Principy (55.) Vyrábíme zařízení na galvanické pokovování
reklama
Pamatujme si, že ionty kovů nebo vodíku, mající kladný náboj,
vždy putují ke katodě. Toho se prakticky využívá při elektrolyse, galvanickém
pokovování a galvanoplastice nebo při dobývání kovů z roztoků a z roztavených
rud.
Davy, anglický chemik, získal tak r. 1807 kovy sodík a draslík. Ruský fysik
Boris Semjonovič Jakobi (1801 až 1874), jenž se zabýval rovněž elektrolysou,
pracoval hlavně v galvanoplastice, t.j. v hotovení odlitků. Na Vasiljevském
ostrově v Petrohradě vznikl závod pro galvanoplastiku a pod vedením Jakobiho
vyráběli tam sochy pro Isaakovský chrám. Také Zimní palác byl vyzdoben výrobky z
této továrny. I kopule Isaakovského chrámu byla pozlacena způsobem, který navrhl
Jakobi.
Předveďme si nejprve galvanické pokovování jako pokus. Vezmeme láhev od
zavařeniny a naplníme ji roztokem modré skalice.
Potom do ní zavěsíme na
měděných drátech dvě olověné destičky. Když zapojíme slabý proud, vidíme, jak se
na olověném plechu, spojeném se záporným pólem baterie, usazuje slabá vrstvička
mědi. Na druhém, kladném pólu se hromadí bublinky, vystupující k povrchu
elektrolytu. Jsou to bublinky uvolněného kyslíku.
Předvedli jsme si tak poměďování. Elektrolytem je tu roztok modré skalice ve
vodě. Jejím rozpuštěním vznikly kationty mědi a anionty zbytku kyseliny.
Působením elektrického pole, vyvolaného připojeným napětím, daly se ionty na
pochod. Kationty mědi spěly ke katodě a usadily se tam ve formě měděného
povlaku. Staly se z nich obyčejné atomy mědi. Anionty zamířily k anodě a jako
obyčejné atomy zbytku kyseliny se tam sloučily s vodou na kyselinu sírovou.
Přebývající kyslík prchal v bublinkách z lázně.
Pokusem jsme zjistili, že stačí zavěsit na katodu předmět, který má být poměděn,
a kov se bude na něm srážet jako jemná vrstvička. Její síla a jakost záleží na
velikosti proudu. Obvykle se počítá s hustotou proudu asi 0,3 ampéru na plochu 1
dm2 poměďovaného předmětu.
Anodu můžeme také udělat z čisté mědi. Potom se budou atomy zbytku kyseliny
slučovat přímo s ní na modrou skalici a tak bude elektrolyt ustavičně doplňován.
Když se nám pokus pěkně vyvedl, udělejme si pořádné zařízení, kterým můžeme
pomědit nebo poniklovat různé předměty.
Jako nádoby užijeme
skleněného akvaria. Na nádobu umístíme podle obrázku dva dřevěné nosníčky s
provrtanými otvory, vzdálenými od sebe asi 100 mm. Nosníčky mají zářezy, jimiž
zapadají do okraje nádoby. Otvory nosníčků procházejí silné měděné dráty,
ukončené svorkami. Na krajní dráty se zavěšují anody, na prostřední drát se věší
předmět, který má být pokovován. Anody ze stejného kovu, jaký se bude vylučovat,
zavěsí se na drát háčky nebo přinýtovanými držáčky.
Jako zdroj proudu hodí se baterie článků nebo akumulátorů. Neužijeme-li
rozvaděče, musí mít obvod reostat pro nastavení proudu.
Když jsou předměty potaženy žádanou vrstvou kovu, vyjmou se a omyjí se v čisté
vodě. Mají matný vzhled. Chceme-li jim dodat lesku, musíme je jemným kartáčem
vyleštit. Jako leštidla se užívá jemně rozetřeného oxidu
železa (okuje), vídeňského vápna a pod.,
smíchaného s troškou oleje. Kašičkou se navlhčí kartáč i leštěný předmět.
Reloaded Ladislav Smrz 1956
TEXT Z OBLASTÍ | SOUVISEJÍCÍ KONTAKT |
---|---|