Co se stane, pokud budou ČSN volně šiřitelné?

To, co je uvedeno v technických normách, uvádí jinými slovy mnoho související literatury. A přes to nelze tvrdit, že mají dnešní elektrotechnici vyšší znalosti než jejich předchůdci. Ti si často informace přepisovali ručně! Žádné kopírky neexistovaly! Učil se jeden od druhého! Po dvou letech od vydání tohoto článku se ptám znovu ...

Než se pustíme do nekonečné polemiky o tom, nač má právo daňový poplatník, vyslovme tradiční "Cui bono". Normy zdarma? V čí prospěch?
Takto položenou otázkou se nám bude uzel rozplétat lépe.

Vše, co zde uvádím, není jen realita, ale pokud se začteme do starých mouder, o podobných situacích se hovořilo už ve starověku. Českým příslovím to zní "mnoho zajíců, myslivcova smrt".

Pohledem na prvorepublikové Normálie ESČ 1920 a na množství technických norem k nastudování dnes, je již na hluboké uvážení, kterým směrem se vydat. Čemu věnovat životní čas. Pro všechny z nás platí pro jeden den stejných 24 hodin. Pravdou je, že ve stejné době může jeden zvládnout více nastudovat než druhý. Možná je to ovlivněno mírou inteligence a schopností koncentrace. Ale z praxe víme, že stejně jeden člověk neobsáhne celé spektrum.

Kolik toho může znát elektrotechnik, který své práci věnuje předepsaných 8,5 hodiny denně v zaměstnání? Pak se věnuje rodině, svým koníčkům ... Do jaké míry je zaměstnavatel povinnen zajišťovat mu v zaměstnání možnost vzdělávání? Měl by se pracovník vzdělávat během pracovní doby, kdy má podávat výkon k zajištění zisku pro jeho mzdu? Nebo na úkor svého volného času a rodiny?

Než si každý na výše uvedený rébus odpoví. Já s jistotou tvrdím, že skutečnost, že by byly normy levnější nebo dokonce zcela zdarma, nic na stávajících znalostech nezmění. Všem nám totiž chybí čas, který bychom studiu mohli věnovat. Prakticky nestihneme vstřebat ani ty "draze pořízené".

Stejně jako soused "posedlý právník" čte více ASPI než cokoliv jiného, tak i ti, kteří hledají provázanosti a souvislosti v technických normách, volají po něčem podobném. Pokud se do "elektrotechnického ASPI" nechce vrhnout sám úřad, pak by měla mít šanci třetí strana. Obsah ČSN online se však nedá oficiálně jinak používat než číst očima. A to v našem státě prý platí presumce neviny.

Namítnete, co jiného by měly poskytovat?
Pak nejste člověk, který dnes skutečně pracuje s informacemi! Představte si každou staženou normu jako konzervu, která se vám stále po určitém čase zavírá. Její obsah nemůžete nijak srovnávat, třídit, prohledávat, podrtrhávat citace nebo si dělat citace do svých poznámek. Pokud by normy nebyly omezeny, dalo by se s jejich obsahem lépe pracovat. To je hlavní závěr tohoto sdělení.

Lze čekat změnu?
Aniž bych se zde obšírně rozepisoval, kdo, komu a proč, stačí uvést drobný postřeh a prakticky dojdeme k logickému závěru. Pokud úřadu prošlo 100% navýšení ceny za poskytování ČSN online, aniž by s přidanou hodnotou (poskytovanou službou) cokoliv udělal, očekávat lepší servis nebo jiný způsob financování je projevem šílenství čekatele změny.

V tomto článku poukazuji na několik úhlů pohledu na užívání technických norem. Na jedné straně stojí úřad a na straně druhé, uživatelé jeho produktů. Úřad potřebuje zajistit na svůj provoz příjem, přičemž na skutečné potřeby svých zákazníků nereaguje. Odběratelé jsou ochotni zaplatit určitou sumu za služby úřadu. Ne, však každý odběratel si bude předplácet čtení norem za 2.000 korun ročně. Odhadem podle Parettova pravidla 80% elektrikářů tato možnost ani při nejlepším pohnutí mysli nenapadne. I přes veliké snahy bezplatně zpřístupnit určitou část ČSN, stále máme před sebou status Quo, pro které je šíření digitalizace pro zjednodušení procesů a použití umělé inteligence "řeč neznámého kmene".

Doporučení
Jako uživatelé a občané tohoto státu máme jedinou možnost. Volit své poslance a "tlačit na pilu". Představme si tedy poslance, že někde před dalšími podobnými poslanci lobuje za volně šiřitelné normy. Touto krátkou iluzí jsme si vyčerpali doporučovaný přísun sci-fi a smiřme se s realitou. Podle Stoiků máme pracovat s tím, co máme, nikoliv stále myslet na to, co bychom chtěli mít, proto k tomu připomenu ještě Epiktétovo ¨"Svobody nedosáhneš tím, že naplníš tužby svého srdce, nýbrž tím, že se svých tužeb zbavíš!".