu údivu, že nepůsobilo jištění. Dnes obvyklé jističe zásuvkových obvodů 16A působí při přetížení až za dovolenými hodnotami pro vícenásobné zásuvky šňůr.

Svítidla a požadavky na jejich správnou instalaci jsou další z rizikových oblastí,
kde nejsou respektovány normy. Zejména svítidla zabudovaná v hořlavém podkladu (podhledy stropu, výklenků a instalace v nábytku) jsou věcí málo známou a z neznalosti často nepochopenou. Svítidlo označené pro montáž na hořlavý podklad není bezpečné při zabudování nebo obložení v hořlavém materiálu. Záměna bezpečnosti malého napětí z hlediska úrazu bývá automaticky spojena také s ochranou před požárem. Přitom právě žárovky na malé napětí při minimálním rozměru mají vysokou povrchovou teplotu, která může iniciovat požár. Stejným nebezpečím se stávají i nevhodně volená nebo amatérsky zhotovená stínidla svítidel.

Požadavky na krytí elektrických zařízení vycházejí z návaznosti na základní charakteristiky
vnější vlivy. Zejména zařízení určená pro provoz ve venkovním prostoru mají často nedostatky. Pokud se týká zařízení stavenišť zde rozvaděčů je třeba respektovat nejen požadavky na krytí, ale také používání schválených výrobků. Zejména u rozváděčů s laickou obsluhou vyžaduje norma použití typově schválených rozváděčů (TTA) a zde jsou rovněž zjišťovány závady a nedostatky. Kvalifikovaná údržba se dosud nestala samozřejmostí a tak je možno nalézt opravy na bázi lidové tvořivosti s vysokým rizikem provozu.

Stavba vedení je řešena v souboru norem podle nových požadavků od roku 1998.
Požadavky na vnitřní rozvody a připojování elektrických přístrojů a spotřebičů, strojů a pohonů jsou v normách z osmdesátých let a nejmladší změna z roku 1994. Přesto jsou nejen při rekonstrukcích, ale i v novostavbách k vidění věci, ze kterých zrak přechází. K pravoúhlému systému kladení mají tyto případy daleko a riziko zde vzniká zejména při upevňování a kotvení bytových doplňků do zdiva a příček.

Ochrana před úrazem elektrickým proudem má v návaznosti na nejběžnější rozvody TN-S
podstatně vyšší úroveň díky používání proudových chráničů. Je však s podivem, kolik problémů vzniká při jejich správné instalaci a jak je obvykle přehlížen požadavek na pravidelné zkoušení funkce chráničů tlačítkem. Za související problém je možno označit správnou volbu zemničů a systém pospojování pro zajištění ochrany před úrazem. Došlo zde ke změnám norem a to z hlediska průřezu vodičů při dělení sítě TN-C/TN-S. Za poměrně častý nedostatek je možno označit chybějící dohodu mezi provozovatelem vodovodní sítě a systému elektrického rozvodu, kterou vyžaduje norma. Náhrada kovových trubek za plast, ať celková nebo částečná, může značně ovlivnit funkčnost ochran při poruše. Navazující jsou problémy u rozvodů plynu nebo hořlavých medií a to ve vztahu k jejich funkci zemniče (nelze použít) nebo v rámci pospojení. Otázka pospojení je předmětem další změny norem v ochraně před úrazem.