Lampa bez ohně

LAMPA BEZ OHNĚ
Kdyby byl někdo řekl lidem, kteří žili před sto lety, že jednou bude vynalezena lampa bez ohně, bylo by se jim zdálo, že je to naprosto nemožné.
Avšak zatím se už tenkrát v laboratořích pracovalo na prvních pokusech, jak získat elektrické světlo.

Tak snad i nyní kdesi v tichu laboratoře pracuje dosud nikomu neznámý vynálezce na důležitém objevu, o němž nemáme ještě ani potuchy.
První lampu bez plamene sestrojil ruský vědec Vasilij Vladimírovič Petrov.
V té době se mu těžko pracovalo, protože o elektrickém proudu toho věděli velmi málo a pouze několik badatelů pracovalo v tom oboru.
Ještě neexistovaly stroje na výrobu elektřiny, nebylo elektráren.
Elektřinu získávali v laboratořích z baterií galvanických článků.

Baterie galvanických článků

Tenhle učený název vás nesmí polekat. Jistě jste viděli baterii v kapesní svítilně nebo v předsíni na zdi u elektrického zvonku.
V galvanickém článku vzniká elektrický proud, který jde odtud po drátě do žárovky nebo do zvonku.
A po druhém drátě se proud vrací do článku. Článek připomíná pumpu. Stejně jako pumpa žene vodu potrubím, tak článek žene elektrický proud po drátě.
Ta svorka, kterou z článku vychází proud po drátu, nazývá se kladný pól a označuje se značkou +, a ta, kterou se proud do článku vrací, je záporný pól a označuje se značkou -.
Abychom získali silný proud, spojíme několik takových elektrických článků dohromady, a tak dostaneme baterii elektrických nebo galvanických článků - to je totéž. A to je vše.

Petrov udělal jednou takovýhle pokus: Vzal dvě tyčinky uhlíku, jednu spojil drátem s kladným a druhou se záporným pólem baterie. Když navzájem přiblížil konce těch tyčinek k sobě, proud přeskočil vzdušnou mezerou z jedné tyčinky na druhou.

Třináct let po Petrovovi předváděl "objev" elektrického oblouku Humphry Davy

Konce tyčinek se rozžhavily do běla a mezi nimi se objevil ohnivý oblouk.
Kdybychom si ten oblouk mohli lépe prohlédnout, spatřili bychom celý proud rozžhavených částeček uhlíku, jež přeletují s kladné tyčinky na zápornou. Na kladné tyčince se tak tvoří prohlubenina a na záporné výstupek. Mezera mezi tyčinkami se stále zvětšuje, protože se uhlík pomaličku spaluje. Aby ten oblouk nezhasl, je třeba tyčinky čas od času k sobě přibližovat. Je to elektrický oblouk, který se jmenuje také Voltův - na počest vědce Volta, jednoho z tvůrců nauky o elektřině.
V elektrickém oblouku, stejně jako v plameni petrolejové lampy nebo plynového hořáku, září rozžhavený uhlík. Rozdíl je jen v tom, že se zde uhlík nerozžhavuje ohněm, ale elektřinou. Oblouk sám dává však velmi málo světla.

První lampa bez plamene sestrojená Petrovem

Petrov napsalo svých pokusech knihu. Má dlouhý titul, jak to bylo v té době, roku 1803, zvykem:
"Zpráva o Galvaniho-Voltových pokusech, které prováděl profesor fyziky Petrov Vasilij Vladimírovič  s pomocí veliké baterie, složené mnohdy z 4200 měděných a zinkových kroužků a uchované v petrohradské Lékařsko-chirurgické akademii."
V této knize vypráví Petrovo Voltově oblouku:
"Přiblížíme-li uhlíky k sobě, vznikne mezi nimi velmi jasné bílé světlo či plamen, kterým tyto uhlíky rychleji nebo pomaleji uhořívají a kterým můžeme dosti jasně osvětlit tmavou místnost."
Tak byla vyslovena první věta o elektrickém osvětlení.
Ale nikdo ji neslyšel. V zaostalém, nevolnickém Rusku se jen málokdo zajímal o vědu. A za hranicemi práce ruských vědců prostě nečetli a neznali.
Třináct let po Petrovovi objevil elektrický oblouk po druhé anglický vědec Davy. Pro veliké zásluhy o vědu dostal Davy titul barona a jmenoval se pak sir Humphry Davy. Davyho objevy proslavily jeho jméno po celém světě.

Roku 1880 zazářila v laboratoři inž. Křižíka oblouková lampa

Osud vynikajícího ruského fysika však byl jiný. Jeho objevů si nikdo nevšiml.
A on sám byl náhle a bez udání důvodů propuštěn jako nějaký nepořádný úředník. Poslední léta svého života strávil jako "vědec ve výslužbě".

STP1/14: Michail Iljin, Praha 1955