Principy (49.) Ještě jednou a naposled zahříváme vodič

Přeměna elektrické energie v tepelnou byla tak zajímavá, že si to předvedeme ještě jednou. Ale trochu jinak.
Tentokrát zapojíme mezi svorky stojánku jen malý kousek drátku, a to co nejslabšího.

Když zapojíme proud, drátek se zahřívá. Zvýšíme-li proud, začne se rozžhavovat. Nejprve má barvu do červena, potom nabíhá do bílého žáru. To trvá chvilečku, drátek zazáří a přeruší se.
Proudem můžeme tedy vodič rozžhavit a nakonec přetavit. Vynořuje se nám při tom představa užitečného zařízení-pojistky. To, co jsme viděli, je vlastně řádná činnost pojistky. Ve vodiči stoupl proud nad dovolenou míru a pojistka jej včas přerušila.
Mnoho požárů bylo zaviněno tím, že vedení nebylo řádně jištěno pojistkami a vznítilo se. Proto je pojistka tak důležitou součástí elektrické instalace a nesmí nikdy chybět.

Ovšem správná pojistka, a ne taková, která zůstane neporušená, když už okolní vedení hoří!
Z toho plyne, že nikdy nespravujeme pojistky drátem. Obyčejně se užije příliš silného drátku a pojistka nemůže správně fungovat. Správná pojistka má tavný drátek z lehce tavitelného kovu, například Woodova, nebo pro silnější proudy stříbrný anebo měděný, ale vždy takového průřezu, aby se spolehlivě přerušil předem stanoveným proudem.

Reloaded Ladislav Smrz 1956