Systémy s řídicí centrálou
Vybavení jednotlivých účastníků programovatelnými mikroelektronickými obvody přispělo k výraznému zjednodušení silových elektrických instalací. To bylo umožněno adresnou komunikací jednotlivých přístrojů vzájemně mezi sebou. Aby nedocházelo ke konfliktním situacím, v nichž by svoje zprávy současně vysílalo více účastníků, bylo nutné zajistit postupné předávání zpráv. Toto zabezpečila centrální řídicí jednotka, přes niž musí probíhat veškeré informace a která také určuje, kdy a který účastník bude vysílat měřené hodnoty či přijímat příkazy. Jednoduchost zapojení takového systému vyplývá z příkladu na obr. 3.

Klik pro větší náhled.
Obr.3: Možné blokové schema systémové instalace s centrální řídicí jednotkou

Struktura sběrnice, k níž jsou připojeni všichni účastníci i řídicí jednotka, musí umožňovat přímou komunikaci mezi touto řídicí jednotkou (např. Master) a kterýmkoliv účastníkem (Slave). Řídicí jednotka přijímá údaje snímačů a po jejich vyhodnocení vysílá odpovídající příkazy akčním členům k vykonání potřebné akce. Výhodou systémů s centrální řídicí jednotkou je bezkonfliktní provoz sběrnice při vysokých přenosových rychlostech. Přesto bývá kapacita takového systému omezena. Využívá se často pro řízení zpravidla jednoho souboru funkcí, např. jen pro regulaci vytápění, nebo jen žaluzií, či pouze osvětlení.

Centralizované řídicí systémy nemusí být navrženy vždy jen pro řízení funkcí ve velkých objektech. Někteří výrobci nabízí i jednoduché, relativně levné anebo levně se tvářící systémy s malými řídicími jednotkami pro ovládání jedné nebo několika málo funkcí (např. osvětlování, chodu žaluzií apod.) a to zpravidla pro limitovaný počet ovládacích prvků i akčních členů. Na první pohled se takovéto systémy mohou jevit jako ekonomicky výhodné. Uvědomme si však, že i v malém objektu (např. v obytné vilce) bude nutné použití samostatných řídicích jednotek pro řízení různých funkcí, tedy jedné pro osvětlení, druhé pro žaluzie, třetí pro vytápění, … A kromě toho, jen ve výjimečných případech bude plně využita celá kapacita. Častější bude např. jen 60% nasazení možného počtu snímačů a akčních členů. Dalším nedostatkem takovýchto centralizovaných systémů bývá nemožnost podávání zpětných hlášení od akčních členů až ke snímačům. Centrální jednotka sice může obdržet hlášení o uskutečnění požadovaného příkazu, ale již je neodešle ke snímači. Ten tedy ani nemůže indikovat vykonání požadované akce. Zpětná kontrola je mnohdy velmi důležitá. U ručně ovládaných přístrojů - snímačů je běžným prvkem optického zobrazování stavu spotřebiče dvoubarevná dioda LED. Jedna barva indikuje zapnutý stav, druhá stav vypnutý. Ke změně barvy ale může dojít teprve po obdržení hlášení o uskutečnění dané akce, nikoliv na základě vyslaného příkazu. Jestliže centrální jednotka nevyšle zpětné hlášení, změna nemůže být signalizována. To je důležité především v těch případech, kdy je ovládaný spotřebič prostorově dislokován tak, že z místa ručně ovládaného snímače (obdobou v klasické elektrické instalaci je domovní spínač) není na spotřebič vidět, anebo charakter spotřebiče je takový, že na pohled nemusí být zřejmý jeho provozní stav (např. elektrické podlahové vytápění).

Decentralizované systémy
Potřeba řízení provozu různých funkcí i s možností zpětných hlášení, vizualizace, protokolování událostí, potřeba systému, který by bylo možné používat v malých i velkých objektech a který by připouštěl stavebnicový, postupný způsob jeho výstavby, vedla k intenzivním pracem na systémově odlišné soustavě. Bylo nutné zcela změnit způsob komunikace mezi jednotlivými účastníky (snímači, akčními členy a dalšími prvky systémové instalace). Zásadním krokem zde bylo opuštění koncepce s centrální řídicí jednotkou. Znamenalo to vybavit každý prvek na sběrnici, který má komunikovat s dalšími prvky na téže sběrnici, malou řídicí jednotkou, schopnou řídit k němu přiřazené snímací elementy nebo silová ovládací zařízení a současně si vyměňovat potřebné informace s dalšími prvky. K tomu bylo nutné vypracovat také software, jehož pomocí se programovaly nejen parametry jednotlivých přístrojů, ale i vzájemná komunikace.

Jednotlivé firmy tak začaly postupně nabízet plně decentralizované systémy. Vzhledem k tomu, že výrobci svoje přístroje vybavovali zpočátku vlastním softwarem, logickým důsledkem byla nemožnost vzájemné komunikace prvků různých výrobců. Ovšem vývoj a následná produkce jednotlivých přístrojů je technicky i technologicky velice náročná. Proto není snadné zajistit hospodárnou výrobu všech potřebných komponentů v jediném podniku, byť by se jednalo i o společnost s mnoha tisíci zaměstnanců. Čím dokonalejší systém řízení chceme vytvořit, tím vyšší počty různých specializovaných prvků je potřebné mít k dispozici. Proto musí docházet k určité dělbě práce i mezi vzájemně si konkurujícími podniky.

Pro zajištění stejných podmínek využitelnosti a také pro vytvoření prostředí pro úzké výrobní specializace bylo nutné sjednotit požadavky a tedy i základní programové vybavení. Pro splnění těchto cílů byla v roce 1989 založena mezinárodní asociace EIBA se sídlem v Bruselu. Za základ dalších prací posloužila z tehdy již existujících decentralizovaných soustav ta, která byla technicky i programově nejdokonalejší. Bohužel ne všechny evropské firmy se k tomuto dění připojily. Tak např. francouzští výrobci vytvořili vlastní asociaci, s vlastním softwarem, se sběrnicí nazývanou Batibus. Až asi po deseti letech bylo dosaženo konvergenční dohody jejímž účelem bylo sloučení jednotlivých, v Evropě používaných decentralizovaných systémů do jediného. Následně tedy proběhly práce na vytvoření nového software anebo komunikačních rozhraní, která dovolí komunikaci mezi výrobky patřícími do různých systémů i v dílčích částech jediné elektrické instalace. Takto se zajišťuje přímá generační návaznost a zachovává se možnost rozšiřování starších systémových instalací o nové prvky, při využití vyšší verze softwaru.

V březnu 2001 proběhl v Bruselu první kongres nově vzniklé asociace KONNEX, která sjednotila tři dosud vzájemně si konkurující, principiálně sice shodné, avšak s poněkud odlišnými softwary pracující systémy. V prvé řadě to byly v Evropě, ale i např. v asijských i afrických zemích stále se rozšiřující instalace s protokolem ETS – tedy doména mezinárodní asociace EIBA. Druhou asociací byl francouzský Batibus. Třetím účastníkem se stala asociace EHSA. Sídlem sloučené asociace KONNEX se stal opět Brusel, později však došlo k přemístění tohoto sídla na jedno z bruselských předměstí. Společně vypracované standardy KNX jsou plně slučitelné s dosavadními standardy EIBA, takže z hlediska uživatelů se nic nemění. Pokud budeme tedy v budoucnu hovořit o EIB nebo o KNX, budeme mít na mysli vždy decentralizovanou systémovou instalaci využívající Evropskou instalační sběrnici. V současné době se proto přešlo na kombinované značení prvků i systému EIB/KNX.

Zajímáte-li se o tuto problematiku, zažádejte o zaslání více informací přímo výrobce níže uvedenou objednávkou!