#EH: Druhy norem podle profesora Vladimíra Lista v roce 1930

---

Konečnou snahou normalisace musí být, aby se co nejmenším počtem druhů uspokojilo co nejvíce spotřebitelů. Tato zásada může být kritériem pro posuzování zdravé normalisace. Normalisační práce se proto skládá z těchto složek:

• Specifikace — jasné a přesné stanovení dobré jakosti suro­viny, zboží, (výrobku nebo úkonu).

• Simplifikace — německy zvaná typisace — vybrání z řady velikostí výrobků jen omezený počet na krytí hlavní spotřeby.

Po stránce věcné se dělí normy takto:

• (a) Normy jednotek ustalují technicky důležité jednotky, jako např. jednotky týkající se délky, plochy, obsahu, váhy, tlaku, tepla, elektrického napětí, elektrického odporu, radioaktivity atd. Účelem jejich je dáti podklad pro přesnost vědeckého badání, technické práce a vý­roby, pro obchodování a pro kontrolu zboží a výrobků.
  
  Všeobecně známé jsou jednotky jako kalorie, frigorie, kilowatt­hodina, farad, henry, atmosféra, volt, ohm, ampér atd.; dobrý příklad je mezinárodní norma IEC o ampéru a ohmu (Předpisy a normy ESČ 1920/23 str. 204).
  

Příkladem jsou mezinárodní značky elektrotechnických jednotek A, kV, kW (ampér, kilovolt, kilowatt) nebo jednotné značky na plánech parních potrubí, jednotné značení svorek na elektrických strojích a pří­strojích. Výstražný příklad nepřesnosti je koňská síla (britská 746 a me­trická 736 neb 735,5W) aneb kaučuková fráze ofert „dodáme v nej­lepším provedení“ místo přesného „dodáme podle ČSN“. Dobrý přiklad je ČSN 1036 upravující jednotně názvy železa a jeho přečetných druhů. ESČ nyní tiskne elektrotechnický slovník s normalisovanými názvy a vysvětlivkami podle elektrotechnického slovníku, který vydala British Engineering Standard Association a který přijala IEC za základ mezinárod­ního názvosloví elektrotechnického.

• (c) Normy konstant vyjadřují fysikální a chemické vlastnosti číslicemi, jejichž přesnost se ustanoví dohodou co možná mezinárodní. Takové jsou např. mechanický ekvivalent tepla, měrné váhy různých látek, body tání, varu, spalovací teplo, rychlost světla, tepelná vodivost, elektrická vodivost různých látek, atomové váhy a pod. Účelem je usnadnili vědecké badáni i kontrolu technických pochodů a dáti základ jak pro cejchování a práce v laboratořích vědeckých, tak i pro mezinárodní obchod a přejímání zboží.

Přiklad je norma IEC o mezinárodním vzoru mědi, která sta­noví hustotu, elektrickou vodivost a i změny elektrické vodivosti pů­sobením tepla (tepelný činitel vodivosti), dobré vyžíhané elektrolytické mědi, které se má užívali v mezinárodním obchodu za vzor. Praktický výsledek této normy je, že se v obchodu udává jakost mědi prostě v procentech mezinárodní vzorné mědi; tak na př. charakterisuje 99% vodivosti (t. j. vzorně mědi) zboží zcela přesně. Jiný přiklad velkého praktického dosahu je usnesení, jež navrhla ISA r. 1926 v New Yorku, aby přepočítací činitel pro anglický palec na metrickou míru byl 1 palec = 25,4 mm, místo dosavad neurčité číslice, kolísající kolem 25,3995mm. Návrh však dosud vlády nepřijaly.

• (d) Normy rozměru stanoví rozměry určitého zboží nebo jeho částí přicházejících na technický trh. Mají za účel nejen usnadniti ob­jednávání a výrobu, neboť místo složitého výkresu postačí obchodní značka, ale zejména se má jimi dosáhnout ! výměnnosti tak, aby náhrada byla snadná bez úprav. Další snahou je využít správně hmotu a tím zlevniti jak výrobu, tak i užíváni. Příklady takovýchto norem jsou naše normy o závitech, šroubech, maticích, nýtech, řetězech ČSN 1001, 1002, 1004, 1024 a 1029 a jiné.

Zde je třeba upozornili, že nestačí na výměnnost udati v normě prostě rozměry nějakého výrobku. Moderní technologie ukázala totiž, že pro správné působení a výměnnost nějaké součásti musí se vedle ideálního rozměru ještě udat krajní meze, mezi kterými může býti vý­robek. Tak např. má-li čep „padnout" do ložiska a nemá-li v něm ani „kloktali“, ani choditi příliš těsně, nestačí říci průměr čepu je 30mm, ale třeba udati krajní meze, při kterých ještě čep správně chodí, např. 29,9 až 30,1mm. Tento dovolený rozdíl mezi hodnotou ideální, zde tedy + 0,1 nebo — 0,1mm nazýváme tolerancí a píšeme mm +- 30 0,1mm.
Z toho vyplývá hospodářská zásada, která technikovi zní paradoxně:
Při přesném měření je však důležitá i teplota, při které se měří, a jakým měřítkem se měří. Prototyp metru je totiž „metrem“ jen při 0°C, při teplotě vyšší je trochu delší, při teplotě nižší trochu kratší. Poněvadž v dílnách nelze měřit při 0°C, bylo třeba se shodnout, na jakou teplotu se vztahují míry v normách, jde-li o míry velmi přesné, jako např. u velkých kuličkových ložisek, u ložisek velmi rychle cho­dících parních turbin, nebo u ohromných ložisek pro lodní vrtule. Po­něvadž pak se měří měřítky ocelovými, která se roztahují jinak než prototypy metrů z různých slitin platinových, niklových, aneb ze skla, je třeba i na tuto okolnost pamatovali, a bylo třeba podrobné dohody, částečně mezinárodní.