Počáteční regulace zděděná po koňských povozech zahrnovala pouze poziční světla, poté začaly vznikat jednotlivé národní předpisy a teprve po druhé světové válce začala snaha, po mezinárodním sjednocení předpisů.

V roce 1949 kodifikovala tzv. Vídeňská konvence barvu světla vyzařovaného světly na dopravních prostředcích. Ve stručnosti: světla svítící dopředu musí být bílá nebo žlutá, směrová světla a světla svítící do stran musí být oranžová a světla svítící dozadu musí být červená. Jiné barvy nejsou povoleny, s výjimkou záchranných vozidel.

V roce 1952 vzniká GTB, pracovní skupina mající za cíl celosvětově harmonizovat předpisy pro automobilové osvětlení a usnadnit tak   mezinárodní obchod s vozidly. Její práce je korunována v roce 1958 podpisem mezinárodní dohody známé jako "Dohoda 1958" o   vzájemném uznávání homologací. Do roku 1995 mohly k této smlouvě přistoupit pouze státy Evropské unie, po tomto roce je otevřena všem státům bez rozdílu. V současnosti je signatáři 58 zemí, většina ostatních zemí požadavky této smlouvy implementuje dosvých národních předpisů. Ze zemí, které se touto legislativou neřídí je nutné jmenovat USA, Kanadu, Austrálii, Japonsko a Indii. Ty mají své odlišné národní předpisy.

Dohoda  1958 zahrnuje mnoho příloh, tedy jednotlivých předpisů, které se týkají určité oblasti techniky motorových vozidel.  Venkovního osvětlení vozidel se týkají jen některé a pro účely tohoto článku se zmíníme jen o několika z nich. Předpisy jsou živé dokumenty a zvolna (někdy až příliš zvolna) reagují na technický vývoj a nové poznatky v oboru. Tak bylo nutno upravit předpis se zavedením halogenových žárovek v roce 1962 nebo se zavedením výbojek (HID) v roce 1991. Technická možnost použití svítivýchdiod (LED) ve světlometech (zhruba od roku 2003) pořádně zamíchala kartami a jeden dodatek k předpisům stíhal druhý ve snaze LED povolit, ale zase ne moc. Poslední série změn, která vešla v platnost ke konci roku 2010 situaci poněkud stabilizovala, ale i zde se najdou ustanovení, vůči kterým má mnoho lidí výhrady. Další změny se proto dají očekávat v historicky krátké budoucnosti. 

Situace před změnami 2010
Před rokem 2010 existovalo několik předpisů popisujících hlavní funkce světlometu (tedy potkávací a dálkové světlo), bohužel byly navzájem nekonsistentní a parametry světlometů se mezi sebou nedaly jednoduše porovnávat.

Jedná se o předpisy: 

• UNECE 112 pro světlomety s některou z halogenových žárovek uvedených v předpisu UNECE 37, kde je světelný tok žárovky uveden pro referenční napětí 12V. LED světlomety je možno homologovat podle tohoto předpisu, ale jejich parametry je před vyhodnocením zapotřebí násobit koeficientem 0,7.

• UNECE 98 pro světlomety s některou z výbojek uvedených v předpisu UNECE 99. Lze si vybrat mezi dvěma tvary ořezu světelné stopy. LED světlomety podle tohoto předpisu homologovat nelze.

• UNECE 123 pro adaptivní světlomety měnící světelnou stopu v závislosti na jízdní situaci. Tyto mohou být vybaveny všemi typy světelných zdrojů, LED opět s koeficientem 0,7. Tvar ořezu světelné stopy je opět rozdílný oproti předpisům UNECE 112 a UNECE 98. 

Pro úplnost uveďme ještě důležitý předpis UNECE 48, který popisuje umístění jednotlivých světelných funkcí na vozidle a jejich viditelnost z různých směrů. 

Vyhodnocování světelného svazku se děje na rovinné stěně vzdálené od světlometu 25 metrů, pozice kontrolních bodů je uvedena v milimetrech a hodnoty v těchto bodech jsou uváděny v luxech. Následující obrázek ukazuje měřící stěnu pro předpis UNECE 112 a popis význačných měřících bodů.

Měřící stěna schematicky vyjadřuje pohled řidiče jedoucího v pravém jízdním pruhu na cestu před vozidlem, kde v úběžníku silnice je umístěn bod HV. Od něj šikmo dolů ubíhá zleva: levá krajnice, střed protijedoucího pruhu, dělící čára, střed vlastního jízdního pruhu a nakonec pravá krajnice. Názvosloví měřících bodů vyjadřuje vzdálenost před vozidlem a jde-li o bod vpravo nebo vlevo. Bod 75L je proto bod 75 m před vozidlem na levé krajnici, bod 50V je 50m přímo před autem a bod B50L je ve výšce očí protijedoucíhořidiče 50m před autem. V zóně III je navíc umístěno dalších 8 bodů, kde osvětlení musí být  0,1 až 0,7 luxu.

Změny po sérii dodatků 01 k předpisům UNECE 37, 112, 98 a 123
První velkou změnou je přechod na sférický souřadný systém pro definici měřících bodů a s tím spojené přepočítání všech hodnot z luxů na 25m vzdálené stěně na fyzikálně korektnější kandely. Při této příležitosti mnozí profesionálové zjistili, že celou svou kariéru měřili své výrobky nekorektně, protože jejich goniometrický systém vždy měřil ve sférické soustavě a s kosínovou korekcí na rovinnou stěnu si obvody nelámal. 

  Orientace sférického souřadného systému a nová definice ořezu a třetí zóny pro předpis UNECE 112

Třetí významnou změnou je sjednocení ořezů světelného svazku na ten nejnovější z předpisu UNECE 123 a společnou definici třetí zóny. Do všech předpsů tak byl zaveden bod BR, který popisuje pozici zpětného zrcátka v předchozím vozidle a má za cíl omezit oslňování řidiče touto cestou. Těmito změnami se dosáhlo rovnoprávnosti všech světelných zdrojů před zákonem a poprvé je tak možno podle výsledku měření vzájemně hodnotit světlomety s různými světelnými zdroji.

 
Definice měřících bodů pro předpis UNECE 123 ve sférické soustavě souřadnic