Principy (52.) Studené světlo

Studené světlo je stále těžko dosažitelným ideálem.
Ještě je nikdo nevynalezl, ačkoli kolem nás v přírodě je dost a dost příkladů studeného světla.
V temných hlubinách oceánu žijí ryby, které mají dokonalé osvětlovací zařízení i s vlastní elektrárnou. Ryba nazvaná "mořský ďábel" má na hlavě svítící lucerničku. Při jejím nažloutlém světle si ryba hledá potravu nebo jím děsí své nepřátele.
Podobné osvětlovací zařízení mají svatojánské mušky. I to je znamenité studené světlo. Kdyby se podařilo vyzvědět tajemství jeho vzniku, zmizely by za čas všechny dnešní žárovky. Něco už víme. V těle svatojánských mušek jsou dvě látky, které začnou svítit, jakmile se spolu smíchají. Kdyby se takové látky daly vyrábět ve velkém, byl by asi problém studeného světla rozřešen.

Na půl cestě ke studenému světlu jsou zářivky. Jsou to dlouhé skleněné trubice, v nichž je zředěný plyn. Když se připojí na elektrické napětí, začnou zářit zvláštním, pro oči příjemným světlem.

Jsou úspornější než obyčejné žárovky, poněvadž se v nich promění třikrát víc elektrické energie ve světlo. Zdrojem světla je tu oblouk, vznikající mezi dvěma elektrodami. Trubice mezi nimi je naplněna parami různých kovů nebo vzácnými plyny a podle toho má světlo různé zabarvení.
Zářivky se staly vážnými sokyněmi žárovek. Dnes jsou jimi osvětlovány dílny, obchody, veřejné místnosti i domácnosti.
Anglii je jimi vroubeno celé crowdomské letiště. Za noci je letiště jako v ohnivém rámci.
Ale ani zářivky nejsou pravým studeným světlem. I ony vydávají mnoho tepelných paprsků.
Člověk stále ještě pokulhává za všemocnou přírodou. Jen ona dovedla vytvořit pravé studené světlo!

Reloaded Ladislav Smrz 1956