Elektrické ohradníky – k diskusi na elektrika.cz

U elektrotechnických výrobků technické komise (rozumí se komise, které zpracovávají technické normy pro daný obor) rozhodnou, jakým způsobem bude ochrana před úrazem elektrickým proudem provedena. Svůj závěr zapracují do příslušné technické normy. Výrobce, který se technickou normou řídí, výrobek podle ní ověří a v souladu s příslušnými předpisy vypracuje prohlášení o shodě a výrobek, pokud se jedná o výrobek pro Evropu, opatří označením CE. Na tento postup by se měl revizní technik spolehnout, prohlášení o shodě (spolu se značkami zkušeben a dalšími doklady, popř. protokoly, pokud jsou) by měl vzít a použít jako podklad k provedení revize. Pokud nezjistí nějaké hrubé závady, měl by pro něj být tento podklad dostatečný. (Zřejmě nemá technická zařízení, aby ověřoval závěry zkušebny ohledně maximální energie impulzu, doby jeho trvání a rychlosti opakování impulzů, které nesmí zdroj energie pro elektrické ohradníky překročit.)

K ČSN 33 2000-4-41, o kterou se většina revizních techniků snaží opírat i v případech, které se netýkají elektrických instalací, je třeba uvést, že v současné době již není základní bezpečnostní publikací v oblasti ochrany před úrazem elektrickým proudem, o kterou by se opíraly ostatní technické komise tvořící normy jednotlivých oborů. Toto označení základní bezpečnostní publikace, které je důležité zejména pro technické komise, jež tvoří technické normy jednotlivých oborů, nese již ČSN EN 61140 Ochrana před úrazem elektrickým proudem – Společná hlediska pro instalaci a zařízení. V této normě je třeba především hledat základní rámcové požadavky na ochranu před úrazem elektrickým proudem. Tato norma také jako prostředek základní ochrany (tj. ochrany před dotykem živých částí) zná omezení ustáleného dotykového proudu a náboje. V této normě (v poznámce k čl. 5.1.6) se uvádí, že mezi současně přístupnými vodivými částmi může být náboj až 50µC (jako práh bolesti), přičemž technické komise mohou stanovit vyšší hodnoty nahromaděného náboje u částí speciálně určených k tomu, aby podnítily reakci na bolest (např. elektrické ohradníky). V poznámce se upozorňuje na práh komorové fibrilace podle IEC 60479-1. V ČSN IEC 60479-2 jsou uvedeny účinky jednosměrných krátkodobých impulsních proudů. Přijmeme-li závěry této normy (lépe řečeno mezinárodně uznávané zprávy), měl by člověk bez nebezpečí fibrilace při krátkém impulzu snést energii až 12,5 J. (Norma pro zdroje pro ohradníky předepisuje mez 5 J). To souhlasí i s ČSN IEC 60479-1, která pro dobu 100 ms trvání průchodu proudu uvádí velikost proudu 400mA jako mez, při níž ještě nemůže dojít k fibrilacím. Předpokládáme-li (v souladu s ČSN EN 60335-2-76:2000, která platí pro zdroje energie pro ohradníky) obdélníkový proudový impuls trvající 100 ms o maximální energii 5 J, pak se jedná o proudový impuls procházející přes odpor 500Ω, o velikosti 300mA.

Přesto však, že uvedenými impulzy nemůže prakticky dojít k ohrožení lidí úrazem elektrickým proudem, neměli by se lidé drátů elektrického ohradníku dotýkat už jenom proto, že při elektrickém impulzu je výrazně překročen práh bolestivosti (viz též další nebezpečné následky úleku, které byly v diskusi také zmíněny). Proto je v příloze k ČSN EN 60335-2-76 (obdobně jako v ČSN EN 61011:1994) doplněn návod pro instalaci a připojení elektrických ohradníků, kde se uvádí mimo jiné i to, že elektrické ohradníky se musí instalovat a provozovat tak, aby nebyly nebezpečné osobám, zvířatům nebo jejich okolí (jak uvádí i p. Kučera ve výše uvedené diskusi).

Mimochodem soubor norem ČSN EN 61011:1994 uváděný v diskusi je nahrazen právě normou ČSN EN 60335-2-76:2000 (i když je povoleno, že starší soubor může být používán souběžně s novou normou až do července 2006). Soubor norem IEC 61011, který byl v Evropě převzat jako soubor EN 61011, již IEC mezi platnými normami neuvádí nejméně od r. 1999.