Pravidla pro elektrotechniku ... Ochranné stínění, samočinné odpojení od zdroje ...

... pokračování

Ochranné stínění je pro projektanty elektrických zařízení poměrně vzdálenou záležitostí. Je to prostředek, který uplatňují konstruktéři a výrobci elektrických předmětů. Ti mezi nebezpečnou živou část krytou jenom základní izolací a část, která má být chráněna vkládají vodivou stínicí vložku. Stínicí vložka přitom musí být připojena k systému ochranného pospojování instalace. Tento prostředek ochrany má tu výhodu, že se ušetří na izolaci. V případě průrazu základní izolace nedojde k ohrožení bezpečnosti, protože poruchový proud je odveden ochranným pospojováním, kterým se také vyrovná potenciál, a zařízení je pak obvykle během krátké doby odpojeno. Ochranné stínění se poprvé objevilo u ochranných oddělovacích a bezpečnostních ochranných transformátorů užívaných pro napájení řídicích a návěstních obvodech (v automatizaci).

U předchozích dvou ochranných prostředků jsme viděli, že u nich jakoby něco schází. Tím co schází, je právě samočinné (automatické) odpojení od zdroje. V určitých případech tedy není podmínkou použití ochranného pospojování ještě vypnutí obvodu (jeho samočinné odpojení). (U ochran s použitím samostatného uzemnění neživých částí, např. v síti TT, ale spíše ještě v síti IT, nemusí být porucha při jejím malém proudu odpojena.) Ale prakticky se předpokládá, že obvod, v němž se porucha vyskytla a v němž je uplatněno ochranné pospojování, je bezprostředně od napájení odpojen. (Součástí ochranného pospojování se přitom rozumí i připojení neživých částí k ochrannému vodiči. I ten se považuje za součást ochranného pospojování.) Takže

• první podmínkou samočinného (automatického) odpojení od zdroje je zavedení systému ochranného pospojování,
• druhou podmínkou je to, že obvod musí být také vybaven přístrojem, který to odpojení od zdroje v případě poruchy zajistí. (Takovým přístrojem může být pojistka, jistič, chránič proudový a výjimečně i napěťový, nadproudová relé apod.)

Podmínky, kdy musí přístroj obvod odpojit jsou ponechány na příslušných normách, ponejvíce na ČSN 33 2000-4-41. Jsou však upřesněny pro jednotlivé prostory a objekty např. v jednotlivých oddílech části 7 ČSN 33 2000 anebo i v dalších oddílech této normy (viz např. v ČSN 33 2000-4-481 nebo v ČSN 33 2000-4-482).

Jednoduché oddělení (obvodů) je prostředek spočívající v tom, že chráněný obvod je od ostatních obvodů a od země oddělen základní izolací. Obvykle se provádí tím způsobem, že se chráněný obvod od napájecího obvodu oddělí transformátorem, mezi jehož primárním a sekundárním vinutím je vložena pouze základní izolace. Přitom mezi oba obvody může být zapojena i nějaká součástka. Ta však musí vydržet elektrická namáhání stanovená pro izolaci mezi oběma obvody a k tomu ještě její impedance musí omezovat proud, který jí protéká na hodnoty nižší, než jsou dovolené hodnoty (obvykle již uvedených 0,5mA).

Nevodivé okolí a řízení potenciálu jsou dvě opatření, která spolu úzce souvisí, protože se uplatňují obvykle v zařízeních (instalacích) vn, tj. v rozvodnách a jiných elektrických stanicích, kde je nebezpečí výskytu vysokého napětí v blízkosti vodivých částí, kterými poruchový proud přechází do země. Pak se toto místo buď izoluje (vrstvou živičné směsi) nebo se kolem něj vytvoří ekvipotenciální kruhy (čím dál od nebezpečné části, tak tím ve větší hloubce). Ovšem ČSN EN 61140 uvádí jako příklad nevodivého okolí pouze dosažení impedance proti zemi u instalací do 1 000V, a to je případ uplatnitelný pouze výjimečně a ustupuje se od něj už i v zemích jižní Evropy, kde se tento ochranný prostředek používal celkem běžně.

Indikace a odpojení ve vysokonapěťových instalacích a sítích je opatření běžné právě jen v sítích vn, tedy pro specialisty na vn. Předpokládá přístroj, který indikuje poruchu a předpokládá i následné odpojení poruchy. To může být buď

• ruční (jde-li např. o zemní spojení v síti IT, kdy síť může být za určitých opatřeních dále provozována i za podmínek poruchy), nebo
• samočinné (automatické) v sítích s uzemněným uzlem.

Podmínky jsou určeny ještě stále v ČSN 33 2000-4-41 a nověji též v ČSN 33 3201, která zavádí evropský harmonizační dokument.

... pokračování