Analogové měřicí přístroje

Princip funkce
Analogové měřicí přístroje s elektromechanickým ústrojím jsou zařízení, která využívají magnetických, tepelných a dynamických účinků elektrického proudu případně silového působení elektrostatického pole ke stanovení velikosti některé elektrické veličiny (např. elektrického proudu či napětí). Jejich hlavní částí je elektromechanické měřicí ústrojí, které převádí příslušnou elektrickou veličinu na výchylku ukazatele. Výchylka přístroje je analogovým údajem měřené veličiny, mění se spojitě a může dosáhnout nekonečného počtu hodnot. Výchylku analogového přístroje převádí na číselnou hodnotu sám pozorovatel, nikoliv přístroj, jak je tomu u digitálních měřicích přístrojů.

Základem analogových přístrojů je měřicí ústrojí, které se skládá z pevné a pohyblivé části, ukazatele a číselníku. Pohyblivá část měřicího ústrojí je obvykle otočná, ukazatel (většinou ručka) je s ní pevně spojen. Na pohyblivou část měřicího ústrojí působí síly vyvolané přítomností měřené veličiny a vytváří v ní pohybový moment ústrojí M_p. Velikost tohoto momentu je úměrná velikosti měřené veličiny. Aby došlo k ustálení ručky na určité výchylce, musí na otočné ústrojí působit ještě druhý, tzv. direktivní (řídicí) moment M_d. Velikost tohoto momentu je přímo úměrná výchylce přístroje a působí proti momentu pohybovému. Průběh pohybového a direktivního momentu je na obrázku. V okamžiku rovnosti velikostí obou momentů se ručka měřicího přístroje ustálí. Pro ustálenou výchylku tedy platí.

M_p+M_d=0

Direktivní moment se vytváří zkrucováním spirálových pružin nebo tenkých pásků, na nichž je otočné ústrojí zavěšeno.

Síly působící při výchylce přístroje.

Graf průběhu pohybového a direktivního momentu.

TIP: literatura na téma "měření" zde!