Zvonek, který jsme si minule vyrobili, by zvonil na střídavý proud trochu
nepravidelně. Proto se změní jeho konstrukce. Využije se toho, že za
jednu periodu střídavého napětí je jeho hodnota dvakrát nulová. Tím je už
dosaženo přerušení proudu, jaké při stejnosměrném proudu obstarává u zvonku
zvláštní přerušovač. Konstrukce takového zvonku je trochu jiná než dříve.
Proti jádru elektromagnetu napájeného střídavým proudem je umístěn malý magnet
M, otáčivý kolem středu a spojený s paličkou P. Palička bije střídavě do dvou
zvonků Z. Obě cívky elektromagnetu jsou vinuty stejně, takže současně vzniká na
obou koncích jádra severní nebo jižní pól. Tím je magnet M v každém okamžiku
jedním jádrem přitahován a druhým odpuzován, takže síla úderu paličky P je
zdvojnásobena.
Udělat si takový zvonek není nic obtížného. Pouze je třeba promyslet si uložení otáčivého magnetu s paličkou. Nejlépe, vyrobíme-li celou otáčivou konstrukci s drátem a paličkou z mosazi. Sloupek S provrtáme ve výšce jader elektromagnetu. Do sloupku se narazí magnet M, vyrobený z kousku stříbrné oceli. Jeho zmagnetování provedeme v magnetizační cívce, o níž jsme už mluvili.
Když ruší zvonění
Hlas zvonku není vždy nejpříjemnější. A neplatí to jen o zvonku budíku, když nás
ráno nemilosrdně volá do práce. Při užití střídavého proudu není nic lehčího než
zkonstruovat tzv. bzučák. Je to prostý elektromagnet se dvěma póly, proti nimž
je umístěn silnější železný plech. Při zapojení střídavého proudu je plech
střídavě velmi rychle přitahován k jádru. V okamžiku, kdy je proud nulový, vrací
se pružností do původní polohy a tím se tak silně rozechvěje, že se rozezvučí.
Na obrázku vidíme, jak si můžeme konstrukci bzučáku zjednodušit.
Jeho zhotovení je otázkou půlhodinky, máme-li připraven elektromagnet. Připevníme jej na dřevěný špalíček a proti němu umístíme železný pásek, přinýtovaný nebo připájený k mosaznému pružnému plíšku.
Reloaded Ladislav Smrz 1956