Skříňka jež se snadno otvírala, pohrabáč a lampa ...

SKŘÍŇKA, JEŽ SE SNADNO OTVÍRALA
Lidé konečně zlepšili svíčky, ale lampy byly pořád stejně špatné jako dřív.
Ať lidé mudrovali jak chtěli, ať si vymýšleli všelijaká pera a pumpy, lampy pořád hořely prašpatně.

I kdyby zařízení lampy bylo sebesložitější, lampa by nebyla svítila lépe, protože tu už nezáleželo na tom, jak je lampa sestavena, ale na tom, co v ní hoří.
Sotva se naučili získávat z nafty petrolej - bylo to v polovině minulého století - zmizely hned všechny obtíže.
Všechna ta důmyslná zařízení byla vymýšlena jen proto, aby donutila hořet dobře to, co samo pro své vlastnosti hoří špatně.
Petrolej - to je docela jiná látka. Prosakuje knotem mnohem snáze než olej. Proto vynálezce petrolejové lampy, Američan Thiliman, nemusel vymýšlet nic nového, stačilo jen odstranit ze staré lampy všechno, co bylo zbytečné.
Odstranil všechny pumpy a pera, všechno, čeho bylo třeba k vytlačování oleje.

Tak tomu bývá často: lidé přemýšlejí, hledají všelijaká složitá zařízení a pak se ukáže, že se skřínka otvírá náramně snadno. Je jen třeba najít klíč.
Takovým klíčem byl petrolej.

POHRABÁČ A LAMPA
Pohrabáč není lampa. To vědí všichni.
A přesto je to možné zařídit tak, aby pohrabáč svítil.

Stačí držet ho jen chvíli v kamnech. Ohřívá se, bude stále teplejší a teplejší, až se rozžhaví do červena.
Kdybyste pohrabáč ohřívali ještě víc, nebyl by už tmavočervený; ale rudý, pak by zesvětlel, zežloutl a nakonec by zbělel.
V pokojových kamnech nerozžhavíš pohrabáč do běla. K tomu je třeba velmi silného žáru, který se nedá změřit obyčejným teploměrem: 1300 stupňů.

Vezmeš-li svíčku nebo jakoukoli lampu, elektrickou, plynovou, petrolejovou nebo jinou, všechny svítí z téhož důvodu jako pohrabáč ­ žhavením.
V plameni svíčky nebo lampy se jako prach ve slunečním světle vznášejí rozžhavené částečky uhlíku. Obyčejně je nevidíme. Jsou patrné jen tenkrát, když lampa čoudí.
Čoud - to je nepříjemná věc. Ale kdyby uvnitř plamene nebyl čoud, neshořené kousíčky uhlíku, bylo by to mnohem horší.
Například lihový plamen nečadí, ale také nedává téměř žádné světlo.
To znamená, že nejdůležitější je tu rozžhavený uhlík. A plamene je třeba jen k tomu, aby uhlík rozžhavil. Uhlík se však dá nahřívat i bez plamene, třebas elektrickým proudem. A tak si také počínal vynálezce první elektrické žárovky.

STP1/13: Michail Iljin, Praha 1955