Požadavek normy ČSN EN 62305-3 Ed.2

• 5.2.4 Provedení

Provedení jímací soustavy u stavby s neizolovaným (neoddáleným) vnějším LPS může být realizováno následujícími způsoby:

Je-li střecha z lehce hořlavého materiálu, je třeba věnovat péči dodržení vzdálenosti mezi jímací soustavou a materiálem střechy. U doškových střech, kde nejsou ocelové držáky pro uchycení, je dostačující vzdálenost 0,15m. U jiných hořlavých materiálů je dostačující vzdálenost větší než 0,10m



Historické souvislosti
Tento požadavek byl nejen v předchozí edici normy, ale už ČSN 34 1390 z roku 1969 obsahovala tuto hezkou tabulku.

ČSN 34 1390
71. Podpěry vedení je nutno volit se zřetelem k druhu a spalnosti krytiny tak, aby se střecha narušovala co nejméně a aby upevnění podpěr se nestalo příčinou zatékání vody. Jednotlivých druhů podpěr se používá k účelu, pro který jsou svou konstrukcí určeny. Výška podpěry se volí tak, aby vedení od krytiny střechy, popř. od stěn bylo vzdáleno aspoň podle tab. 1. U poplechování střech a u kovových krytin lze však vodiče uložit přímo na kovový podklad, ke kterému se připevní vhodnými příchytkami.



ČSN 34 1390 z roku 1955

• 35. Vzdálenost vedení

Od svislých a od nespalných krytin má být vedení vzdáleno nejméně 5cm. U krytin spalných se musí použít podpěr tak dlouhých, aby vedení bylo vzdáleno aspoň 20cm. U lepenkových krytin stačí, aby vedení bylo od nich vzdáleno nejméně 10cm, po případě 7cm v tom případě, že tyto krytiny jsou na nespalném podkladě.

Dále se nořit do historie nemá cenu. Pojďme tedy raději zapomenout na výše uvedené citace norem a pokusíme si shrnout několik nebezpečí, která představuje jímací soustava na hořlavé střeše.




Nebezpečí pro střechu z hořlavého materiálu.

• Přeskok

Stačí se podívat na fotografie požářišť pořízených HZS a na části z nich i laik pozná, že kupodivu nezačaly hořet tam, kde došlo k vniknutí blesku do objektu, ale v místě přeskoku třeba z jímací soustavy na vnitřní elektrickou instalaci, nebo mezi plechy oplechování střechy. Proto by vždy měla být věnována maximální pozornost tomu, aby mezi jímací soustavou a nejbližší vodivou uzemněnou či neuzemněnou součástí objektu byla tato vypočtená vzdálenost nejenom dodržena, ale pro jistotu i překročena. Z tohoto pohledu je vedení na litinových podpěrách na střeše s kovovými nosníky vysloveným hazardem. Dříve se většina lidí domnívala, že toto provedení je v pořádku, zřejmě jim z normy ČSN 34 1390 z roku 1969 vytrhal někdo stránky 26, 27, 28.

• Oteplení drátu a podpěry

Oteplení vodičů jímací soustavy do detailu řeší ČSN EN 62305-1 ed. 2 v tabulce D3, z této tabulky nás zajímá pouze to, co se týká drátu s průměrem 8mm a 10mm.



Jak z uvedené tabulky vyplývá, běžně používaný materiál na jímací soustavu se při průchodu celého bleskového proudu ohřeje pouze na teploty, které se nacházejí pod teplotou zapálení běžně používaných stavebních materiálů a krytin. Pro detailnější přehled o vzniku oteplení ve vodičích jímací soustavy mohu doporučit článek "Oteplení vodičů hromosvodu při průchodu bleskového proudu", ROČENKA ELEKTRO 2012, kde je vliv oteplení na vodiče do detailu popsán.

Místo vniknutí bleskového proudu do jímací soustavy
Jinou kávu představuje vznik jisker a odtavení vodičů v místě vniknutí bleskového výboje do jímací soustavy. V místě zásahu bleskem samozřejmě dojde k úbytku materiálu jímací soustavy. Například u hliníkového vodiče může dojít k odpaření až 0,5cm². Podrobnosti výpočtu uvádí ČSN EN 62305-1 Ed.2 v D.4.1.2.2 Model anodového nebo katodového úbytku napětí. V tomto odstavci normy je však zároveň upozorněno, že výsledný objem roztaveného kovu by měl vyjít výpočtem vyšší, než v reálných podmínkách.




Logické shrnutí podle Hájka
V místě jímací soustavy, kde dojde k vniknutí bleskového proudu, dojde k roztavení a rozstříknutí kovu jímače, vše je velmi závislé na celkovém stavu jímací soustavy, tedy na její vodivosti a uzemnění. Rozžhavené kapky kovu a jiskry představují tím větší problém, čím kratší dobu budou padat a samozřejmě čím více jich bude a čím bude hořlavější povrch. Střechy kryté lepenkou, pokrytou vrstvou keramické nebo minerální drtě nejsou materiálem, který by lehce vzplanul. To samé lze říci o lepenkách, které pokrytí nemají, o čemž svědčí nejenom jejich katalogové listy od výrobců, ale i jejich reakce na plamen hořáku, který má stálou neklesající teplotu a kterými bývají zahřívány při pokládce bez toho, že by začaly okamžitě hořet. Daleko větší problém u některých lepenek představují vložené kovové fólie, které ze střechy rázem dělají střechu vodivou. To samé lze říci o střechách krytých fólií, kterou také není lehké zapálit a navíc jakožto většina stavebních materiálů obsahují látky zpomalující hoření. Ostatně většina krytin má minimální třídu reakce na oheň E.



Řešení
Nejjednodušším řešením je dovybavení mřížové jímací soustavy pomocnými jímači z drátu. Při použití jedné až dvou svorek v třídě H dle ČSN EN 62 561-1 a kusu drátu o maximální výšce 30cm. Pokud by došlo k úbytku materiálu, bylo by to na méně důležitém jímači a nedošlo by k přerušení vedení, což teoreticky hrozí. Mřížová soustava díky velké potřebě materiálu beztak ustupuje jímací soustavě s jímacími tyčemi navzájem propojenými vedení a toto je jednou z jejích variací.


Pokud by někdo trval na instalaci vedení ve výšce 100mm nad povrchem, nedalo by se vystačit s jednoduchými a i v podstatě velmi levnými podpěrami s maximálně kilogramovou zátěží. Pro zajištění stability by musela kromě tíhy zátěže být podstatným způsobem i zvětšena plocha základny podpěry tak, aby nedocházelo k převrácení podpěr.


Řešením, které je uzpůsobeno na izolovaně provedené vedení, až ve výšce 435mm, jsou podpěry vodičů řady DLH, které jdou samozřejmě i zkrátit a betonová zátěž je 4kg těžká. Takto provedená jímací soustava bude mít navíc garantovanou odolnost vůči větru až do hodnoty 162km/h, což je v našich podmínkách více než dostatečné.

Pokud by se opravdu jednalo o lehce vznětlivou střechu, třeba doškovou bez jakékoliv impregnace retardanty hoření, stojí za zvážení instalace jímací soustavy izolované a to s pomocí vodiče HVI.

Zdroje:
ČSN EN 62305-1 ed. 2 Ochrana před bleskem - Část 1: Obecné principy
ČSN EN 62305-2 Ochrana před bleskem - Část 2: Řízení rizika
ČSN EN 62305-3 ed. 2 Ochrana před bleskem - Část 3: Hmotné škody na stavbách a ohrožení života
ČSN 34 1390 (1969) Elektrotechnické předpisy ČSN. Předpisy pro ochranu před bleskem
materiály společnosti DEHN + SÖHNE
J.Eliáš - J. Nováček - Návrh a montáž hromosvodů SNTL 1970
www.kniSka.eu
ČSN 34 1390 březen 1955
ČSN EN 62561-1  prosinec 2012 Součásti systému ochrany před bleskem - Část 1: Požadavky na spojovací součásti