Vznik české (československé) národní normalizace vychází z průmyslového rozvoje v českých zemích z konce minulého a začátku tohoto století. V období do první světové války šlo o jednotlivé, nesoustavné normalizační akty, vyvolané momentální potřebou významných účastníků hospodářského života. Jednotlivé technicky vyspělé závody normalizovaly všeobecné strojnické prvky, vznikly normy na železniční konstrukce u státních drah a dále různé normativní předpisy bezpečnostního charakteru. Teprve válka, vedená již za pomoci pokročilé techniky, ukázala potřebu soustavné normalizace a to nejen v jednotlivých závodech, ale i v celém státě.

První poválečná léta, věnovaná intenzivnímu budování nového, samostatného státu, vedla v hospodářském prostředí ke vzniku celostátně organizované normalizační činnosti. V roce 1919 byl založen Elektrotechnický svaz československý (ESČ), který se ihned chopil prací na normách a normativních elektrotechnických předpisech. Výsledkem práce normalizačních komisí ESČ byly vůbec první československé normy, schválené v r. 1920 pod názvem Předpisy a normálie Elektrotechnického svazu československého 1920.

Normy ESČ byly z počátku především zaměřeny na silnoproudou elektrotechniku a energetiku. Během následujícího dvacetiletí došlo k rozvoji elektrotechnické normalizace tak, že zabírala všechny hlavní oblasti elektrotechniky. Československé elektrotechnické normy byly všeobecně uznávány nejen doma, ale i v zahraničí pro svou vysokou kvalitu, danou pokrokovým technickým řešením a perfektním zpracováním.