... předchozí díl

III. Třetí oblastí
je nová ČSN 33 2000-7-713 /10-2005. Je to česká verze mezinárodní normy IEC 364-7-713: Elektrické instalace budov – část 7: Zařízení jednoúčelová a ve zvláštních objektech – Oddíl 713 NÁBYTEK.

Norma byla doplněna informativní národní přílohou NA, která předepisuje označení elektrických výrobků určených pro montáž na a do hořlavých materiálů. Značky pro elektrické předměty včetně elektrických svítidel vhodné pro montáž na hořlavé materiály a do nich jsou uvedeny v ČSN 33 2312 „Elektrické zariadenia v horlavých látkách a na nich“.

Norma platí pro elektrická zařízení nábytku (včetně vestavěného nábytku), která jsou připojena k elektrické instalaci budovy. Příkladem jsou postele, policové skříně, vitríny, výkladní skříně, propagační skříňky, psací stoly, katedry, přednáškové pulty, ve kterých jsou instalována elektrická zařízení, jako jsou např. svítidla, zásuvky, spínače, a kde jsou provedeny elektrické obvody.

Požadavky této části platí pro nábytek pevně připojený k elektrickým rozvodům budovy i pro stavebnicový nábytek a nábytek připojovaný vidlicí ze zásuvky, pokud pro tyto předměty neplatí jiné publikace IEC.

Elektrické zařízení nábytku může být připojeno k jednofázovému napájení do 240V, a celkový proud nesmí být vyšší než 16A.

Požadavky této části neplatí pro elektrická zařízení nábytku, pro která platí jiná publikace IEC, jako jsou například radiopřijímače, televizní přijímače, chladničky a laboratorní stoly zabudované do nábytku a připravené pro připojení pomocí vidlice do zásuvky elektrických rozvodů budovy. Ve zvláštních případech je nutno užít specifických požadavků uvedených například v IEC 364-7-701 a IEC 364-7-707. Pro elektrická zařízení, která jsou kladena na o do hořlavých hmot, platí dále norma ČSN 33 2312.

Elektrická zařízení a jejich doplňky určená pro použití v nábytku musí být volena a zřizována dle situace a prostředí, dle rizika mechanického poškození a rizika v zniku požáru.

Spojení pevné instalace budovy a elektrického zařízení nábytku musí být provedeno buď pevným připojením nebo pomocí vidlice ze zásuvky.

Výběr vedení určeného k připojení nábytku v síti musí být proveden z těchto vodičů:

• vodiče pro pevné uložení, podle IEC 502, IEC 227-3 nebo IEC 245-1, pokud je připojení provedeno pevným vedením;
• ohebným kabelem s pryžovou izolací pláště i žil, podle IEC 245-4; nebo
• ohebným kabelem s izolací pláště i žil z PVC, podle IEC 227-5, pokud je spojení provedeno pomocí vidlice ze zásuvky.

Každé vedení uvnitř nábytku vystavené pohybu má být provedeno ohebným kabelem nebo vodiči podle IEC 245-4 nebo IEC 227-5.
Použité vodiče musí mít měděné jádro s průřezem minimálně 1,5mm².
Průřez měděného jádra ohebného kabelu a vodičů může být snížen až na 0,75mm², pokud tímto kabelem nebo vodičem není napájena zásuvka a délka tohoto vedení nepřesahuje 10m.
Kabely a vodiče musí být chráněny proti vytržení a zkroucení. Zařízení k odlehčení od tahu a zkrutu se umístí u vstupu do nábytku a v blízkosti připojení.

Maximální teplota dosažená na povrchu svítidel a ostatních zařízení nesmí překročit následující hodnoty:

• za normálních podmínek 90°C; a
• za poruchových podmínek 115°C.

Bezpodmínečně musí být dodrženy pokyny výrobce obsahující místa vhodného umístění a bezpečné vzdálenosti od hořlavých částí.
Na povrchu nebo v blízkosti svítidel v nábytku musí být označen maximální přípustný příkon světelných zdrojů ve watech, pokud svítidlo svojí konstrukcí nezabraňuje použití světelného zdroje s vyšším příkonem.
Pokud množství ztrátové energie elektrického zařízení je schopno vyprodukovat tolik tepla, které by bylo schopno v uzavřeném prostoru způsobit požár, musí být použit spínač, který spolehlivě odpojí elektrické zařízení při zavření dveří (uzavření prostoru). V tomto případě se například jedná o osvětlení ve sklápěcí posteli.
V návaznosti na novou normu pro el. zařízení nábytku vyšla v říjnu 2005 změna Z1 ČSN 33 2312/1985. Došlo ke změně tabulky 2, v níž se mění stupně hořlavosti na třídu reakce na oheň podle ČSN EN 13501-1 (73 0860) z 07/2003 takto:

Nově jsou upraveny požadavky na zkoušení elektrických předmětů pro montáž na hořlavé a do hořlavých hmot. Zkouška se provádí po dobu 30minut na vzorku zapuštěném do zkušební stěny z materiálu stupně hořlavosti C3 o součiniteli tepelné vodivosti λ ≤ 5 W.mˉ¹.Kˉ¹ nebo se vzorek upevní na tuto stěnu (pro vzorek určený na hořlavé hmoty). Zkouška se ukončí ihned, pokud nastane vznícení vzorku.

Závěr:
V tomto příspěvku jsem poukázal zejména na aktuální nedostatky v oblasti projektování, montáže a revizí elektrických zařízení a instalací s cílem dosáhnout jejich odstranění a zvýšit profesní úroveň elektrotechniků.