V těchto třech dílech se zaměřím na závažné nedostatky v oblasti ochrany před úrazem elektrickým proudem, určování vnějších vlivů a nebezpečnosti prostorů. Také se seznámíme s novou evropskou normou pro elektrická zařízení v nábytku a změnou normy pro elektrická zařízení na a v hořlavých látkách.

Nedostatečná odbornost jak v projektové dokumentaci tak při montáži a revizích el. zařízení často zavádí do nových elektroinstalací, které jsou určeny pro užívání našimi spoluobčany, kteří nemají většinou odbornou elektrotechnickou kvalifikaci, zbytečně vysoká rizika, namísto rizik nejnižších – zbytkových.

I. První oblastí
je nesprávně uváděná ochrana před úrazem elektrickým proudem jako „Ochrana před nebezpečným dotykem“. Zde je nutno si připomenout: Z názvu ČSN 33 2000-4-41 je patrno, že se jedná o ochranu před úrazem el. proudem provedenou uplatněním opatření stanovených v oddílech:

411 – pro ochranu před nebezpečným dotykem živých částí i neživých částí
při normálním provozu i v případě poruchy. Jsou to obvody malých bezpečných napětí SELV a PELV do 50V AC a 100 V DC. Proudovými zdroji jsou např. bezpečnostní transformátory podle nové řady ČSN EN zejména 61558-1,2 – 4 až 9 namísto ČSN EN 60742 (35 1330), která byla zrušena ke 30. 12. 2005.
Nebo motorgenerátor s odděleným vinutím, které zajišťuje rovnocenné oddělení. Dále zdroje nezávislé na obvodech FELV nebo na obvodu s vyšším napětím – např. generátor poháněný spalovacím motorem. Rovněž mohou být bezpečnostním zdrojem akumulátorové baterie s ochranným oddělením (nezávislé) od obvodů FELV nebo obvodů s vyšším napětím. Také mohou být bezpečnostním zdrojem elektronické předměty vyrobené podle předmětových norem, provedené tak, že na výstupních svorkách ani v případě vnitřní poruchy nemůže napětí přesáhnout meze bezpečných malých napětí. Např. 50V AC (živé i neživé části) a 100 (živé části)/120 (neživé části)V DC pro prostory normální. Přitom lze připustit u obvodů PELV vyšší napětí na výstupních svorkách v případech, kdy se napětí sníží v čase do 0,4s pro U_o 230V AC nebo v čase 0,2 s pro U_o 400V, případně v čase 0,1 s pro U_o vyšší než 400V.
Z uvedeného vyplývá, že oddíl 411 řeší jednak ochranu osob a zvířat před přímým průtokem proudu tělem a jednak ochranu před nebezpečným dotykem částí, které obvykle nejsou živé,ale mohou se stát živými v případě poruchy základní izolace.
Přes tato známá ustanovení základních požadavků se v technických zprávách projektů i v revizních zprávách často vyskytují nesprávně uvedené údaje typu: „soustava napětí 24V“ a ochrana PND SO (samočinným odpojením) a podobné formulace, ze kterých není patrno, co projektant nebo revizní technik navrhuje nebo kontroluje.

412 – pro ochranu před nebezpečným dotykem živých částí
při normálním provozu určuje základní ochranná opatření pomocí izolace (základní, přídavná, dvojitá, zesílená a doplňková) ochranu kryty nebo přepážkami, zábranou, polohou a jako doplňkovou ochranu proudovým chráničem se jmenovitým reziduálním proudem nepřesahujícím 30mA.
V tomto oddíle jsou uvedena jen bezpečnostní opatření před přímým průtokem el. proudu tělem osob nebo zvířat: Tedy jen před nebezpečným dotykem živých částí. Nesprávné formulace v technických a revizních zprávách i v projektové dokumentaci typu: základní ochrana PND, SO v soustavě ... a pod. Proudový chránič Ir 30mA je uváděn jako zvýšená ochrana, jsou opět důkazem buď nízké odbornosti či nedbalosti. Z takového zápisu opět není patrné, jaká normativní bezpečnostní opatření byla navržena a realizována.

413 – pro ochranu před nebezpečným dotykem neživých částí v případě poruchy.
Tento oddíl stanovuje ochranná opatření, která jsou koordinací způsobu uzemnění sítě a charakteristik ochranných vodičů a ochranných přístrojů. Jejich úkolem je samočinně (automaticky) odpojit od zdroje v případě poruchy, kdy může vzniknout nebezpečí škodlivých patofyziologických účinků elektrického proudu na člověka nebo zvíře v důsledku velikosti a trvání dotykového napětí na neživých částech, které se tak mohou stát nebezpečně živými. Jsou to ochrany v sítích TN, TT, IT, tak jak je uvedeno v ČSN 33 2000-4-41. Pro samočinné odpojení se používají zejména jističe, pojistky, nadproudová relé a hlídače izolace. Volba stupňů ochran podle způsobu uchopení rukou a členění prostorů je normativně rozdělena na prostory normální i nebezpečné do 1000V AC a 1500V DC s ochranou základní a prostory zvlášť nebezpečné s ochranou zvýšenou (kombinace ochran). Zde opět dochází k nesprávnému zápisu ochran do technických zpráv projektů a do revizních zpráv. Např. „základní ochrana SO a zvýšená pospojováním“ a pod. Navíc není často respektováno členění prostorů z hlediska jejich nebezpečnosti dle ČSN 33 2000-3 a ČSN 33 2000-4-41 na základě Protokolu o určení vnějších vlivů.

Při navrhování ochran podle nezávazných norem je nutno vycházet ze zákonných požadavků na prevenci rizik (Zák. č. 65/1965 Sb. v platném znění). To např. znamená, že není nutno omezit se na použití proudového chrániče Ir 30mA v koupelně jen na koupelnu, ale zařadit do tohoto obvodu i zásuvky nad kuchyňskou linkou, ke je v okolí umývacího dřezu rovněž zvýšené nebezpečí úrazu el. proudem. Dalším možným snížením nebezpečí úrazu el. proudem v koupelnách je pospojování ostatních vodivých předmětů, které jsou náchylné k přivedení potenciálů (ČSN 33 2000-7-701), i když vodovodní potrubí je plastové. Zde upozorňuji, že dosud často používané zdůvodnění o izolovaně uložených předmětech je již nahrazeno ČSN 33 2000-7-701 z 06/1997, kde taková možnost není stanovena. Použijeme-li pro minimalizaci rizika úrazu el. proudem v koupelně a podobných prostorech důsledně čl. 701.413.16 ČSN 33 2000-7-701, zjistíme, že návrh na doplňující pospojování bude zahrnovat i vodivé vodovodní baterie a ostatní vodivé předměty náchylné k přivedení potenciálu.

Obdobně musíme sami rozhodnout, zda kovové dveřní zárubně, okenní rámy a podobné prvky, které „se nepovažují“ za stavební prvky budovy, pospojujeme. (Výraz „se nepovažují“ vyjadřuje neutrální stav, tzn. ani „ano“ ani „ne“). Musíme při minimalizaci rizika úrazu el. proudem rozhodnout sami s plným vědomím odpovědnosti před zákonem, jaká bezpečnostní opatření navrhujeme a provedeme.

Protože není možno odstranit riziko úrazu el. proudem v koupelně úplně, použijeme pro minimalizaci zbytkového rizika při používání zásuvek bezpečnostní tabulku, jak vyplývá z ČSN 33 1310 „Bezpečnostní předpisy pro el. zařízení určená k užívání osobami bez elektrotechnické kvalifikace“ čl. 3.6.
Dalším důležitým faktorem při rozhodování o pospojování v koupelnách jsou dovolené maximální hodnoty střídavých proudů v ochranných vodičích v případech,kdy jsou el. zařízení připojovaná zásuvkovým spojením vybavená jedno nebo vícefázovou vidlicí do 32A včetně. Pro jmenovitý proud In spotřebiče do 4A = 2mA, od 4A do 10A = 0,5mA/A, nad 10A = 5mA!

Pro elektrická zařízení určená k trvalému připojení a nepřenosná el. zařízení připojovaná jedno nebo vícefázovou vidlicí nad 32A:

Pro I_n do 7A = 3,5mA,
od 7A do 20A = 0,5mA/A,
nad 20A = 10mA!

Toto představuje reálné nebezpečí např. v panelových domech, kde jsou vodovodní instalace z plastového izolačního potrubí. Unikající proudy tak mohou protékat vodou z praček do sousedních bytů na vodivé vodovodní baterie. Zde upozorňuji, že neexistuje od ledna 1996 (1. vydání ČSN 33 2000-4-41) „bezpečný“ proud 10mA AC a 25mA DC, ale jen ustálený mezní proud 3,5mA AC a 10mA DC! Takové proudy mohou být vodou snadno zavedeny do míst,kam až vodovodní systém vede. V takovém případě je voda – byť špatný, ale přece jen nebezpečný vodič!

K výběru ochranných opatření před nebezpečným dotykem neživých částí (podle odd. 413) připomínám, že pro elektrická zařízení stavenišť a demoličních prostorů a v zemědělských a zahradnických zařízeních platí kratší max. doby odpojení a činí v sítích TN pro U_o 230V: 0,2s oproti 0,4s podle ČSN 33 2000-4-41.

Smyslem této části bylo zdůraznění rozdílu dvou nejčastějších nebezpečí úrazu elektrickým proudem (el. riziko dle ČSN EN 50 110-1):

• el. proud protéká tělem osoby nebo zvířete trvale
• el. proud protéká tělem osoby nebo zvířete jen při dotyku živých částí nebo neživých částí, které se staly nebezpečně živými.

Při prevenci rizik podle Zákona č. 65/1965 Sb. (Zákoník práce) jsou technické normy doporučenou pomůckou a nejsou závazné. Může však být navrženo řešení bezpečnější, než je v normě navrženo. Tvorbu norem zajišťuje stát. Při prokázání, že byly normy dodrženy, stát poskytuje dotčeným osobám právní ochranu.

ČSN IEC 60050-195 (33 0050) definuje bezpečnost takto:
„stav bez nepřijatelného rizika ublížení nebo poškození“. Ve smyslu souboru ČSN 33 2000 zahrnuje bezpečnost osob, hospodářských zvířat a majetku.

...pokračování