Celý rozhovor o vytváření Faradayovy klece sledujte zde:



Rozhovor si také můžete přečíst v textové podobě:

Jan Hájek:
Poslední dokumenty. Dobrý den, elektriko. Jsme tady opět. Zatímco naposledy jsme se bavili tady s Daliborem o vytváření Faradayovy klece.

Dalibor Šalanský:
Ne, za izolovaných hromosvodů.

Jan Hájek:
Izolovaných hromosvodů za pomoci izolovaného vodiče s vysokonapěťovou izolovací vodiče HVI. Tak nyní se budeme bavit o tom druhém správném řešení, které je vytvoření co nejdokonalejší Faradayovy klece. Dalibor si tady přinesl takový folder, který jsme vydali. Ten folder se jmenuje základový zemnič. V tomto našem firemním materiálu naleznete vlastně veškeré informace o tom, jak správně vytvořit základový zemnič. To znamená, jak zapojit tu masu železa, která na každém objektu tvoří většinu té stavby. Jak ji zapojit do toho, aby se vytvořila co nejlepší uzemňovací soustava a nebylo potřeba tam dobudovávat složitě další zemnící soustavu.

Dalibor Šalanský:
Takže vlastně v čem spočívají výhody a nevýhody té Faradayovy klece. Ze samotného principu chování hromosvodu. Vlastně klasický hromosvod je tvořený dvěma, čtyřmi, šesti svody, to je celkem jedno, nastává ten veliký problém s tím, že v podstatě pro svedení tak velikých proudů, což jsou desítky, až stovky tisíc ampér je vlastně těch svodů velice málo. Proto vzniká ten problém toho úbytku napětí na takto pár svodech a s tím potřebné ty takzvané dostatečné vzdálenosti, izolované hromosvody, o kterých jsme hovořili v té předchozí části našeho povídání, kdežto naopak v případě vytvoření Faradayových klecí se snažíme zapojit do toho systémů hromosvodů co největší možný počet všech drátů, všech vedení, které jsou vlastně v armování jednotlivých betonových stěn, stropů a podlah.

K tomu tedy slouží různé typy svorek, přidávání drátů atd. a naopak ten princip úbytku napětí na těch jednotlivých svodech, na tom nízkém počtu se změní v tu skutečnost, že do systému hromosvodu jsme zapojili z našeho pohledu téměř nekonečný počet svodů. Snažíme se proto vytvářet ty Faradayovy klece co nejhustší, snažíme se připojovat co největší počet těch armovacích prutů, vzájemně je mezi sebou propojovat. V případě jakýchkoliv pochybností instalujeme do těch stěn a podlah svoje vlastní pozinkované dráty, které spojujeme s větším počtem těch armovacích prutů.


Jan Hájek:
Pokud vytváříme tedy tu Faradayovou klec, tak samozřejmě přijdou na přetřes i kovové konstrukce. V současné době se na objektech krovů, jakoby taková typická kovová konstrukce, vyskytují různé nosné systémy, ať už pro termiku, sluneční ohřev vody, anebo pro fotovoltaiku, kdy vlastně část potřeby energie se vyrábí na místě. A díky těmto nosným systémům, které potom leží na té Faradayové kleci, potřebujeme tyto zařízení uvést opět na jeden společný potenciál.

Tato univerzální svorka určená pro připojování kovových konstrukcí, používá šroub s kladívkovou hlavou. Když tak ukaž kladívkovou hlavu. A díky vlastně tady tomu plíšku z nerezu ta kontaktní destička, ukaž když tak z bodu, tak umožňuje vlastně připojovat vodiče od 2,5 milimetrů až po 10 milimetrů průměru. A dokážu vlastně uvést na jeden potenciál díky této nerezové svorce, uvést kovovou konstrukci a mohu si vlastně až v okamžiku montáže, jaký použiji vodič, protože ten rozsah této svorky je velice univerzální.

Dalibor Šalanský:
Takže tímto způsobem vlastně máme vyřešenou tu situaci, jak popisoval Honza, v případě Faradayovy klece je vlastně tím základem ochrany před bleskem uvedení na stejný potenciál, vyrovnání potenciálu v celém tom objektu. Takže to je jeden z příkladů vlastně použití na speciální konstrukce. Ale my se teď třeba zkusme vrátit ke klasickým armovacím systémům. Takže tady v tom letáčku nebo v tom tiskopisu vidíte takovou samotnou přípravu, kdy tedy stěny jsou připraveny pro zalití betonem a tam vidíte krásně stříbrnou barvou, to jsou tedy ty pásky a dráty a vzájemně pospojované, propojované a k tomu využité různé typy svorek. Ve velké většině se používají ty svorky jako jednošroubové, vypadá to v podstatě jak ty sonapky pro uchycování kabelů, ale tady vlastně to neslouží k ničemu jinému, než ke spojení našeho hromosvodářského drátu se systémem těch armovacích prutů.

Jak asi vidíte, armovací pruty se používají v různých průměrech od nějakých 4 mm až třeba po 22 mm apod. Takže na tyto různé průměry jsou samozřejmě nastavené i rozsahy uchycení těch jednotlivých svorek. Takže to by bylo tady na těch stranách. Dále potom používáme-li Faradayovu klec jako systém hromosvodu, a to neznamená, že slouží Faradayova klec pouze pro svedení bleskového proudu do uzemňovací soustavy, ale zároveň slouží jako systém ekvipotenciálního vyrovnání, v tomto případě to můžeme sloučit, tak my musíme mít příležitost nebo šanci zpátky dovnitř do toho betonu na to armování se dostat z důvodu připojení právě třeba neživých částí elektrických zařízení na ten systém vyrovnání potenciálu.

K tomu nám slouží tyto připojovací body, konkrétně tady na tom obrázku, kde vlastně je to jakási tyčka, jakýsi dřík, který spojujeme s tím vnitřním systémem ochrany, teda vnitřním, chtěl jsem říci se systémem uvnitř betonu, a tady pod tím žlutým krycím kotoučkem, snad to tady najdu, je vlastně potom připojovací terčík, na který potom si můžeme připojit ta vnitřní zařízení, zapojit je do systému ekvipotenciálního pospojování.

Jan Hájek:
Když se vytváří Faradayova klec, tak samozřejmě je možné a je preferováno vlastně používat pro vytvoření společného potenciálu, společné soustavy, armovací železa tím způsobem, že se mezi sebou provaří. Samozřejmě, když se zvolí tento druh realizace, musí se počítat s několika nevýhodami. První nevýhoda je, že svářeč dělá desetitisíce spojů na stavbě. Druhá nevýhoda je, že je poměrně velká spotřeba materiálu a časová náročnost, protože svařit k sobě dvě armovací železa znamená, že svár bude dlouhý minimálně pětinásobek průměru toho armovacího železa, to znamená, že stoupne spotřeba materiálu. No a zároveň je potřeba počítat s velkou časovou náročností v okamžiku, kdy je potřeba ty železa narovnat tak, aby šla vůbec k sobě svařit.

Z tohoto důvodu se preferují při vytváření Faradayových klecí svorkové spoje, takže takový nejtypičtější svorkový spoj je takto za pomocí svorečky, dodatečně vloženého vodiče, případně se používají speciální svorky, kterými se spojí k sobě dvě armovací železa bez použití dodatečného vodiče. I toto je velice časově náročné a z tohoto důvodu přichází firma DEHN v podstatě se světovým unikátem, který tady ještě nemá obdobu.

Tady v tom pytlíčku mám absolutně horkou novinku, což jsou svorky na propojování armovacích želez s desítkou drátem, anebo s páskem. A tyto svorečky dokáží spojit dva vodiče absolutně bez potřeby šroubů. Je to, jak vidíte, profilovaný kov bez vnějšího ošetření, protože bude hned zalitý do betonu. Beton, to je ten nejlepší protikorozní nátěr. No a v okamžiku, kdy tady zacvaknu armovací železo, tady zacvaknu průběžný drát, půjdu všechno krásně na jeden potenciál. Samozřejmě elektrikáři máme rádi vyrovnávání potenciálu ne za pomocí drátu, ale za pomocí pásku. Takže existuje další varianta, kdy je ta svorka na jedné straně umožňuje vlastně klip nacvaknutí pásku a tady nacvaknutí na armovací železo. Ta řada těch armovacích želez, které mohu spojovat, začíná na 6mm, 6, 8, 10, 12mm a já dokážu opravdu během okamžiku vytvořit jeden spoj.

Takže mám v současné době v rukách světovou novinku. Svorku bez šroubu na připojování armovacích želez. A tato svorka nejenom, že dokáže připojit ty armovací železa, ale i tento spoj, který vytvoří, tak je odolný na tok bleskového proudu 50kA. To znamená, že tato svorka splňuje požadavky ČSN EN 62561 část 1 na spojovací součástí na třídu N. To znamená, že tímto krásným spojem bez použití šroubu dokážu propojit armovací železo, desítku drát a tento spoj mi bude schopný vést 50kA bleskového proudu.
Jak se ti to líbí, Dalibore?


Dalibor Šalanský:
Tak, a já tady okamžitě navážu, protože já tedy musím říci, že jsem tady kvůli praktickému využití. Je to s podivem, ale já ty hromosvody občas ještě montuji, zejména v dřívějších dobách. A ve chvílích, kdy jsme se měli ponořit do nějakých výkopů, kde byly položené nějaké ty kari sítě armovací, tak tam je ten pohyb velice obtížný, protože nesmíte samozřejmě zespoda podepřenou tu síť tak příliš sešlapat. A teď vlastně tam máte za úkol rozvinout pásky, rozvinout dráty a po metru prostě vzít svorku a buďto takto jednošroubou nebo v některých případech čtyřšroubovou šroubovat jeden spoj za druhým. A jedete a několik dní strávíte jenom ve výkopech připojováním těch armovacích sítí, těch kari sítí.

Navíc tady tato svorka samozřejmě její instalace je velice rychlá, velice jednoduchá, nicméně ten vyčnívající šroub, tak vás opět nutí k tomu zeptat se těch, kdo budou následně zalévat podlahu, jestli ten šroub příliš nevykypuje, jestli není potřeba tu svorku dávat dokonce z druhé strany a pak do těch ok armovací sítě strkejte ruce a pokuste se tu svorku utáhnout. V tu chvíli toto řešení s touto svorkou, si umím představit jako neskutečné urychlení práce, neskutečné zjednodušení práce. Neexistuje, že by vám ten drát nějak překážel, protože tu svorku samozřejmě evidentně můžete sklopit, drát přimáčknout přímo k té kari síti, takže opravdu vidím to jako veliký přínos z hlediska rychlosti té instalace, protože často se kari sítě a jejich armování propojuje v době, kdy už na stavbě stojí mixy a točí beton. Všichni na vás tlačí, ať už je to hotové. Toto si umím představit jako veliký, opravdu veliký přínos při tvoření Faradayových klecí formou připojování armování železobetonu.

Jan Hájek:
Takže absolutní novinka. Svorka DEHNclip určená pro připojování armovacích želez o průměru 6, 8, 10 a 12 milimetrů a můžu ty armovací železa připojovat na desítku drát anebo na klasický pásek. Takže děkujeme za pozornost a těšíme se na setkání. Hezký den Elektriko.

Dalibor Šalanský:
Děkujeme, zatím na shledanou.