Divišova korespondence s L. Eulerem a Petrohradskou akademií věd

Až do první poloviny dvacátého století chyběla v Divišovském bádání Divišova korespondence s L. Eulerem, význačným matematikem švýcarského původu, tehdy ředitelem Berlínské akademie věd. Sice se o ní vědělo z některých Eulerových publikovaných reakcí na ni. Např. v dopise jisté německé princezně z roku 1776: "Tážete se zdali by nebylo nemožno předejít nebo odvrátit zhoubné účinky blesku?

Znalost přírody a účinku elektřiny nenechává mne v pochybnosti zdali je věc možná. Dopisoval jsem si druhdy s jistým knězem moravským, zvaným Prokop Diviš, který mne ubezpečoval, že odvrátil po celé léto všechny bouřky v místě, kde bydlel a v okolí, a to strojem, zbudovaným podle základních zákonů elektřiny, několik osob, který přišly z této krajiny mne ujišťovalo, že věc je zcela pravdivá a potvrzena.
V roce 1958 se objevila v časopise Električestvo zpráva sovětského historika M. J. Radovského, že v archivu Akademie věd SSSR se našla korespondence P. Diviše s L. Eulerem. V této zprávě je zmínka o čtyřech dopisech.

Při osobní návštěvě autora tohoto příspěvku výše uvedeného archivu byly kromě uvedených čtyř dopisů zajištěny pro Divišovo muzeum v Příměticích dva další, do té doby neznámé dopisy, adresované L. Eulerovi z období 1753 - 1755 [14]. Úplné znění všech šesti dopisů, Divišem latinsky rukou psaných, publikoval J. Smolka v [15]. Jak se Divišova korespondence Eulerovi dostala do Petrohradu? Je zřejmé, že L. Euler si vzal s sebou z Berlína do Petrohradu dopisy jemu adresované. Jeden z těchto dopisů obsahuje přílohu Divišova vyjádření k okolnosti smrti akademika G. V. Richmana, zasaženého při pokusech s atmosférickou elektřinou "V případě Richmanově" psal Diviš, "vidím tři chyby, patřící do fyziky a jednu morální, která spočívala v tom, že podceňoval nebezpečí, které mu pak bylo osudné.

První fyzikální příčina bylo to, že chtěl za plného poledne spatřit pouhým okem na ukazateli i ty nejnepatrnější "ohňové" nebo elektrické toky, které však nemohou být nikdy za normálních okolností pouhým okem pozorovány. Tomu nás učí zkušenost. Vždyť často na počátku bouřky kdy slyšíme dunění hromu, ale nevidíme žádný světelný výboj blesku. Prof. R. byl tak zabrán do pozorování ukazatele, že nezpozoroval, že se v elektricky vlhké bouřkové atmosféře vytváří nebývale pružný elektrický nebo elementární "oheň", který pak přechází v plamenný bleskový výboj.

Druhá chyba, mnohem závažnější, spočívala v tom, že bouřkové atmosféře postavil do cesty sklo ze stříbrnými nebo železnými pilinami tj. elektrickou kapalinu. Střechou domu vedl železný drát od elektrického vzduchu, který na konci ohraničil uvedenou kapalinu. Podobný pokus jsem i já často prováděl, když jsem však pochopil jeho principy, již jsem se k němu nevracel poněvadž mi plně vyhovoval pokus jednodušší (který již před pěti lety byl podkladem pro mé teorie) k tomu, zda je elektrický oheň elementární a to buď větší nebo menší intenzity. . . "

Více informací vyšlo v tomto sborníku!